Miliardy, vysoké funkce i vyznamenání. Putinův zeť i potomci prezidentových přátel mají v Rusku na růžích ustláno

Případ Kirilla Šamalova - údajného, nyní již bývalého, zetě Vladimira Putina (sám Putin se o svojí rodině cíleně nevyjadřuje) - znamenal v polovině prosince skandál, který komentoval dokonce i prezidentův mluvčí Dmitrij Peskov. Ten zprávy o zázračném zbohatnutí mladého muže označil za pouhé výmysly, které má na svědomí podle Peskovových slov „víme kdo“. Na druhou stranu, prolomená komunikace Kirilla Šamalova ukazuje i na rozsáhlý nepotismus v nejvyšších ruských patrech. Děti vysokých státních úředníků dosahují až zázračně zářných kariér, a to hlavně ve státem ovládaných firmách.

Šamalov se v pouhých šestadvaceti letech stal viceprezidentem Siburu, petrochemické společnosti s více než 23 tisíci zaměstnanci, aby ve svých jednatřiceti letech koupil 17 procent této společnosti za podezřele výhodných okolností (už předtím vlastnil 4,3 procenta v rámci opčního programu), a stal se tím nejmladším dolarovým miliardářem v zemi. Poté, co ruský Fond národního bohatství poskytl soukromé společnosti Sibur výhodný úvěr, jeho jmění narostlo podle odhadů na zhruba 2,85 miliardy dolarů.

Mohlo by se to zdát jako krásný příběh úspěšného mladého muže, který se svými schopnostmi a cílevědomostí vyšplhal až na vrchol, ovšem vše má hned několik háčků. Pomineme-li přitom fakt, že po rozvodu (opět, soukromé záležitosti Vladimira Putina nejsou zveřejňovány) s Putinovou dcerou Šamalov přišel o část majetku, a nyní tak již není miliardářem, tak se jměním v hodnotě cca 800 milionů dolarů určitě neživoří. Zásadní fakt pro vzestup mladého muže je ten, že Šamalov je synem blízkého Putinova přítele Nikolaje Šamalova. Ostatně ani druhý syn tohoto muže se neztratil, když se ve svých třiatřiceti letech stal šéfem Gazfondu, penzijního fondu Gazpromu (Gazprom v roce 2017 přišel o kontrolu nad fondem, podle všeho ve prospěch struktur kolem Banku Rossija Jurije Kovalčuka, dalšího z Putinových přátel). Navíc člověkem, prodávajícím podíl ve výše zmíněném Siburu, nebyl nikdo jiný než další Putinův přítel Gennadij Timčenko.

Kirill Šamalov, svého času nejmladší ruský dolarový miliardář, byl nejen manželem dcery Vladimira Putina Jekatěriny, ale je též synem Putinova blízkého přítele Nikolaje Šamalova.

Obecně by se řeklo, že děti vrcholných představitelů ruské elity jsou extrémně talentované, alespoň tedy podle dosažených funkcí ve státem vlastněných firmách, a to ve velmi mladém věku. Syn Igora Sečina Ivan obdržel v šestadvaceti letech jako náměstek ředitele jednoho z odborů v Rosněfti (vede ji jeho otec) medaili za „zásluhy o vlast“. Syn Nikolaje Patruševa, šéfa Bezpečnostní rady státu, Andrej za svoji sedmiměsíční práci v Rosněfti obdržel řád za dlouholetou práci a pracovní úspěchy v šestadvaceti letech. Sergej Ivanov, syn dalšího ze spolupracovníků Vladimira Putina, se stal v šestadvaceti viceprezidentem Gazprombanku (o tři roky později se stal zástupcem předsedy představenstva), a nyní pracuje jako šéf společnosti Alrosa těžící diamanty, poté, co vedl Sogaz, pojišťovnu vlastněnou Gazpromem. Druhý Ivanovův syn, před tím, než v roce 2014 utonul, byl členem předsednictva Gazprombanku. Pozoruhodné kariéry dosáhl i Petr Fradkov, syn bývalého premiéra, který se v devětadvaceti stal zástupcem šéfa Vněšekonombanku, státní banky na podporu exportu. V dnešní době vede Promsvjazbank, který má na starosti podporu zbrojního průmyslu.

Starší syn Nikolaje Patruševa se v devětadvaceti stal viceprezidentem Vněštorgbanku (VTB), o tři roky později vedl Rosselchozbank. V současné době je ministrem zemědělství. Syn Dmitrije Rogozina, kromě jiného bývalého vicepremiéra zodpovědného za vojenský průmysl, Alexej byl, poté co první ředitelský post ve státem vlastněné firmě obsadil v devětadvaceti (Alexinský chemický kombinát), jmenován viceprezidentem Sjednocené letecké korporace. Výjimkou je tak snad jen syn šéfa FSB Denis Bortnikov. Ne, že by nezastával žádné důležité funkce, jen se stal místopředsedou představenstva ve Vněštorgbanku až „na stará kolena“, ve věku 37 let. Syn Valentiny Matvijenko, Sergej, je dalším ruským miliardářem, který se, tentokrát ve věku 34 let, stal viceprezidentem Vněštorgbanku. Postupně sice s tím, jak jeho matka z postu petrohradské gubernátorky odešla, o svůj majetek přicházel, ale ani dnes nepatří mezi zrovna chudé ruské občany.

Vostok oil: Rusko chystá v Arktidě zásadní projekt na těžbu ropy

Výčet příbuzenských vztahů není ani zdaleka kompletní, zahrnuje jen část těch nejvyšších. Jedná se pouze o děti představitelů politických elit, které se dostaly na vysoké pozice v rámci firem se státním podílem, a i zde by bylo možné najít mnoho dalších, kteří zázračně ve velmi nízkém věku vystoupali na řídící pozice. Zároveň výčet neobsahuje ani potomky, kteří byli usazeni na místa v rámci státní správy. Podobně i lidé, kteří se věnují soukromému byznysu, byť přitom těží ze státních zakázek, by nicméně zasluhovali zmínit. Místa ve státních firmách tak získal třeba Boris Kovalčuk (v jednatřiceti zástupce ředitele pro rozvoj Rosatomu, následně byl jmenován do vedení elektrárenské RAO JES), syn Jurije Kovalčuk, který je nazýván Putinovým osobním bankéřem. Dalo by se tak pokračovat například k Arkadiji Rotenbergovi a jeho dětem, nicméně samotné rozplétání podobných struktur by vydalo na knihu.

Je samozřejmě nepřijatelné, aby příbuzenské vztahy byly limitem v kariérním postupu pro kohokoli schopného. Navíc by bylo určitě nefér tvrdit, že neexistují i ti, kdo se k „pomoci“ svým dětem neuchýlili. V ruském případě se ale stále více ukazuje, že právě rodinné vazby jsou klíčem k vysokým postům jak ve státních firmách, tak ve firmách na státní firmy zakázkami napojených.

SDÍLET
sinfin.digital