Bez jaderné energie nelze dosáhnout uhlíkové neutrality, klimatická politika je spíše dlouhým seznamem přání bez konkrétních návrhů řešení, říká Sama Bilbao y León, generální ředitelka Světové jaderné asociace (WNA) v rozhovoru pro INFO.cz. „Je tak trošku šílené, když několik málo zemí jako Německo, Lucembursko a Rakousko z nějakého důvodu dominuje té diskuzi,“ kritizuje Bilbao y León stav debaty o jádru v rámci Evropské unie. Státy jako Česko by podle ní potřebovaly přístup k levným penězům, aby mohly prodloužit životnost stávajících reaktorů a uvažovat o stavbě nových. Pokud to s dekarbonizací ve světě myslíme vážně, bude podle šéfky WNA třeba postavit asi 30 jaderných reaktorů každý rok, tomuto tempu se zatím ani zdaleka neblížíme.
Je podle vašeho názoru uhlíková neutralita dosažitelná bez jaderné energie?
Ne, to není možné. To není jen můj názor, všechny analýzy možných scénářů od renomovaných organizací jako IPCC nebo IEA, které jsme mohli vidět, indikují, že to prostě není možné.
Pokud chceme mít uhlíkovou neutralitu, energetickou bezpečnost i nezávislost, která se evidentně stává velmi důležitou, a pokud zároveň chceme zajistit, aby měl každý přístup k hojné, cenově dostupné a čisté energii, jádro musí být součástí té rovnice.
Například Francie, evropský jaderný lídr, dnes deklaruje záměr postavit minimálně šest, možná ale až čtrnáct nových jaderných reaktorů, máme zde korejskou nabídku na výstavbu šesti nových reaktorů v Polsku, jsou tu Nizozemci, kteří sice nyní mají jen jeden malý reaktor o výkonu zhruba 500 MW, ale plánují postavit dva další a na tento záměr již v prvotní fázi alokovali neobvykle velkou sumu, 5 miliard eur. Jsme podle vás svědky počátku jaderné renesance v Evropě?
Jednoznačně. Myslím si, že od COP 26 v Glasgow pozorujeme, že některé země začínají velmi vážně přehodnocovat své politiky v oblasti klimatu. Chtěla bych zde poznamenat, že podle mého názoru má většina zemí klimatickou politiku, nikoli energetickou, což je něco zcela jiného.
Klimatická politika je dlouhým seznamem přání: „Budeme na ‚čisté nule‘ do roku 2030“, „uděláme tohle“, „uděláme támhleto“, ale neexistuje žádný konkrétní plán, jak těch věcí dosáhnout.
Myslím si, že zhruba v době konání COP 26 v Glasgow si více zemí začalo pokládat otázku: „Ok, jak to vlastně chceme udělat?“ A to je to, co jste zmínil – máme zde Francii, Nizozemsko, Spojené království, Polsko již nějakou dobu zcela jednoznačně projevuje zájem o jádro, podívejte se na Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Slovinsko… Tyto země velmi vážně usilují o to, aby jádro zůstalo součástí jejich energetické rovnice, nebo aby se jeho podíl zvýšil.
A pak tu máte země, jako je Belgie. Do dvou let měli vyřadit v podstatě veškerou svou jadernou energii, 50 procent jejich celkové energie, do dvou let…
