Rusko vstupuje do éry „vrcholného“ putinismu

Legislativní ofenzíva ruského parlamentu v posledních týdnech dává tušit, že se Putinovo Rusko konečně rozhodlo převést do praxe závěry červencové zmanipulované změny ústavy a dovést zemi do éry „vrcholného“ putinismu. Rusko se má podle této vize Kremlu stát zemí izolovanou od negativního vlivu Západu (a mezinárodního práva) a plně pod kontrolou a dohledem ruského prezidenta. To vše navzdory sílícímu odporu obyvatelstva, prohlubujícím se domácím problémům, včetně nezvládnuté pandemie koronaviru, a strachu vedení o udržení postavení do budoucna.

V posledních týdnech jsme byli svědky hned několika změn ruských zákonů, které zásadním způsobem ovlivňují politický a společenský život v zemi a vzdalují ji od společných evropských hodnot a norem mezinárodního práva. K nim patří prosazení doživotní funkce v horní komoře ruského parlamentu (Radě federace) prostřednictvím institutu „doživotního senátorství“. Z toho vyplývá také imunita, která by se do konce života vztahovala jak na Vladimira Putina, tak na Dmitrije Medveděva a další vybrané zástupce kremelského vedení. Obě hlavy ruského státu by se tedy měly doživotně vyhnout odpovědnosti nejen za své činy vykonané v době působení v úřadu prezidenta, ale také po skončení mandátu  – pokud o to požádají. Cíl vyvinit se ze spravedlnosti a postavit se nad zákon a obyčejného „smrtelníka“ je jasný.

Z druhé strany se ruští zákonodárci z vládnoucího Jednotného Ruska rozhodli dále omezit svobodu shromažďování. Bez dřívějšího povolení úřadů by podle jejich návrhu neměly být umožněny veřejné protesty jednotlivců (tzv. pikety), na které by se měly začít vztahovat stejná pravidla jako na masové akce. Tato forma protestu je přitom jednou z posledních cest, jak mohou ruští občané svobodně na veřejnosti vyjádřit svůj nesouhlas s chováním ruského režimu. Kromě toho by stát měl zavést také další omezení a přísnější kontroly na veřejné akce, například s ohledem na financování či novináře, kteří tyto happeningy pokrývají. Platí přitom, že úřady se k veřejným shromážděním staví přinejmenším ne úplně přívětivě.

Evropa se pře o zákaz lyžování kvůli covidu. Likvidační, zní z Česka

Zatřetí ruští poslanci a senátoři navrhli změny v zákoně o vzdělávání, kterými by chtěli omezit přístup třetích subjektů do sféry neformálního vzdělávání a osvěty na školách. Zákonodárci opět argumentují negativním vlivem „zahraniční propagandy“, která prý špatně působí na ruské žáky a studenty, zejména s ohledem na ruskou historii. Nově by tyto subjekty, například neziskové organizace, musely požádat o federální souhlas, aby ve školách či na univerzitách mohly působit a pořádat akce.

Pokračují také tendence omezovat digitální sdělovací prostředky a sociální sítě, které podle přesvědčení skupiny ruských poslanců ze Státní dumy schválně diskriminují ruská média a zdroje informací. Sociálním sítím typu Facebook, Twitter či YouTube proto ze strany nechvalně známého ruského úřadu pro dohled nad nejen ruským internetem (RUNETem) Roskomnadzoru hrozí nejen vysoké pokuty, ale také budoucí další omezení (až zákaz) činnosti. Kontrola nad tokem informací a svobodou projevu je tedy dalším terčem ruských poslanců.

Tento výčet není kompletní a ruští legislativci ho jistě ještě o něco doplní, to hlavní ale teprve zmíním: Zásadním posunem v legislativě omezující nejen ruský veřejný život, ale také možnosti médií a opozice kritizovat režim a postavit se mu ve volbách, bude úprava zákona o zahraničních agentech. 

Zahraniční „agenti“ v Rusku

Původní právní norma přicházející s pojmem „zahraniční agenti“ a jeho aplikací vůči ruskému neziskovému sektoru pochází už z roku 2012 a byla reakcí úřadů na demokratické protesty následující po masově zmanipulovaných volbách do Státní dumy o rok dříve.

Babišův hon na „nadměrné kapacity“ připomíná návrat státní plánovací komise

Úřady nejprve na základě principu dobrovolnosti a později za použití nejrůznějších administrativních a právních prostředků přiměly desítky neziskových organizací, aby se zapsaly na seznam zahraničních agentů vedený ministerstvem spravedlnosti a vystavily se tak zvýšenému dohledu kontrolních orgánů a reputačně toxickému pojmenování. Zavádění nových opatření v letech 2013/14 provázely právní spory, pokuty a kriminalizace předních představitelů neziskového sektoru, kteří se těmto omezením odmítli podřídit. Od roku 2012 byly pro opakované „porušení“ nové právní normy desítky organizací rozpuštěny a stovky dalších z hlediska jejich činnosti, financování či právního postavení zásadním způsobem poznamenány.

Později, v roce 2017, byl zákon rozšířen také o zástupce médií, a to zejména ze Spojených států jako například RFE/RL (Current Times) či Hlas Ameriky, které byly okamžitě zařazeny na seznam agentů. Poslední podobnou eskalací z minulého roku bylo rozšíření sankcí na jednotlivé novináře, blogery a online aktivisty, kteří například v případě přijetí honoráře ze zahraničí, mohli skončit na stejném seznamu. Tento zákon – stejně jako mnoho dalších v Ruské federaci – se postupně stal naprosto nesrozumitelným a nahodile perzekvujícím prakticky kohokoli, kdo se Putinovu režimu znelíbí.

Ve vztahu k Česku můžeme lépe znát další podobnou právní normu zvanou zákon o „nežádoucích organizacích“, a to v souvislosti s nedávným zařazením neziskovém organizace Člověk v tísni, mimo jiné působícího také v Rusku, na sankční seznam zahraničních organizací. Pro tuzemskou neziskovku stejně jako pro v Bruselu sídlící Evropskou nadaci pro demokracii, kterou Česká republika spoluzaložila, bylo zařazení na tento seznam citelným šokem, který poznamenal činnost obou organizací, a to zejména s ohledem na jejich partnery přímo v Rusku. Evropská a západní reakce na sebe nenechaly dlouho čekat, nicméně ani tento nátlak nic nezměnil na faktu, že Rusko ani v jedné z represivních praktik neustoupilo, a naopak se rozhodlo situaci ještě vyostřit.

Nové kolo utahování šroubů

Poslední z diskutovaných návrhů zákonů předložených v nedávné době představuje zpřísnění zákona o zahraničních agentech, které by kromě dalšího přitížení ruským neziskovým organizacím mělo postihnout také politické aktéry a účastníky politický procesů. Podle tohoto návrhu se totiž zahraniční „agenti“ (či lidé s nimi spolupracující) nesmí ujmout veřejných funkcí a představovat tak alternativu vůči současným elitám. Je zřejmé, že tato norma je určena zejména proti spojencům nedávno otráveného předáka ruské opozice Alexeje Navalného a jeho Fondu boje proti korupci, který byl mezi „agenty“ zařazen již v minulosti. Zdá se, že si režim Vladimira Putina chce pojistit situaci před významnými parlamentními volbami v příštím roce, do kterých by mohli spolupracovníci Navalného zkusit zasáhnout a omezit tak Putinův monopol politické moci.

Podle nové verze zákona by měli zahraniční „agenti“ taktéž čekat na schválení veškeré činnosti a aktivit ze strany ruského ministerstva spravedlnosti, které může přijít skutečně kdykoli. V případě nedodržení hrozí opět pokuty až rozpuštění dané entity a zrušení její registrace. Tento návrh zákona rovněž rozšiřuje pojetí „zahraničního financování“ a má omezovat také odnože mezinárodních neziskových organizací působících v Rusku, které se dotkne například německých politických nadací a jejich poboček v Moskvě a dalších ruských městech.

Z jednání Rady ČT byl ukřičený cirkus. Radní volili novou dozorčí komisi

Vše nasvědčuje tomu, že se Putinův režim rozhodl zintenzivnit boj proti zahraničnímu vlivu a za odluku od mezinárodního práva, a to před klíčovými parlamentními volbami, které budou příští rok představovat první zkoušku Putinova vedení od zmanipulovaného plebiscitu o změně ústavy. Tento fakt společně s nedávnou otravou nejvýraznějšího ruského opozičníka Navalného zakázanou chemickou látkou ze skupiny novičoků dává tušit, že Putin ztratil poslední zábrany v boji proti demokratické opozici a nastoupil cestu snahy o likvidaci veškerého odporu a svých kritiků. 

Kam tyto změny Rusko zavedou a jestli se ve stále více se otřásající domácí realitě Putinův režim udrží, není ještě jasné. V každém případě se Putin a jeho vedení v Kremlu snaží situaci – pravděpodobně ze strachu – co nejvíce pojistit. A my se (alespoň prozatím) budeme muset připravit na ještě putinštější Rusko, než jsme znali doposud.

Autor je analytikem Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky

Nůž je mužský fetiš. Kolik jsem jich vyrobil, jsem už přestal počítat, říká nožíř Hrála

Nouzový stav zákonodárci chystali na válku, covid ale válečným stavem není. Opatření nemají logiku, říká právník Matzner

SDÍLET
sinfin.digital