Před necelými čtrnácti dny Němci ve volbách do Spolkového sněmu rozhodli o budoucnosti své země minimálně na několik dalších let. V dramatickém hlasování nakonec těsně zvítězili sociální demokraté před křesťanskými demokraty, zelenými a liberály. Skutečná „revoluce“, o níž se tak trochu mluvilo, zejména v souvislosti s možným velkým úspěchem strany Zelených, se sice nekonala, postmerkelovské Německo bude ale i tak jiné než dosud. Jedna dlouhá, významná éra dějin klíčové země Evropské unie evidentně skončila. Pojďme si proto v deseti stručných poznámkách říci, co všechno německé volby přinesly a jak to bude se Spolkovou republikou dál.
Poražený Laschet a problematický odkaz Angely Merkelové
Třebaže to mnozí stoupenci kancléřky Merkelové neslyší rádi, její odkaz je přinejlepším problematický. V první řadě je tomu tak proto, že to je právě ona, kdo nese hlavní odpovědnost za porážku CDU/CSU a tedy demokratické pravice. Právě Merkelová „na sílu“ prosadila svého neúspěšného nástupce (po Annegret Krampové-Karenbauerové už druhého), ministerského předsedu spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko Armina Lascheta, jenž přivedl křesťanské demokraty k historickému debaklu v podobě 24,1 % hlasů. To je suverénně nejhorší výsledek od vzniku SRN v roce 1949, a mnozí Němci proto pokládají za „drzost“, že si Laschet navzdory tomu nárokoval post v čele země. Dnes už je tato možnost nejspíš vyloučena. Laschet, zdá se, opustí nejen post premiéra v Severním Porýní-Vestfálsku, ale i post šéfa CDU, jejíž budoucnost je po mnoha letech úspěchů poněkud nejistá. Politické „dědictví“ kancléřky by bylo samozřejmě na samostatný text, pro ten tu ale není prostor, takže se k němu vrátím někdy později.
V Bavorsku je vše při starém jen zdánlivě
Jakkoli je hlavním poraženým v rámci CDU/CSU výše zmíněný kandidát na kancléře Armin Laschet, nadšení nemohou být ani šéfové Křesťansko-sociální unie Bavorska v čele s Markusem Söderem. Na jedné straně by je mohlo škodolibě těšit, že favorit kancléřky Merkelové Laschet, jehož si vyvzdorovala i proti vůli CSU, ve volbách pohořel a že sami získali v Bavorsku lepší výsledek. Necelých 32 % ale není žádným důvodem k jásotu. Bavorská CSU byla dlouho zvyklá na výsledky přes 50 % a z toho úhlu pohledu se letošní číslo blíží debaklu, za který by bylo nepochybně označeno, kdy bylo nižší než 30 %, k čemuž chybělo jenom velmi málo. Potvrdil se tak dlouhodobější trend, podle něhož se CSU stává v „Bavořích“ z jasného hegemona „normální“ politickou stranou. Vrátit se – mimo jiné vzhledem k sílícím Zeleným – k číslům blížícím se 50 %, tak bude nesmírně obtížné, ne-li nemožné. I CSU proto čekají složité časy.
Sociální demokraté znovu u moci?
Hamburský Olaf Scholz je první sociální demokrat od listopadu 2005, jenž může stanout v čele spolkové vlády. Tím posledním, jehož politickou kariéru ukončila právě Angela Merkelová, byl dnes sedmasedmdesátiletý Gerhard Schröder (kancléřem v letech 1998–2005); jeho post-kancléřská angažmá (zejména ta v Rusku) ale sociálním demokratům příliš nepomohla a Scholz vyhrál spíše jemu navzdory než díky jeho vlažné podpoře. Klidný, racionální a nepříliš charismatický Scholz zvítězil, bylo tomu tak nicméně především díky katastrofální kampani CDU/CSU a díky jejímu slabému lídrovi než kvůli vlastním přednostem. Ve vládě, bude-li ji řídit opravdu on, to nebude mít snadné, ať už se bude muset vyrovnávat s tlaky zelených a liberálů (v případě této koalice), anebo s nároky křesťanských demokratů (pokud by jej okolnosti přiměly k sestavení již třetí velké koalice v řadě). Troufnu si říci, že se ani v jednom případě nestane silným kancléřem a že jeho role v (celo)německé politice bude spíš krátkodobá. Na druhé straně, Scholz je znám nesmírnou pracovitostí a vytrvalostí, takže ani v tomto ohledu nelze vyloučit překvapení. Uvidíme.
Návrat liberálů do vlády – co to může znamenat?
Také liberálové z FDP touží, podobně jako sociální demokraté, po moci, naposledy se na ní totiž podíleli před osmi lety (což je v politice poměrně dlouhá doba), kdy byli členy druhé koaliční vlády Angely Merkelové společně s křesťanskými demokraty z CDU/CSU. Jejich šéf Christian Lindner se sice bezprostředně po volbách vyjádřil, že by preferoval spolupráci s CDU/CSU, Zelení, bez nichž by se taková koalice neobešla, ale dali před pár dny jasně najevo, že je pro ně „logickým, přirozeným partnerem SPD“, a liberálům tak nejspíš nezbyde nic jiného než tuto volbu respektovat. Otázkou je, nakolik budou trvat na svých předvolebních slibech (konec zadlužování, a tedy úsporný rozpočet atd.). Nebudou to mít snadné: na jedné straně nebudou moci „zradit“ své voliče, na druhé straně nesmí své požadavky „přepálit“, protože by to mohlo vést k tomu, že „donutí“ sociální demokraty k jednání o velké koalici, jakkoli si ji nepřáli a nepřejí, protože na ni už dvakrát v zásadě doplatili.
