Německo týden před volbami: FDP jako možný partner Angely, strana ale nabízí nezkušené lidi a dluhy

Igor Záruba

17. 09. 2017 • 18:42

Liberálové se odrazili ode dna a míří nejen do Spolkového sněmu, ale dost možná i do federálního kabinetu. Koulí na noze je straně nedostatek politických profesionálu a dluhy. Analýza Igora Záruby.

Rok 2017 bude pro politiku v Německu rozhodující, a to zvláště pro liberály (FDP), kteří po debakl v roce 2013 bojují o přežití. Podaří se předsedovi Christianu Lindnerovi návrat do poslaneckých křesel ve Spolkovém sněmu?

Tak takto se zkraje roku ptaly Süddeutsche Zeitung, když načrtávaly události příštích dvanácti měsíců, jimž logicky vévodí zářijové volby do dolní parlamentní komory. Internetová diskuse, kterou výše uvedený řečnický dotaz rozvířil, se rozdělila – jako obvykle na tábory optimistů a pesimistů. První z nich dali najevo, že vidí v FDP pozitivní a sebeurčující sílu, která je právě pod vedením Lindnera nositelem jisté naděje. Druzí dali liberálům nálepku nudné partaje, která omílá pořád totéž, aniž by byla přínosem a skutečně se o něco zasadila. Nicméně už tehdy, před devíti měsíci, viděli účastníci debaty na FDP více plusů než mínusů.

Procento k procentu

Dnes je situace poněkud jiná. Průzkumy politické obliby, v nichž Němci odpovídají na tradiční nedělní otázku „Kdyby byly dnes volby, komu byste dali svůj hlas?” už nezpochybňují možnost, že by měli liberálové poslance. K tomu potřebují zdolat pětiprocentní hranici volebního zisku,

Průzkum voličských preferencí pro německé parlamentní volby (10. 9. 2017)

Tu pokořili na sklonku roku 2016 a od té doby jdou jejich preference nahoru. Sice ne strmě, avšak  jdou: zatím poslední zjištění jim přisuzují od osmi do deseti procent, v závislosti na tom, který institut se občanů ptal. 

To je pro liberály, kteří vládli na federální úrovni s CDU a CSU v letech 2009 až 2013 a utrpěli před čtyřmi lety tak krutou porážku, která se vyřadila jak z Bundestagu, tak z polemik o hybných silách německé politiky, dobrá zpráva. Pravdou samozřejmě je, že s přihlédnutím na dosažených 4,8 procenta hlasů v září 2013, což znamenalo propad o neuvěřitelných 9,8 procenta z předešlého rekordu, je už samo pokoření pětiprocentní laťky úspěchem. Strana, která se musela vyrovnat s odlivem přízně a se smrtí předsedy Guida Westerwelleho, může být ráda, že na politické periferii přežila. Vděčí za to právě Lindnerovi, který nahradil v prosinci 2013 „hrobaře” liberálů Philippa Röslera a začal pomalu napravovat vzniklé škody.

Umírněně vítězné tažení předeslaly komunální volby v Hamburgu, kde pronikla v únoru 2015 FDP do městského senátu, podobně se zadařilo o tři měsíce později v Brémách. Další podobné kroky na zemské úrovni následovaly.

Letošní prohru v Sársku (3,3 %) pak vynahradily dvouciferné rezultáty ve Šlesvicku-Holštýnsku (11,5 %) a Severním Porýní-Vestfálsku (+12,6 %).

A co více, o liberálech se znovu mluví, po čtyřech letech vzmáhání se z agónie, jako o možném koaličním partnerovi CDU a CSU, čili jako o revivalu z druhého vládnutí Angely Merkelové. Volební předpověď dává oběma subjektům necelých 50 procent, duo by mohla rozšířit na trio pomoc strany Zelených.

Bez zkušených lidí, zato s dluhy

Liberálové, kteří jsou konzervativním křesťanským demokratům a socialistům hodnotově skutečně nejblíže, jdou do klání s obvyklými tezemi. „Ovšem v aktualizované podobě,” ubezpečuje Lindner. Žádají například ministerstvo pro digitalizaci, plošnou síť kabelů z optických vláken, daňové úlevy pro občany, dobourávání administrativní zátěže či ukončení rozhovorů o přistoupení Turecka do EU.

To je líc pomyslné mince. Rubem je skutečnost, že strana liberálů, jež se dost dlouho „hledala”, nemá dostatek schopných politiků. Druhé manko představuje fakt, že byť FDP hlásá politiku, jež učí počítat ve smyslu „dáš-dostaneš”, tře bídou s nouzí. Do finanční mizérie ji dostal jako vyhazov ze Spolkového sněmu, znamenají stopku pro přísun státních peněz, tak verdikty Ústavního soudu, kterému se nelíbily způsoby, jakými se strana snažila dostat své hospodaření pod kontrolu.

Už na konci roku 2013, který byl zlomový, činil schodek v hospodaření partaje 4,5 milionu eur. Dluhy se dařilo krok za krokem odbourávat, zejména tvrdými úspornými opatřeními, ovšem i na počátku roku 2015 se držely na osmi milionech eur.

Zakročil předseda Lindner: změnil přerozdělovací vnitrostranický klíč v neprospěch místních družení, která začala odvádět více do centrální pokladny. Umazat se povedlo dva miliony.

Zbývající oddlužení by postup do Bundestagu, potažmo do spolkového kabinetu, jistě výrazně pomohl. Bylo by to opakem proklamovaného motta „Nespoléhejme na stát,” ale straně budiž útěchou, že jde o její interní problém.

Ovšem i taková partaj může přijít Merkelové vhod, zejména za předpokladu, že už nebude chtít třetí velkou koalici s SPD za posledních 12 let. Nálada ve společnosti nahrává v tuto chvíli jí i liberálům zároveň. 

SDÍLET