Předvolební Slovensko: Kotleba i Matovič těží z toho, že politici řeší hlavně sami sebe

Vratislav Dostál

10. 02. 2020 • 14:55

Po skutečné změně je na Slovensku nebývalá poptávka, říká slovenská politoložka Olga Gyarfášová v rozhovoru pro INFO.CZ a pár týdnů před sněmovními volbami zevrubně popisuje atmosféru v zemi. Vysvětluje základní trendy a vyhlídky jednotlivých aktérů: Zatímco s úspěchem Mariana Kotleby se pracuje už nějaký čas jako s realistickým scénářem, aktuálně to podle Gyarfášové vypadá, že by vítězství Smeru mohl ohrozit také Igor Matovič a jeho Obyčajní ludia a nezávislé osobnosti.

Několik týdnů před parlamentními volbami na Slovensku to vypadá, že podpora Smeru mírně, ale setrvale klesá, avšak neposiluje demokratická opozice, nýbrž Kotlebova LSNS…

Ano, pokud bychom situaci hodně zjednodušili, vypadá to tak. Je k tomu nicméně potřeba říct několik zásadních bodů. Opozice – a nejde pouze o strany, které už jsou v parlamentu, ale také o ty mimoparlamentní – je velmi fragmentovaná. Pokud bychom se podívali na její celkovou podporu, výrazně převyšuje Smer i Kotlebovu LSNS.

Pro současnou slovenskou politiku je navíc typická jistá trojpólovost. Nemáme co dělat s klasickým dělením na koalici a opozici. Do politické soutěže výrazně vstupuje také třetí subjekt, vůči kterému se samozřejmě vymezuje opozice, ale zároveň také současná vládní koalice, tj. Smer a Slovenská národná strana (SNS). Myslím tím právě pravicově-extremistickou Kotlebovu LSNS. A pokud jde o růst preferencí pro tuto stranu, má to několik příčin.

Povídejte…

Za prvé. Zásadní podmínkou pro to, aby tato strana prosperovala, aby získávala hlasy, je pokles důvěry v tradiční politické strany, pokles důvěry ve státní instituce, v nezávislost soudů, pokles důvěry v policii a celkově pokles důvěry ve vymahatelnost práva a spravedlnosti. Deficit důvěry je tady obrovský, což způsobuje, že lidé hledají alternativu, která je mimo systém. A LSNS je antisystémový prvek ve slovenské politice: svým programem bojuje proti demokratickému systému jako takovému. Ilustrovat to lze na celé řadě příkladů. Jmenovat mohu třeba absolutní ignoranci práv menšin, zpochybňování geopolitického ukotvení Slovenské republiky, zpochybňování základních institucí demokratického státu a podobně.

Oľga Gyárfášová

Vystudovala sociologii na Univerzitě Komenského, dizertaci a habilitaci obhájila v oboru politologie. Aktuálně přednáší na Ústavu evropských studií a mezinárodních vztahů na FSEV UK v Bratislavě. Je zakládající členkou a spolupracovnicí nezávislého analytického centra Inštitút pre verejné otázky. Věnuje se výzkumu veřejného mínění, politické kultuře a volebnímu chování.

Další věc, která jim velmi nahrává, je fakt, že se politická třída – a nemyslím tedy pouze vládu, ale i opozici – v posledních letech soustředila především na problémy, které se týkají jí samotné, na své vlastní záležitosti. Říká se tomu také politikaření. Politická třída řeší sama sebe, neřeší problémy běžných lidí. Jinak řečeno, signál, že je tady také politik, který se zajímá o problémy voličů, o problémy lidi z Rimavské Soboty či z Dětvy, nejsilněji vysílá právě Marian Kotleba a jeho strana. Je za ním také drobná práce v regionech, aktivisti LSNS obcházejí malé vesnice, pomáhají lidem s běžnými starostmi a jakoby řeší problémy s romskými komunitami, samozřejmě formou jejich ještě větší marginalizace a represemi. Kotleba se lidem prezentuje tak, že je tady pro ně a vyřeší jejich problémy.

V neposlední řadě je třeba říct, že Kotleba, podobně jako krajně pravicové strany v západní Evropě, dokáže perfektně pracovat s hněvem lidí. Sbírá zkrátka protestní hlasy, jeho voliči jsou přesvědčení, že dokáže jejich hněv správně usměrnit. Nic na tom nemění fakt, že je v tom obrovská krátkozrakost jeho voličů. Mají sice emocionální satisfakci, když volí tuto stranu, nevidí ale, že fakticky žádná řešení jejich problémů nenabízí.

Olga Gyarfášová

Když jsem přijel do Bratislavy, zahlédl jsem v trafice titulku jednoho deníku, podle kterého je možné, že antisystémové formace mohou získat až čtvrtinu hlasů. Není to především vizitka všech ostatních politických stran?

Určitě. Když Kotleba obdržel před čtyřmi roky osm procent hlasů, tak všechny systémové strany tvrdily, že postaví hráz proti extremismu. Samozřejmě se nic takového nestalo, podmínky pro Kotlebův úspěch se nijak nezměnily, žádná hráz nevznikla. Spíše to dopadlo přesně obráceně. Za ty čtyři roky v Národní radě si Kotleba systematicky budoval silnější pozici.

Pokud jde o těch pětadvacet procent, počítají tam mezi ně nejspíš také strany Vlasť a snad i Sme rodina Borisa Kollára. To je strana, která taktéž vyrostla na antiimigrantské a antipolitické vlně. A byla v tom velmi efektivní, což je dílem tím, že mnoho lidí má politiků plné zuby.

A ještě jedna věc: podle posledních výzkumů posiluje OĽaNO (Obyčajní ludia a nezávislé osobnosti) Igora Matoviče. Politologickým slovníkem řečeno jde o typickou anti-establišmentovou stranu, s efektivní mobilizací vůči všem standardním politickým subjektům. Je tam taky antipolitický osten.

Smer – „Strana levicové demagogie“

Robert Fico a jeho Smer získal ve volbách v roce 2012 nadpoloviční většinu mandátů. Znamená to, že za osm let nejspíš poztrácel více než polovinu voličů. Čemu to přičítáte?

Tehdejší výsledek je potřeba zasadit do kontextu. Tehdy to byly předčasné volby, které byly vypsány poté, co středopravicová koalice spáchala politické „harakiri“. Sama sobě si tehdy vyslovila nedůvěru a myslím, že se tím značně znelíbila svým voličům. Smer byl tehdy současně na svém vrcholu. Měl sociální program, Robert Fico byl nejpopulárnější politik. A prostě to „zválcovali“ tak, že mohli mít jednobarevnou vládu. Nicméně už během let 2012 a 2016 ztratil Smer přibližně třetinu svých voličů a jejich odliv dále pokračoval a pokračuje.

A kde podle vás nastal zlom. Byla to neúspěšná kandidatura Roberta Fica na prezidenta v roce 2014?

Další věc je, že se tady objevila nová alternativa, tedy Kotlebova LSNS, která začala postupně voliče Smeru lákat k sobě. A jiná původní skupina voličů na politiku rezignovala a přešla k nevoličům.

Slovensko je jeden volební obvod. Přesto bych se rád zeptal, zda pozorujete zvyšující se rozdíly ve volebních preferencích voličů z velkých měst a těch z malých, případně voličů žijících na vesnici…

Uvidíme, jak dopadnou letošní volby. Pro Slovensko ale byla typická tato konfliktní linie především v 90. letech minulého století. Sehrálo to významnou roli v podpoře Vladimíra Mečiara. Tehdy byla dokonce znatelně rozdílná také volební účast. Třeba v roce 1994 byl rozdíl v účasti mezi malými obcemi a velkými městy až deset procent. Teprve předvolební mobilizací v roce 1998, tedy v roce, kdy byl Mečiar poražený, začal trend, který bych označila za urbanizaci volební účasti.

U Smeru to ale bylo původně jinak. Ve volbách v letech 2006 a 2010 jeho podpora de facto kopírovala průměr populace. Voliči Smeru byli rovnoměrně rozprostřeni po celé zemi a v různých sociálních a demografických skupinách. Dalo by se říct, že to byl mediánový slovenský volič. V posledních letech se to ale významně změnilo. Smer začínal jako strana mladých voličů, dneska je to doslova strana penzistů a starší generace. A platí také výrazný rozdíl mezi velkými městy a venkovem. Další zjevný rozdíl ve volebním chování je regionální – mezi Bratislavou, Trnavou, Nitrou, Trenčínem a Žilinou, tedy západním pásem, který je na tom ekonomicky lépe, a východem republiky.

A Smer s tím dokonce pracuje v aktuální kampani, když hlásá něco na způsob, abychom nedovolili, že volby rozhodnou milionáři z Bratislavy… Vnášejí do voleb tudíž konflikt jakési regionální nerovnosti, která je na Slovensku objektivně značná. Pracuje samozřejmě také se sociální deprivací a pocity křivdy, který má zbytek republiky vůči Bratislavě. Nikdo z nich ale neřekne, že je to výsledek dvanáct let trvající vlády Smeru, rozdíly se za tu dobu spíše prohloubily, dálnice se nepostavily, investice nenarovnaly. I to je výsledek jejich vládnutí, které s krátkou přestávkou trvá od roku 2006.

Olga Gyarfášová

Označila byste dneska Smer za levicovou stranu?

Leda tak za stranu levicové demagogie… (smích) Levicovost ve standardním, západoevropským smyslu slova, ten sociálně-demokratický přívlastek, kterým se tak hrdě chlubí, tak ten je ze všeho nejvíc prázdnou nádobou. Jistě, tváří se velmi sociálně, ale to už dneska skoro všichni, včetně nacionalistů. Ale z hlediska jiných hodnotových priorit levice to neplatí.

Roztříštěná opozice pod tlakem

Pro Slovensko byla tradičně charakteristická relativně silná křesťanská demokracie. Kde hledat příčiny jejího úpadku?

Částečně si to vysvětluju tím, že za tím je velmi dobře promyšlená strategie Smeru. V čase svého vzestupu velmi šikovně podchytil konzervativně laděné obyvatelstvo, regiony tradičně katolicky ukotvené. Katolicismus se u nás tradičně spojoval jak s otázkou sociální, tak s otázkou národní. A Smer to dokázal propojovat. Jsou to klasické pilíře slovenské politiky, na kterých stála už Hlinkova lidová strana.

Zatímco před volbami v roce 1998 se opozici podařilo postupovat proti Vladimíru Mečiarovi v bloku, nyní je roztříštěná. Čím to je?

Každá z těch stran má trochu jiné hodnotové zázemí. Přesto tady byl před volbami obrovský tlak, aby se spojily Progresívné Slovensko (PS), které kandiduje v koalici s hnutím Spolu, a Kiskovo Za ludí. Argumentovalo se to tím, aby to byla jedna entita, kdo nakonec porazí Smer. Jejich argument zase byl, že samostatně dokážou lépe pokrýt své přirozené elektoráty. Třeba Za ludí je na rozdíl od PS/Spolu subjekt s vysokými preferencemi v regionech. A navíc: k jejich spojení může dojít po volbách.

Prezidentka Zuzana Čaputová minulý víkend v televizním rozhovoru připustila, že by se v případě volebního vítězství setkala s Marianem Kotlebou. Neřekla, že by ho pověřila sestavením vlády, ale že by se s ním setkala. Jak ten výrok hodnotíte?

Spustila se na ní za tento výrok velmi slušná sprška kritiky. Můj názor je, že do takového pořadu v čase vrcholící kampaně vůbec neměla chodit. Faktem ale je, že podle ústavy není povinností prezidentky pověřit sestavením vlády vítěze voleb. Ona pověří sestavením vlády toho, kdo bude mít realistickou šanci sestavit většinovou vládu.

Anebo vládu, která prostě bude mít šanci získat většinu hlasů v parlamentu. Což řekla velmi jasně. Navzdory tomu si výrok, že pozve Mariana Kotlebu v případě jeho vítězství ke konzultaci, mohla ušetřit. Přestože chápu, že tak chce učinit s ohledem na vůli voličů projevenou ve volbách.

A jak hodnotíte právě to, o čem mluvíte, tedy že příznivci Progresívného Slovenska chodí na akce LSNS?

Já si obecně myslím, že je dobře, pokud lidé dají najevo, že jsou tady taky, a že tady nejsou pouze příznivci Kotleby. Velmi lehce se to kritizuje, možné ale je, že by čelili kritice, i kdyby tam nechodili. Otázka nicméně je, zda touto mobilizací sníží podporu Kotleby, anebo zda to není tak, že tím mobilizují také jeho případné voliče. V každém případě by se měli vyhnout jakékoli eskalaci konfliktu a nenaletět případným provokacím. To je absolutní imperativ. A ještě jednu věc bych dodala: podle mne voliči PS/Spolu od své strany očekávají, aby ve veřejném prostoru zaznělo jasné „ne“ fašismu.

Ještě bych se vrátil k tomu televiznímu rozhovoru Zuzany Čaputové. Zazněl tam totiž minimálně ještě jeden pozoruhodný výrok. A ten se týkal Andreje Kisky a jeho obvinění z daňových podvodů…

Pozor – ona řekla, že nejmenuje za člena vlády nikoho, kdo by byl obžalovaný, a to zdaleka není případ Andreje Kisky. Zuzana Čaputová je právnička, a pokud v tomto státě nyní usilujeme o znovuobnovení důvěry v právo a spravedlnost, v zákonnost a právní systém, navíc se nám tady zakořenilo, že existují lidé, kteří jsou nepostihnutelní, tak je logické a správné, že vyslala takový signál. Celá kauza Andreje Kisky je ale silně zpolitizovaná. Je tedy otázka, jak to celé skončí.

Olga Gyarfášová

Jak předvolební atmosféru ovlivňuje a ještě ovlivní soudní proces, který se týká vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové?

Mám dojem, že potenciál této kauzy, pokud jde o její vliv na volby a politiku obecně, byl do velké míry vyčerpaný. Navíc, hlavní projednávání nyní bude pokračovat až v polovině března. Těsně před volbami si ale připomeneme druhé výročí této brutální vraždy a aktivisté z hnutí Za slušné Slovensko obcházejí celou republiku a mobilizují lidi v kontaktní kampani, vysvětlují jim, co a proč se stalo. To by mohlo zvýšit volební účast mladých lidí.

Obrovská míra neurčitosti

V Česku se před volbami říká, že rozhodne poslední týden a jedna silná věta. Co čekáte v tomto ohledu? Čekáte nějaké překvapení?

Aktuálně za překvapení považuju již zmíněné posilování Olano Igora Matoviče, který má „v rukávu“ velké množství inovativních mobilizačních akcí. Teď třeba přišel s tím, že lidé budou moct na internetu hlasovat o jedenácti prioritách budoucí vlády, které jsou zároveň podmínkami, za kterých by OľaNO vstoupilo do případné vládní koalice. Myslím, že jde z hlediska politického marketingu o povedený tah. Nehodnotím jeho politiku, ale to, že dá lidem pocítit, že rozhodují, může zafungovat. Takže těsně před volbami může podpora Smeru ještě víc klesnout a OľaNO posílit.

Ostatní formace – zdá se mi – zůstanou plus/mínus na svých číslech. Velkou otázkou je, jak dopadnou strany, které se pohybují okolo pěti procent. Tedy SNS, SaS, KDH. Most-Híd i další strany maďarské menšiny nejspíš propadnou, podobně i nové strany Dobrá volba a Vlast. V danou chvíli není možné předpovídat, kolik stran bude po volbách v parlamentu – podle aktuálních průzkumů můžou být jen čtyři, anebo také až jedenáct. Míra neurčitosti je obrovská.

Umíte si představit vznik menšinové vlády, která by byla závislá na podpoře hlasů Mariana Kotleby a jeho LSNS?

Je třeba říct, že Smeru jde o všechno a udělá cokoli, aby u vlády zůstal. Nemyslím si, že by s LSNS šli do otevřené koalice. Ta strana by se rozpadla. Pokud jde o vznik menšinové vlády, znamenalo by to mimo jiné absolutní selhání demokratické opozice. Spíše ale očekávám, že její lídři zapomenou na vše, co je rozděluje a zasadí se o skutečnou změnu, po které je na Slovensku nebývalá poptávka.

 

SDÍLET