Masakr, nad kterým Američané před 50 lety zavřeli oči. USA prý věděly o vraždě půl milionu Indonésanů

ČTK, raz

18. 10. 2017 • 15:10

Washington věděl, ale mlčel o masových protikomunistických čistkách, při kterých indonéská armáda v polovině 60. letech zabila nejméně půl milionu lidí. Informovala o tom dnes agentura AFP, která se odvolává na odtajněné dokumenty amerických zastoupení v Indonésii. V této zemi byl masakr předmětem tabu takřka 50 let a dodnes se považuje za citlivé téma.

Během jednoho z nejhorších masakrů 20. století bylo mezi lety 1965 a 1966 zabito nejméně 500.000 lidí - různé prameny udávají až šestkrát vyšší počet - podezřelých z toho, že jsou komunisté nebo s nimi sympatizují. Washington o čistkách věděl a mlčel. Vyplývá to z celkem 39 dokumentů z americké ambasády v Jakartě, které byly odtajněny v úterý.

Masakr začal, když generál Suharto potlačil protistátní puč, který vláda připsala komunistům. Suharto se posléze chopil moci a na souostroví v jihovýchodní Asii vládl železnou rukou 32 let. Byl svržen během asijské finanční krize v roce 1998.

Zaměstnanci americké vlády v dokumentech popisují „masakry" a „bezhlavé zabíjení", o tažení indonéské armády proti komunistům a levicovým skupinám byli zjevně důvěrně informováni, uvedla BBC. „Oběti vždy dopraví do neobydlených končin, kde je zabijí. Těla spíše pohřbívají, neházejí je do řeky," stojí v telegramu z americké ambasády v provincii Východní Jáva z prosince 1965.

O měsíc později informuje telegram z konzulátu na Sumatře, že kazatelé muslimské organizace Muhammadiyah lidem říkají, že zabíjení „předpokládaných komunistů" je jejich náboženskou povinností. „Prolévání jejich krve je jako porážet slepice," informovalo zastoupení o povolení zabíjet, jež jedna z největších indonéských muslimských organizací šířila mezi svými příslušníky.

Čistkami se inspiroval také oscarový dokument Způsob zabíjení Joshuy Oppenheimera o jedincích, kteří se masového vraždění v letech 1965 a 1966 aktivně účastnili. V Indonésii měl být film uveden pod příznačným názvem Řezník, ale nakonec byl zakázán.

„Vojáci mi řekli, že mě propustí pod jedinou podmínkou: když budu likvidovat těla. Musel jsem je v noci házet do řeky, minimálně dvě každou noc. V sobotu jich bývalo 20 až 25. A to jsem dělal dva roky," řekl BBC jeden z pamětníků.

SDÍLET