Remembrance Day aneb vzdejme náš hold padlým i v lockdownu

Tereza Jelínková

11. 11. 2020 • 11:00
Pokud jsou Britové v něčem obzvláště úspěšní, pak jsou to konvence a tradice. Mezi jednu z nich patří státní svátky. A i když je letos všechno kvůli koronavirové pandemii jiné, než jak tomu bylo doposud, ani lockdown je nezastaví od toho, aby vzdali hold válečným veteránům.

Památeční den se poprvé v zemích Commonwealthu slavil v roce 1920 na popud krále Jiřího V., který tím dal Britům novou tradici. Remembrance Day (Den vzpomínek, pozn. red.) připomíná všechny členy armádních sil, kteří položili svůj život za vlast v první světové válce. Den válečných veteránů připadá na 11. listopadu, letos tento významný svátek vychází na středu. Největší oslavy však tradičně probíhají o pár dní dříve, a to na Remembrance Sunday, tedy neděli před samotným jedenáctým listopadem.

Každoročním oslavám přihlížejí miliony lidí. Největším zážitkem pro fanoušky královny je bezesporu ceremoniál u památníku Cenotaph, kde probíhá tradiční pokládání věnců. V 11 hodin jedenáctého dne jedenáctého měsíce se rozezvoní zvon na Big Benu, po všech jeho úderech hrají strážní „Last Post song“ na lesní roh. V jedenáctou minutu pak tradičně pokládá královská rodina jako první věnec k památníku, minulou neděli to byl princ Charles. Letos se samozřejmě ceremonie uskutečnily kvůli koronavirové pandemii v menším počtu přihlížejících, významnou událost ale přesto přenášely alespoň živě největší televizní stanice a fotografie královské rodiny s věnci a tradiční minutou ticha obletěly tisk i sociální sítě.

Druhým velkým milníkem výročí je pravidelná návštěva královny Alžběty II. v katedrále Westminster Abbey. Právě tam je totiž pohřben neznámý vojín – jeho hrobka symbolizuje všechny neznámé hrdiny, kteří padli v celosvětovém konfliktu. Vše probíhá velmi decentně, koordinovaně a také s velkou hrdostí. Tu ostatně najdeme i v další tradici – mácích.

I když by se mohlo zdát, že tradice jako připnutí vlčího máku na svrchní díl oděvu nemůže být zpochybněna, opak je pravdou. Je tomu jen pár let zpátky, co v zemi koloval návrh, aby se kromě klasických červených máků nosily také máky bílé. Důvod? Úctu a hold si přece zaslouží i nevinní, kteří ztratili svůj život kvůli válce. Docela srozumitelná myšlenka ale rozpoutala vášnivé debaty napříč zemí, a tak dnes na ulicích potkáte hlavně červené ozdůbky, které svou jasnou barvou dávají najevo, jak moc jejich majitelé vzhlíží ke všem padlým. Poppy Day je tady zkrátka spojen s červenou, a Angličané jsou si toho dobře vědomi. Jestli totiž něčemu přikládají velký význam, pak jsou to významná výročí a památeční dny, které běžně tráví v ulicích a přihlížejí průvodům.

Konec první světové války slaví celý svět. Američané vzdávají hold věšením svých vlajek kamkoliv se dá v rámci Veterans Day, Francouzi pokládají věnce ke svému Arc de Triumph. Pokud ale hledáte místo, kde se Remembrance Day slaví s grácií a každé gesto v sobě nese kus historie, pak s jistotou (i když bohužel jen z videozáznamu) mohu potvrdit, že ve Velké Británii budete správně.

SDÍLET