Akční plán, nebo utopie? Mezinárodní agentura pro energii vytyčila cestu k uhlíkové neutralitě

Jan Barták

Mezinárodní agentura pro energii (International Energy Agency, IEA) vydala v květnu zprávu „Čistá nula v roce 2050 – Cestovní mapa pro globální energetický sektor“. Čistou nulou, Net Zero, se přirozeně rozumí uhlíková neutralita – nulové „netto“ emise skleníkových plynů v roce 2050. Tedy situace, kdy jakékoliv zbývající pozitivní emise budou kompenzovány přírodními nebo technologickými procesy, které uhlík pohlcují a „skladují“.

Podle IEA se jedná o zprávu zásadního významu, o jeden z nejdůležitějších a nejobtížnějších počinů v jejích dějinách. Zpráva byla vydána v rámci příprav na mezinárodní klimatickou konferenci COP26, která se bude konat koncem letošního roku ve Velké Británii. IEA je mezivládní organizací členských zemí OECD, jejím hlavním posláním je „podporovat bezpečné a dostupné dodávky energie na podporu hospodářského růstu“. V tomto ohledu se tedy dalo očekávat, že zpráva bude v souznění s „mainstreamovým“ přístupem k energetické transformaci, že její závěry budou optimistické, byť s varovnými signály, ale hlavním závěrem bude alespoň teoretické potvrzení možnosti dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050, pokud začneme hned a rychle a pokud budou všechny vlády světa, jakož i podniky, investoři a občané aktivně a konstruktivně spolupracovat a vzájemně si pomáhat. 

Nepřekvapuje proto, že se už v úvodu dočteme, že „enormní výzva transformace našich energetických systémů je také obrovskou příležitostí pro naše ekonomiky, s potenciálem vytvořit miliony nových pracovních míst a podpořit hospodářský růst“. Při prezentaci zprávy 18. května výkonný ředitel IEA Fatih Birol uvedl: „Náš plán ukazuje prioritní opatření, která jsou dnes nezbytná k zajištění toho, aby nebyla ztracena možnost nulových čistých emisí do roku 2050 – úzká, ale přesto dosažitelná. Rozsah a rychlost úsilí vyžadovaného tímto kritickým a impozantním cílem – naše nejlepší šance na řešení změny klimatu a omezení globálního oteplování na 1,5 ° C – činí z tohoto problému možná největší výzvu, jaké kdy lidstvo čelilo“.

Zpráva formuluje více než 400 cílů, termínů, hypotéz a požadavků, které jsou nezbytné pro „Net Zero“.

Rekapitulujme některé z nich:

  • Světová ekonomika v roce 2050 bude dvakrát větší než v roce 2020, přibydou 2 miliardy obyvatel, ale celková spotřeba energie klesne o 8 %;
  • Klíčovou roli sehraje efektivita využití energie, energetická intenzita HDP bude klesat v průměru o 4 % ročně, tedy třikrát rychleji než v posledních dvaceti letech;
  • Od roku 2021 nebude postavena ani jedna nová uhelná elektrárna a veškeré investice do výroby ropy a plynu budou zastaveny;
  • Emise metanu klesnou do roku 2030 o 75 %;
  • Instalace nových kapacit obnovitelných zdrojů energie (sluneční a větrné elektrárny) v roce 2030 budou čtyřikrát vyšší než nově instalované kapacity v historicky rekordním roce 2020. Jejich každoroční přírůstek dosáhne 1020 GW v roce 2030 (to je ekvivalent tisícovky jaderných reaktorů);
  • Odstavení všech uhelných elektráren ve vyspělých zemích v roce 2030;
  • V roce 2030 bude 60 % všech prodaných osobních automobilů elektrických;
  • V roce 2030 bude instalováno 850 GW elektrolyzérů, které vyrobí 150 milionů tun nízkouhlíkového vodíku;
  • V roce 2030 technologicky zachytíme a uskladníme 4 miliardy tun CO2;
  • Mezinárodní letecká doprava nepřesáhne úroveň roku 2019;
  • Maximální rychlost na dálnicích bude omezena na 100 km/h;
  • Bezprecedentní úroveň mezinárodní spolupráce, výrazné urychlení inovací a demonstrace nových technologií;
  • ...

Nepochybuji o tom (s ohledem na odbornou kvalifikaci expertů z IEA a jim dostupných výkonných nástrojů na modelování energetických a ekonomických systémů), že při založení formulovaných hypotéz do modelů je uhlíková neutralita v roce 2050 skutečně možná. Použitá metodologie předpokládá využití existujících technologií pro snížení emisí do roku 2030, pro dekarbonizaci v období 2030–2050 pak z velké části spoléhá na nové, dosud neexistující nebo průmyslově neověřené a ekonomicky nepodložené technologie.

Zpráva nepochybně nabízí důležitý příspěvek k rozvoji národních i obchodních strategií směřujících ke snížení závislosti na fosilních palivech. Ale jak přiznává sám Fatih Birol, „propast mezi ambiciózní rétorikou a skutečnými politickými opatřeními vlád znamená, že jakákoli globální cesta k čisté nule do roku 2050 se stala ještě užší a obtížnější“.

Reakce na zprávu pokrývají celé spektrum – od vzrušení a naděje na bezuhlíkovou budoucnost až po pragmatismus průmyslových a tradičních energetických podniků, které upozorňují, že mnohé požadované technologie ještě nejsou vynalezeny a ropa a plyn jsou stále nezbytné pro fungování ekonomik i pro energetickou transformaci.

Kritické hlasy se ozvaly z několika asijských zemí včetně Japonska, Indonésie, Filipín a také z Austrálie, hlavně ohledně rychlého odstavení uhelných elektráren a zastavení investic do těžby fosilních paliv. Kritika poukazovala na odlišnou situaci každé země a na právo každé z nich hledat vlastní cestu k uhlíkové neutralitě.

Čína zprávu nekritizovala, ale asi se nedá očekávat, že by zpráva IEA jakkoliv změnila program energetického rozvoje Číny v rámci současné čtrnácté pětiletky. Čína slíbila, že její emise dosáhnou maxima v roce 2030 a dala si cíl uhlíkové neutrality v roce 2060. To ovšem nic nemění na tom, že v roce 2020 Čína uvedla do provozu 38,4 GW nových uhelných elektráren (to je bezmála čtyřnásobek celkového instalovaného výkonu uhelných elektráren v Česku), dalších 247 GW je ve stavbě nebo ve fázi projektování. Vzhledem k tomu, že čínské emise představují 29 % globálních emisí, neznamená to vlastně automaticky, že cíle formulované v cestovní mapě IEA jsou už předem nedosažitelné?

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Co by mohlo zásadním způsobem ochromit fungování globální ekonomiky?
  • Proč je špatně, že IEA neklade větší důraz na rozvoj jaderné energie?
  • A v čem se rozchází politické deklarace s realitou?
sinfin.digital