Německé předsednictví v EU: Naplní se velká očekávání?

Karel Barták

28. 06. 2020 • 09:00

Evropská unie se ocitla v hluboké ekonomické krizi způsobené koronavirovou pandemií, a je tedy dobře, že se od 1. července do jejího čela na půl roku postaví největší a hospodářsky nejmocnější členská země - Německo. Jeho úkolem bude především stabilizovat unii a vytvořit předpoklady pro oživení jejích ekonomik. Už to by byl nesmírný úspěch, avšak Berlín se nezříká ani dalších priorit, které si pro druhé pololetí roku 2020 naplánoval ještě před pandemií. Bohatá zkušenost s řízením evropských věcí plus účinná a výkonná administrativně-diplomatická mašinérie by měly ve složité době Evropu postrčit kupředu.

Německo se vypořádalo s nákazou na svém území lépe než jiné velké země, počínalo si racionálně a systematicky, opírajíce se o solidní zdravotnictví. Poměr mezi počtem nakažených a zemřelých byl v evropském kontextu nadprůměrně dobrý. Kancléřka Angela Merkelová zabodovala jako klidná, rozvážná síla, schopná vyvolat či obnovit důvěru nejširší veřejnosti ve vládu a úřady, aniž by musela používat velkých slov a gest, typických pro některé její kolegy na světové scéně, - Trumpa, Johnsona či Macrona. Veteránka evropské politiky, ještě nedávno po 15 letech u moci zatracovaná jako vyčerpaná a vyzývaná k odchodu do penze, vyšla z krize mimořádně posílena, což také umocní její postavení a prestiž v rámci Evropské rady.

Dělostřelecká příprava před startem předsednictví se nesla v duchu:„pandemie námi otřásla, musíme si pomoci navzájem a z maléru vykřesat jednotu a sílu“. Kancléřka má pro EU ctižádost, jako by to bylo samo Německo, a není divu, vezme-li se v úvahu, co pro německou ekonomiku znamená existence jednotného vnitřního trhu. „Viděli jsme, nakolik je evropský projekt zranitelný,“ svěřila se poslancům Spolkového sněmu, když prezentovala program předsednictví. Ukázalo se, pokračovala, že „žádný stát není schopen překonat sám takovou krizi“. Proto je podle ní zapotřebí více solidarity a více součinnosti, aby nedošlo k oslabení společného trhu, který je úhelným kamenem evropské integrace. Varovala, že nedemokratické síly čekají na takovéto krize, aby je politicky využily. „Chceme, aby Evropa byla silná,“ prohlásila.

Podobně mluvili další němečtí vládní politici, což svědčí o obnovené soudržnosti pravolevé koalice, která má nyní dobré vyhlídky vydržet do voleb v příštím roce. Zástupce předsedy evropského výboru Spolkového sněmu Markus Töns z koaliční SPD řekl: „Šťastnou náhodou se Německo ujímá předsednictví ve chvíli, kdy jsme v jedné z nejtěžších hospodářských a zdravotních krizí za posledních 100 let.“ „Jsme největší a nejsilnější ekonomika, pandemií jsme prošli nejlépe a neseme proto největší odpovědnost za to, že se Evropa z krize vzpamatuje a že související problémy budou vyřešeny,“ dodal Töns.

Prvním úkolem bude fond obnovy a rozpočet EU

Právě tímto geopoliticko-ekonomickým uvažováním se dá vysvětlit zásadní změna německého postoje vůči evropskému hospodaření. Zatímco donedávna stálo Německo v čele „šetrných“ členů EU a rozhodně odmítalo zvyšování rozpočtu EU nebo vytváření společných dluhů, nyní otočilo o 180 stupňů. Merkelová oprášila německo-francouzský „tandem“, který pak vyrukoval s návrhem vrhnout do evropské ekonomiky dodatečných půl biliónu eur. Tím se pak inspirovala Evropská komise, vedená Merkelové „kamarádkou“ Ursulou von der Leyenovou, když navrhla fond obnovy ve výši 750 miliard eur ve formě dotací a úvěrů, financovaný z půjček na mezinárodním trhu.

Dosažení kompromisní dohody o tomto záchranném balíku bude prvním velikým úkolem německého předsednictví. Nejvyšší představitelé členských zemí se k tomu sejdou už 17. července, po čtyřech měsících poprvé osobně. Do té doby se Němci budou snažit přesvědčit zejména své bývalé šetrné spojence – Nizozemce, Švédy, Rakušany a Finy – aby se smířili s většími výdaji na evropské úrovni, výměnou za dílčí ústupky, zejména pokud jde o hospodářskou či investiční podmíněnost dotací pro země nejtíživěji postižené pandemií. „Na stole budou nejrůznější formy pobídek a úlev, aby vyššího cíle bylo dosaženo,“ líčí nejmenovaný diplomatický zdroj v Bruselu německé počínání. „Udělají vše pro to, aby je přesvědčili, že mají být rozumní a netorpédovat dohodu, která je konec konců v zájmu všech.“

Druhým souvisejícím úkolem bude pak dotáhnout do konce jednání o sedmiletém rozpočtu EU, kde Německo také netradičně připouští mírné navýšení výdajů nad jedno procento HDP členských zemí, přes které ještě nedávno nejel vlak. V obou případech půjde o klíčový první test německého předsednictví. Spolu s předsedou Evropské rady Charlesem Michelem a jeho týmem vyvinou Němci na členské země v příštích dnech veliký tlak, kterému budou kverulanti těžko odolávat – má-li být záchranný balík účinnou odpovědí na pandemii, pak musí být spuštěn co nejdříve, nejde-li to okamžitě. A pokud se nemá EU ocitnout v rozpočtovém provizoriu, musí být finanční rámec na léta 2021-27 schválen stejně rychle. Čas tedy kvapí; kdo by dohodu znemožnil, protože tady je nutná jednomyslnost, by byl za kazisvěta. Od Němců se očekává, že si to nakonec nikdo netroufne.

Brexit a konference o budoucnosti EU

Další okamžitou a naléhavou povinností Německa v čele EU bude dokončení brexitu. Všichni dobře vědí, že se jednání o obchodní dohodě mezi EU a Británií nebezpečně zadřela a že jejich případné oživení bude vyžadovat velké diplomatické nasazení. Pokud nenastane průlom v nejbližší budoucnosti, bude EU pod německou taktovkou muset souběžně s vyjednáváním s Londýnem připravit půdu pro nedohodu, tedy pro zcela nový stav vzájemných vztahů od 1. ledna 2021, který nutně přinese nesmírné komplikace.

Vedle těchto okamžitých starostí padne na Německo také související povinnost rozjet Konferenci o budoucnosti EU, slavnostně vyhlášenou loni a od té doby odsouvanou jako horký brambor. Němci o ni ostatně nikdy zvlášť nestáli. Podle kancléřky jí bude třeba stanovit přesný mandát omezený na několik stěžejních témat; pokud dojde k pokroku, nevyloučila ani zásadní reformy, včetně změn ve znění Lisabonské smlouvy. Vyjmenovala v této souvislosti 4 body – zdokonalení Schengenského systému volného pohybu osob; modernizaci evropského práva regulujícího hospodářskou soutěž, aby lépe odpovídalo globalizaci a digitalizaci; koordinaci připravenosti všech zemí na případnou další pandemii; založení jakési „evropské rady bezpečnosti“ pro řešení mezinárodněpolitických problémů. Opět jsme svědky racionálního postupu, vymezení mantinelů, v kontrastu se vzdušnými zámky typickými pro minulé návrhy prezidenta Macrona. Německo bude konat ruku v ruce s Francií, ale už ne jako vykonavatel francouzských nápadů, ale jako hnací motor tohoto soukolí, a to ve prospěch celé EU. Pozoruhodně se nemluví o Macronových návrzích na zvláštní zacházení pro eurozónu, která měla mít vlastní rozpočet, ba dokonce parlament.

Na rychlosti a kvalitě splnění výše zmíněných úkolů závisí pokrok ohledně dalších priorit, které si Německo pro své předsednictví původně vytyčilo. Jedná se zejména o iniciativy v oblasti ochrany klimatu a životního prostředí – Evropská komise se chystá navrhnout strategii pro biodiverzitu, „klimatický“ zákon směřující k dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050, takzvanou strategii „z farmy na vidličku“ a další. Německo by rádo vidělo takové návrhy, které mají šanci být rychle schváleny členskými státy, aniž by ovšem komplikovaly hospodářské oživení. „Zelená politika bude mít nadále zelenou, ale nikoli za cenu nápravy okamžitých škod způsobených pandemií. Hoří-li nám střecha nad hlavou, musíme napřed hasit – a pak se k zeleným prioritám vrátit,“ přiblížil toto uvažování nejmenovaný diplomat.

Pokud se nepodaří „dostat z cesty“ hned na začátku záchranný koronavirový balík, hrozí, že na ostatní témata nezbude čas; půl roku je vlastně hrozně krátká doba. Němci proto v posledních dnech hodně operují spoluprací v rámci takzvané „trojky“ po sobě jdoucích předsednictvích s tím, že co se nakousne ve druhém pololetí letošního roku, se pak dokončí za portugalského či slovinského předsednictví, ale pod zvýšenou německou „opaterou“. Podobně jako při minulém předsednictví v roce 2007, když Německo vyvedlo unii z šoku po zamítnutí „evropské ústavy“ v referendech ve Francii a v Nizozemsku tím, že diskrétně zařídilo přepsání „ústavy“ v pouhou revidovanou smlouvu – schválenou pak za následného portugalského předsednictví v Lisabonu; odtud Lisabonská smlouva.

Vedle „zelených“ témat si Německo naplánovalo reformu azylové a migrační politiky, což je také nedodělek z letošního prvního pololetí a nesmírná výzva, a podnět pro rychlejší digitalizaci evropských ekonomik, který by se měl mimo jiné promítnout ve výše zmíněném sedmiletém rozpočtu. V zahraniční politice má dominovat Afrika, mimo jiné také kvůli přílivu migrantů do EU, a komplikující se vztahy s Čínou.

Šance i hrozby pro Česko

Pro Českou republiku může být zajímavé, že kancléřka Merkelová dala nepřímo zapravdu premiéru Babišovi, když po videosummitu 19. června zpochybnila Evropskou komisí navržený způsob výpočtu rozdělování peněz z výše popsaného záchranného balíku. Myslí si, že by se neměl opírat výlučně o stará čísla minulé nezaměstnanosti, ale měl by brát víc v potaz skutečné dopady koronavirového útlumu. Není tedy vyloučeno, že tato kritéria se ještě změní, stejně jako zesílení kontroly vynakládání dodatečných prostředků. Poskládání těchto fines, „vějiček a sušenek“, drobných argumentů umožňujících prodat jedněm i druhým pozitivní příběh domácímu publiku, bude prověrkou německého vyjednávacího mistrovství.

Čechy také zajímá německý přístup k energetice a potažmo k otázkám životního prostředí. Pěkné environmentalistické záměry totiž mnohdy zastírají daleko střízlivější realitu, která více než vzletným cílům odpovídá konkrétním zájmům silného německého průmyslu. Berlín dlouhodobě vzdoruje snahám Evropské komise snižovat emise z osobních automobilů, včetně těch hodnot pro rok 2030, které jsou považovány za nezbytné pro dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Co je výhodné pro německé automobilky by logicky mělo vyhovovat také těm českým, takže na této licoměrnosti očekávejme shodu.

Těžko ji naopak budeme hledat v energetice. Německo celkem razantně likviduje odstavené jaderné zdroje, zatímco k útlumu uhlí se staví mnohem liknavěji. Před dokončením plynovodu Nordstream 2 z Ruska se zasazuje o to, aby na zemní plyn bylo pohlíženo jako na čistý zdroj energie. A v nedávno schválené národní strategii vyhlásilo podporu vodíku jako čistého a neutrálního zdroje, což hodlá prosazovat i na evropské úrovni. Tato koncepce se zásadně liší od české vize, která budoucí energetickou soběstačnost – které Německo bude se svým sporným mixem obnovitelných zdrojů, plynu a uhlí sotva dosahovat – staví zejména na dalším rozvoji jaderné energetiky, kterou Německo opustilo.

Po rozpačitém a chaotickém předsednictví Chorvatska, jemuž se při premiéře v této roli zřítila na hlavu koronavirová pohroma, nastupuje tedy německý „safe pair of hands“, solidní pár rukou. Spoléhalo se na ně už před pandemií a nyní o to víc. Němci dokázali za chodu upravit svůj program a přizpůsobit ho novým potřebám. Do Bruselu vyexpedovali 450 diplomatů a expertů, kteří budou šest měsíců předsedat veškerému dění v Radě EU a koordinovat součinnost s Evropskou komisí a s Evropským parlamentem – pro srovnání, česká vláda schválila pro předsednictví ČR v EU v prvním pololetí 2022 158 postů. Objem práce ovšem bude podobný. Když tuto skutečnost, stejně jako minimalistický rozpočet pro předsednictví, kritizoval stálý představitel ČR při EU Jakub Dürr, dočkal se od premiéra Babiše odvolání z funkce.

Náš velký soused a největší země EU se tedy ujímá půlroční koordinace v bezprecedentní situaci a zcela jasně v pozici nejsilnějšího hráče. Koronakrize zamíchala kartami a přiměla Německo k prointegračnímu obratu, který je ovšem míněn i prezentován kompromisně a racionálně, ve snaze ohlazovat hrany a brát ohled na všechny citlivosti. Ostatní státy to budou muset respektovat, s větší či menší mírou nadšení, protože budou chtít, případně jim nic jiného nezbude. Pro Českou republiku je zde být příležitost se chytit rozjetého německého vlaku a zároveň se přiblížit k evropskému mainstreamu.

SDÍLET