Ve světle aféry kolem „vlastizrady“ vicepremiéra Jana Hamáčka či nové várky rozvolňování opatření v souvislosti s koronavirovou nákazou to asi nebyla zrovna zpráva na titulní stránky. Ale přesto by slova Michaila Chodorkovského, bývalého nejbohatšího muže Ruska a následně také člověka, jehož majetek byl pod nepříliš kvalitně maskovanou záminkou daňových úniků znárodněn a on sám uvězněn na dlouhé roky, neměla zapadnout. Nejde přitom jen o politickou rovinu, Michail Chodorkovskij na půdě Evropského parlamentu názorně ukázal, jak funguje ruská zahraniční politika.
Michail Chodorkovskij řekl během slyšení pro poslance Evropského parlamentu něco, co není pro člověka, který sleduje ruskou politiku dlouhodobě, nijak překvapivé. Že totiž Kreml vedle tradičních kanálů, jako jsou velvyslanectví, využívá pro zahraniční politiku i ovlivňování vnitřní politiky jednotlivých států okruh spřátelených osobností a stran. Ty pak, i když přímo nelobbují za ruské zájmy, působí v jeho prospěch. Jmenoval přitom několik zemí, vedle Polska, Francie či pobaltských států také Českou republiku. Chodorkovskij zmínil i událost, které se s oblibou účastnil český prezident Miloš Zeman, tedy akci jménem Dialog civilizací (Rhodské fórum) pořádanou stejnojmennou neziskovou organizací sídlící v Německu, reálně ovšem založenou Vladimirem Jakuninem, bývalým šéfem Ruských železnic a členem nejbližšího okolí Vladimira Putina.
Ruská podpora se přitom neomezuje jen na levicové politiky. Ačkoli ji přímo nejmenoval, například ve Francii bylo napojení Marine Le Pen na Rusko prostřednictvím půjčky od První česko-ruské banky známou věcí. Politik Aymeric Chauprade zase proslul tím, že v březnu 2014 jel spolu se skupinou dalších Rusku nakloněných politiků schvalovat „referendum“ na Krymu. Asistentku mu přitom nedělá nikdo jiný než dcera Putinova mluvčího Dmitrije Peskova. Jmen následovalo ještě mnohem více. Pro českého čtenáře je pochopitelně nejzajímavější jméno Zdeňka Ondráčka, komunistického poslance českého parlamentu. Ten se, kromě jiného, vyznamenal jako člen „oficiální delegace“ do tzv. Doněcké lidové republiky, byť on sám uváděl svoji návštěvu před dvěma roky jako soukromou.
