Před narušeným teroristou z Hamburku varovali sami běženci. Nikdo nás nebere vážně, stěžují si

Info.cz, abe

07. 08. 2017 • 19:30

Dalo se teroristickému útoku zabránit? To bývá jedna z prvních otázek, které si po prvotním šoku lidé pokládají. V případě útoku v hamburském supermarketu úřady pravděpodobně skutečně selhaly. Na 26letého útočníka, který jednoho muže ubodal a další čtyři zranil, si dlouhodobě stěžovali jeho sousedé na uprchlické ubytovně. Zdejší vedení ale jejich varování nebralo vážně. Psychicky nemocný muž tedy koncem července zabíjel.

V uprchlickém hostelu v Hamburku má každý pokoj 12 metrů čtverečních a společnou kuchyňku. Právě zde žil Ahmad A., který v supermarketu ubodal 50letého muže. Jeho sousedé tvrdí, že na jeho podivné chování opakovaně upozorňovali vedení hostelu, ovšem marně. Ahmad byl prý silně nábožensky založený a extremistický ve svých názorech. Každý den z okna volal modlitby a podle některých obyvatel měl ve svém pokoji vlajku samozvaného Islámského státu. „Vždycky jsme věděli, že patří k IS,“ potvrzuje pro televizi Deutsche Welle jedna z místních obyvatelek.

„Několikrát jsme si na Ahmada stěžovali vedení hostelu, ale nikdo nás neposlouchá. Neberou nás vážně. Jsme pro ně jen čísla,“ shrnuje situaci jeden ze zdejších mladíků. Je jich tu mnoho. A většina z nich tráví dny ve svých malých pokojích. Mnozí ani po několika měsících stále nemají povolení k pobytu, a proto můžou jen čekat. V takové situaci, kdy nevidí východisko ze své beznadějné situace, se mohou snadno rodit extremistické myšlenky.

Běženci sem přicházeli většinou s představou, že po několika měsících budou mít povolení k pobytu, domov i práci. Realita ale není tak růžová a sehnat bydlení je v současnosti těžké i pro Němce. Někteří ze zdejších proto rezignovali. Tráví dny na ubytovnách, poslouchají hudbu, nebo skypují se svou rodinou. Jiní si už našli alespoň práci načerno jako pomocné síly v restauracích nebo na stavbách. Obě skupiny ale spojuje beznaděj a nejasná představa o tom, co může být třeba za půl roku.

Mnozí mají stále problémy s němčinou, protože nemají kde si ji procvičovat. Mezi zdejší obyvatele se moc často nedostávají a jsou proto spíše izolovaní ve vlastní komunitě. Také policisté, kteří sem přišli vyšetřovat Ahmada, mluvili pouze německy. Někteří jim rozuměli, jiní ne.

Migranti proto cítí, že zdejší úřady nezajímají. V tom je utvrzuje i to, že na jejich varování ohledně podezřelého Ahmadova chování nikdo nereagoval. Zdejší běženci se shodují na tom, že zájem o jejich osud opadá i u médií. „Na začátku se o nás všichni zajímali. Teď o nás píšou jen, pokud se stane něco špatného,“ tvrdí obyvatelé hostelu. 

SDÍLET