„Pan Nezničitelný“? Boris Johnson vyhrál další volby a je znovu „na koni“

Minulý čtvrtek jsem pro INFO.CZ napsal, že trojice afér, jimž čelí britský ministerský předseda Boris Johnson – únik informací z úřadu vlády a z jednání kabinetu, údajně nezákonné financování jeho rezidence v Downing Street a údajná slova o tom, že by spíš měly zemřít další tisíce lidí, než aby připustil další lock-down – má tentokrát potenciál jej zničit. Současně jsem ale uvedl, že to podle mého názoru i tentokrát „ustojí“, mimo jiné proto, že je pro konzervativce nezpochybnitelným lídrem do místních voleb, které byly tak říkajíc přede dveřmi. Výsledky ukázaly, že to byla pravda.

Ve Velké Británii se 6. května volilo „o sto šest“. Šlo nejen o volby do Skotského a Waleského parlamentu a do místních samospráv v Anglii; voliči vybírali i třináct přímo volených anglických starostů (mayors), včetně Londýna, 39 policejních a kriminálních komisařů v Anglii a ve Walesu a také jednoho poslance v tzv. doplňovacích volbách v Hartlepoolu (po rezignaci Mikea Hilla), ve vůbec v prvních by-elections od triumfu toryů v parlamentních volbách v prosinci 2019. Věru zajímavý koktejl a věru zajímavá možnost zjistit, jak na tom jednotlivé politické strany a jejich lídři jsou. 

Výsledky, třebaže ještě teď, kdy píšu tento text (neděle odpoledne), nejsou úplně kompletní, mají vskutku velkou vypovídací hodnotu. Za hlavního vítěze je oprávněně pokládán premiér Boris Johnson, třebaže nevyhrál úplně všechno a všude. Giles Coren z ctihodných The Times označil po sečtení většiny hlasů „krále Borise“ za génia, přičemž smutně přiznal, že jej dříve pokládal za všechno možné včetně „rasistického idiota“; na jiném místě týchž novin pak stojí, že Johnson před sebou může klidně mít „deset let premiérování“. Podle Dana Hodgese z Daily Mail, abych ocitoval také vlivný bulvár, „jsou nepřátelé Borise Johnsona kvůli nenávisti ohledně brexitu“, pro změnu, „tak zaslepení, že nejsou schopnosti pochopit jednoduchou pravdu, a sice že obyčejní lidé jej mají rádi“. Takže asi tak.

A jak to tedy dopadlo? Začněme volbami, v nichž se hrálo o jediný poslanecký mandát, výše zmíněnými „doplňovačkami“ v Hartlepoolu. Na Britských ostrovech se těmto volbám přikládá z našeho úhlu pohledu až příliš velký význam. Britové ale mají za to, že se jedná o důležitý barometr politických nálad v zemi a tomu odpovídá i publicita. Tentokrát se o mandát utkali konzervativní kandidátka Jill Mortimerová a labourista Paul Williams. Výsledek byl takřka šokující: v obvodu, ve kterém labouristé drželi křeslo ve sněmovně od roku 1964, totiž dostal Williams „nařezáno“ rozdílem třídy (51,9 % ku 28,7 %) a toryové tak pokračují v dobývání labouristických bašt na severu Anglie. Vítězka i její šéf Johnson, který ji v kampani výrazně podporoval, jenom zářili. Na poražené včetně jejich vůdce Keira Starmera se naopak snesla drtivá kritika, někteří labouristé dokonce volají po jeho hlavě.

Je tomu tak tím spíš, že konzervativci ovládli také anglické komunální volby, a to dost jednoznačným způsobem. Po sečtení výsledků je jasné, že vyhráli v 63 z nich (o 13 více než v posledních volbách), zatímco labouristé jen ve 44 (což je o 8 méně); v počtu získaných křesel je rozdíl ještě zřejmější: konzervativci jich „urvali“ 2.345 (tj. plus 235), zatímco labouristé jen 1.345 (minus 326), liberální demokraté 586 (plus 7) a zelení 151 (plus 88). Proto se nelze ani trochu divit jásajícímu Johnsonovi, který řekl, že angličtí voliči potvrdili jeho vládu u moci a že jí umožnili, aby pokračovala ve své agendě. A zkuste říct, že nemá pravdu!

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Co je jediným úspěchem labouristů?
  • A v čem se Johnsonovi kritici fatálně pletou?
sinfin.digital