Masakr, nad kterým Američané před 50 lety zavřeli oči. USA prý věděly o vraždě půl milionu Indonésanů

Washington věděl, ale mlčel o masových protikomunistických čistkách, při kterých indonéská armáda v polovině 60. letech zabila nejméně půl milionu lidí. Informovala o tom dnes agentura AFP, která se odvolává na odtajněné dokumenty amerických zastoupení v Indonésii. V této zemi byl masakr předmětem tabu takřka 50 let a dodnes se považuje za citlivé téma.

Během jednoho z nejhorších masakrů 20. století bylo mezi lety 1965 a 1966 zabito nejméně 500.000 lidí - různé prameny udávají až šestkrát vyšší počet - podezřelých z toho, že jsou komunisté nebo s nimi sympatizují. Washington o čistkách věděl a mlčel. Vyplývá to z celkem 39 dokumentů z americké ambasády v Jakartě, které byly odtajněny v úterý.

Známou novinářku zabila bomba v autě. Barbarský čin, zuří maltský premiér

Masakr začal, když generál Suharto potlačil protistátní puč, který vláda připsala komunistům. Suharto se posléze chopil moci a na souostroví v jihovýchodní Asii vládl železnou rukou 32 let. Byl svržen během asijské finanční krize v roce 1998.

Zaměstnanci americké vlády v dokumentech popisují „masakry" a „bezhlavé zabíjení", o tažení indonéské armády proti komunistům a levicovým skupinám byli zjevně důvěrně informováni, uvedla BBC. „Oběti vždy dopraví do neobydlených končin, kde je zabijí. Těla spíše pohřbívají, neházejí je do řeky," stojí v telegramu z americké ambasády v provincii Východní Jáva z prosince 1965.

O měsíc později informuje telegram z konzulátu na Sumatře, že kazatelé muslimské organizace Muhammadiyah lidem říkají, že zabíjení „předpokládaných komunistů" je jejich náboženskou povinností. „Prolévání jejich krve je jako porážet slepice," informovalo zastoupení o povolení zabíjet, jež jedna z největších indonéských muslimských organizací šířila mezi svými příslušníky.

Jak kroužkovat při volbách? Můžete označit až čtyři favority. Poradíme, jak na to

Čistkami se inspiroval také oscarový dokument Způsob zabíjení Joshuy Oppenheimera o jedincích, kteří se masového vraždění v letech 1965 a 1966 aktivně účastnili. V Indonésii měl být film uveden pod příznačným názvem Řezník, ale nakonec byl zakázán.

„Vojáci mi řekli, že mě propustí pod jedinou podmínkou: když budu likvidovat těla. Musel jsem je v noci házet do řeky, minimálně dvě každou noc. V sobotu jich bývalo 20 až 25. A to jsem dělal dva roky," řekl BBC jeden z pamětníků.

SDÍLET
sinfin.digital