Byl to vskutku dojemný okamžik, když prezident Zelenskyj v zeleném mundúru předával zjevně trochu překvapenému Speakerovi britské Dolní sněmovny Siru Lindsay Hoyleovi, jenž byl naopak oděn v tradičním společenském oděvu ostrovních gentlemanů, přilbu ukrajinských bojových pilotů. Malý velký muž, jenž svojí válkou zmítanou zemi opouští jen v krajní nutnosti, následně před zaplněnou Westminster Hall v Londýně poděkoval britským zákonodárcům za dosavadní podporu při čelení ruské agresi. A jak již bývá jeho zvykem, okamžitě vyzval všechny přítomné k poskytnutí další vojenské pomoci, jejíž obsah plně vyjadřovalo ono symbolické gesto – Kyjev dle jeho slov nutně potřebuje moderní bojové letouny – „křídla svobody“, aby získal převahu nad vzdušným prostorem a mohl tak dotáhnout probíhající boje do úspěšného konce.
K podpoře své věci se přitom Zelenskyj nezdráhal zahrát na sentimentální strunu všech ostrovanů, když nabídl jemné srovnání s dobou, kdy Londýn za druhé světové války odolával nacistické agresi a v čele vlády Jeho Veličenstva nestál nikdo jiný než Winston Churchill.
Daná historická paralela přitom skrývá více aspektů, než by se na první pohled mohlo zdát. Některé z nich přitom znějí poměrně děsivě. Tehdy, stejně jako dnes, se totiž ozbrojené síly ostrovní monarchie nacházejí ve stavu, kdy kvůli dlouholetému rozkladu zřejmě nejsou schopny efektivně bránit vlastní území, o svých spojencích nemluvě.
Pomyslný alarm spustil ještě před Zelenského návštěvou generál Sir Patrick Sanders, náčelník generálního štábu britské armády, jenž se na uniklém videu nechal slyšet, že nedávný dar 14 tanků Challenger 2 válkou zmítané Ukrajině oslabí Británii a ovlivní tak její schopnost v případě potřeby rychle mobilizovat vlastní kapacity vůči potenciální agresi. Přestože generál dané rozhodnutí vlády nezpochybnil, naopak poukázal na potřebu Ukrajince vyzbrojit, jeho slova, následovaná výzvou k obnovení britských válečných schopností, vzbudila v politických kruzích i v řadách veřejnosti nemalé „haló“.
A to především proto, že jak Downing Street, tak ukrajinští představitelé od počátku vnímali tento transfer spíše jako symbolické gesto, jehož cílem mělo být prolomit dosavadní bariéru mlčení ohledně mnohem větších a významnějších dodávek tanků Leopard 2 německé provenience, spíše než jakýmkoli zásadním způsobem navýšit ofenzivní schopnosti Kyjeva.
Pro zasvěcené přitom jeho slova rozhodně nebyla bleskem z čistého nebe. V rámci britské, ale i západní bezpečnostní komunity se již léta spekuluje o tom, že Spojené království už nějakou dobu nepředstavuje onu hrozivou sílu, jež byla označována za jednu z hlavních opor Severoatlantické aliance.
Ostatně tímto názorem se netajil ani bývalý kapitán Skotské gardy a jeden z mála členů kabinetu, jenž přežil loňské více než turbulentní obměny na nejvyšších vládních místech, ministr obrany Ben Wallace. Ten pro média připustil, že ostrovní monarchie není již několik dekád fakticky schopna postavit do pole plně vyzbrojenou bojovou divizi. Za tímto šokujícím stavem dle něj stála dlouhá léta rozpočtových škrtů a nedostatečných investic během působení labouristických kabinetů a prvních let koaliční vlády vedené konzervativci.
