Napětí mezi USA a Čínou opět roste. Jak moc je pravděpodobné, že dojde k vojenskému střetu?

 FOTO: Reuters

Michal Půr

24. 08. 2020 • 17:00
Na pozadí koronavirové pandemie opět citelně roste napětí mezi Čínou a Spojenými státy. V posledních týdnech se vyostřila zejména situace kolem aplikace TikTok, zhoustla ale také atmosféra ve Východočínském moři. Japonsko se ohradilo proti čínským aktivitám a opakovanému narušování svých výsostných vod kolem sporného soustroví Senkaku, které sice kontroluje Tokio, ale nárokuje si jej i Peking. Stranou nezůstaly ani Spojené státy, které se v minulosti zavázaly, že budou svého spojence bránit proti jakémukoliv napadení. Velitel amerických sil v Japonsku, generálporučík Kevin Schneider, stejně jako další američtí vojenští představitelé, zkritizoval Čínu za prosazování územních nároků během koronavirové pandemie a zdůraznil, že USA jsou připraveny Japonsku pomoci. 

Přituhuje také v Jihočínském moři, kde v uplynulých týdnech americká i čínská armáda prováděly cvičné manévry. Vedle toho sílí hlasy, podle kterých by Spojené státy měly změnit svůj postoj a otevřeně dát najevo ochotu bránit Tchaj-wan, pokud by byl napaden Čínou. Dosud se USA pouze výrazně podílely na zvyšování obranyschopnosti ostrova, přímé vojenské angažmá odmítaly. Pokud by však administrativa amerického prezidenta s vyslovením jasné podpory nadále váhala, podle některých odborníků by to mohlo zvýšit pravděpodobnost vojenského střetu v regionu.

„Si-Ťin pchinga a Komunistickou stranu Číny by to mohlo vést k vojenské akci proti ostrovu, protože by podlehli přesvědčení, že Spojené státy zůstanou stranou,“ řekl Hlasu Ameriky profesor Michael Hunzeker z George Mason University. Za změnu amerického přístupu k Tchaj-wanu se přimlouvá také Elbridge Colby, který byl jedním ze spolutvůrců národní obranné strategie Trumpovy administrativy. „Musíme to udělat, abychom zvýraznili odstrašení a ukázali jasněji, kde stojíme,“ uvedl minulý týden v komentáři pro deník The Wall Street Journal.

Sám Donald Trump minulý týden uvedl, že pokud zvítězí v podzimních prezidentských volbách, proti Číně ještě výrazně přitvrdí. „Obnovíme výrobní nezávislost Spojených států, vrátíme zpátky domů klíčové dodavatelské řetězce a definitivně ukončíme naši závislost na Číně,“ prohlásil americký prezident během zasedání Rady pro národní politiku ve Washingtonu.

Prakticky nikdo z expertů nepochybuje, že mezi Spojenými státy a Čínou už před časem vypukla studená válka a je jen otázkou, zda se může změnit ve válku „horkou“. To je mimo jiné i hlavní téma harvardského profesora Grahama Allisona, který se postaral o rozruch knihou Osudová past, v níž zkoumá konflikty světových mocností, zejména pak válku mezi Spartou a Athénami. Starověcí rivalové podle něj tehdy uvízli v takzvané Thúkydidově pasti, kdy se konflikt mezi hegemonem a velmocí na vzestupu stal nevyhnutelný.

Tato dynamika se podle Allisona v průběhu posledních pěti staletí zopakovala šestnáctkrát, přičemž hned ve dvanácti případech skončil střet rostoucí velmoci s hegemonem válkou. „Řečeno parafrází někdejšího výroku Václava Havla, stalo se to všechno tak rychle, že jsme se ani nestačili divit,“ upozorňuje Allison na skutečnost, že si jednotliví političtí lídři ani nemusí uvědomovat, že k válce skutečně spějí. Harvardský profesor Čínu často přirovnává k Německu před vypuknutím 1. světové války. Je to podle něj velmoc, která se dlouho cítila ponižována, a jíž byl odepřen úspěch, kterého často na její úkor dosáhly ostatní velmoci.

„Co vlastně Si Ťin-pching chce? Jednou větou: vrátit Číně její velikost. Nejvyšší i nejniternější ambicí více než miliardy čínských občanů je zajistit si bohatství i moc. Jejich cílem je Čína tak bohatá a tak mocná, že ostatním národům nezbude nic jiného, než uznat její zájmy a vzdát jí respekt, jaký zasluhuje,“ píše Allison. Sám ovšem není takovým pesimistou a upozorňuje, že v minulosti už se podobný konflikt odvrátit povedlo během rozhovorů Henryho Kissingera a Čou En-laje v sedmdesátých letech minulého století, kdy obě mocnosti obnovily vzájemné vztahy. „Máme-li vzájemný vztah obou velmocí ukormidlovat i bez války, bude to den za dnem a týden za týdnem vyžadovat od obou vlád soustředěnou pozornost na nejvyšší úrovni,“ dodává Allison.

SDÍLET