Zemřel princ Philip, Jeho královská Výsost vévoda z Edinburghu a devětadevadesátiletý manžel britské královny Alžběty II., která v příštím týdnu sama „oslaví“ 95 narozeniny. Jeho úmrtím v jistém smyslu končí jedna éra. Co všechno Philip pro královskou rodinu, pro Velkou Británii a pro její obyvatele znamenal, jak je jeho smrt zasáhla a jak na něj budou vzpomínat?
Ať už se na to podíváme z jakékoli strany, dojdeme k závěru, že Philip prožil mimořádný život. Narodil se v červnu 1921 ve slunném Středomoří, na Korfu, jako princ řecký a dánský, avšak už jako roční dítě musel ze země po porážce země ve válce s Tureckem s rodiči odejít. Základní vzdělání získal v Paříži, ale třicátá léta prožil hlavně u svých sester v Německu a zčásti ve Velké Británii, kde jako třináctiletý chlapec poprvé spatřil budoucí manželku Alžbětu. Když se o několik let později setkali znovu, padli si do oka tak, že si po celou válku dopisovali. Právě druhá světová válka byla pro Philipa nesmírně důležitá, neboť ji strávil v britském námořnictvu v boji proti státům Osy; pro jeho budoucnost měla vojenská služba o to větší význam, že jeho němečtí švagrové bojovali naopak za Führera a proti Británii.
Britská královská rodina nebyla z žádosti o ruku, se kterou Philip před Alžbětou v šestačtyřicátém roce poklekl, eufemisticky řečeno, nijak nadšená. Již zmínění příbuzní v Německu, ne úplně dobrá pověst, jež provázela jeho otce (playboy a hazardní hráč), nemoc matky (maniodepresivní psychóza), nemluvě o výbušné a „živé“ povaze jeho samotného – to všechno bylo v Buckinghamském paláci proti němu. Mladá princezna si ale sňatek vyvzdorovala a udělala dobře. V následujících letech se královskému páru – Alžběta nastoupila na trůn po nečekaném úmrtí Jiřího VI. v již zmíněném roce 1952 – narodily čtyři děti (Charles, Anne, Andrew a Edward) poté i řada vnoučat a pravnoučat, takže zajistili rod dostatečným počtem následníků trůnu, což je jedna ze základních povinností, které před páry v jejich postavení stojí.
Co všechno princ Philip v následujících desetiletích pro svoji manželku, pro rodinu i pro zemi, jejíž občanství získal v roce 1947, udělal, je dobře známo, přesto ale stojí za to si to ve stručnosti připomenout. Ačkoli pro něj s jeho dominantními povahovými rysy jistě nebylo snadné žít po boku své choti – královny, zvládal to po celá léta důstojně a s noblesou. Zcela samozřejmě při ní stál i při všech aférách, zejména těch rodinných, kterých jim jejich děti „nadělily“ víc, než si přáli, zejména ty, jež souvisely s manželstvím prvorozeného syna Charlese s princeznou Dianou.
Zatímco jako manžel byl Philip, zdá se, laskavý, empatický a věrný, jako otec byl naopak přísný a tvrdý, s vysokými nároky na děti, které jej sice milovaly, ale zároveň se jej, jak se nejednou vyjádřil Charles, i bály. Své vnuky, Charlesovy syny – prince Williama a Harryho, vévoda miloval ne snad typickou „dědečkovskou láskou na český způsob“, ale zato naprosto a bez výhrad, a tím spíš, že si své odsloužili v armádě, jíž on sám zůstal oddaný po celý život.
Nakolik touto láskou mohl v poslední době otřást Harryho sňatek s rozvedenou hollywoodskou herečkou Meghan Markleovou, jejich útěk z Británie a v neposlední řadě jejich bombastické obvinění královské rodiny z rasismu, si netroufám říct. Devadesátiletí starci ale své lásky opouštějí jen málokdy, ať už tak říkajíc provedou cokoli…
