Putin názorně předvedl, jak Rusko přistupuje k protestům v Bělorusku

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Čtvrteční rozhovor Vladimira Putina pro televizní stanici Rossija 24 by mohl člověka neznalého poměrů překvapit. Šéf Kremlu v něm kromě jiného řekl, že Rusko připravilo rezervu pořádkových sil, kterou na základě prosby poskytne Alexandru Lukašenkovi, pokud o ni požádá. A také sdělil, že zadržení ruských žoldnéřů v Bělorusku těsně před volbami bylo výsledkem akce ukrajinských a amerických tajných služeb, které dotyčné vlákaly do země, aby narušily jednotu mezi Ruskem a Běloruskem. Ačkoli se jedná o kusé výroky, potvrzují závěry o ruské strategii k běloruským protestům. Znovu se ukazuje, že současný ruský režim není ideologický, ale naopak velmi pragmaticky dokáže využívat nastalé situace ve svůj prospěch.

Ani jedno z uvedených tvrzení není překvapením, respektive není vůbec nové. Verzi o provokaci ze strany západních či ukrajinských tajných služeb nabízela ruská strana Lukašenkovi od začátku. Ten, nejspíše s pocitem, že ve volbách zvítězí, ji odmítal a jel si svůj protiruský tón. Nyní se ale zdá, že v důsledku protestů, kdy ztratil drtivou část své legitimity, vezme zavděk ruskou verzí. Poskytnutí ruských sil OMON není překvapením o nic větším. Ostatně, v minulých týdnech byly zaregistrovány pohyby vozidel, podle všeho patřících Ruské gardě (Rosgvardija), směrem k běloruským hranicím. Není sice jasné, jestli se příslušníci ruských silových složek skutečně na straně Alexandra Lukašenka do potlačování protestů zapojili, nebo jsou mu pouze k dispozici, ale z hlediska hodnocení situace je to vlastně docela jedno. 

Udržení Lukašenka je ostatně pro Rusko, respektive pro Putina, ideální variantou. Běloruský diktátor je v důsledku zpackaných voleb oslabený, po Minsku se musí pohybovat jen vrtulníkem se samopalem v ruce. Jedná se sice o propagandistickou pozici, která z něj má udělat bojovníka, nicméně také sděluje, že to s jeho oblibou u národa není bůhvíjaké a že se reálně bojí. V současnosti jeho režim drží hlavně na podpoře silových složek, Lukašenko si ale nikdy nemůže být stoprocentně jistý jejich podporou. Je pochopitelné, že pro Rusko bude takový člověk daleko tvárnější než někdo, kdo by se mohl zaštiťovat podporou svého národa. A případná pomoc z ruské strany by jen přidala závislost na Rusku. Z Lukašenka by se tak stala loutka, byť ne bezproblémová, jak ostatně ukázal v minulosti už mnohokrát.

Komu vadí Alexej Navalnyj?

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital