KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Současná situace kolem ruské vakcíny Sputnik, respektive kolem vakcín obecně, ukazuje i na problém mezinárodních srovnání. Představa, že nám jedno číslo řekne vše, je naprosto scestná a jen vede k tomu, že se v lepším případě dopouštíme zkratek, v tom horším sebou necháváme manipulovat. Nemusí jít přitom o „démonický“ vliv Ruska, ale o marketingové zkratky, kdy výrobci svůj produkt staví do co nejlepšího světla. Rusko tak není jiné než ostatní výrobci. Rozdíl spočívá jen v tom, že zatímco oni musejí dodávat fakta, byť jsou pro ně jakkoli nepříjemná, u ruské strany spoléhají jeho stoupenci na marketingová vyjádření. Jde tak o srovnání naprosto nesrovnatelného. Na druhou stranu, pravdu má profesor Prymula v tom, že nějaké znalosti už přeci jen o vakcíně máme.
U Sputniku přišel první marketingový trik už s jeho registrací v Rusku, která proběhla nestandardně po druhé fázi testů, zatímco ostatní vakcíny procházejí třemi fázemi. Šlo o průhledný trik, jak tvrdit, že je Sputnik V první registrovanou vakcínou na světě, byť reálně měl oproti premiantům drobné zpoždění. Ruská strana mluví o milionech očkovaných, popřípadě o tom, že úspěchy zemí, jako je Maďarsko či Srbsko, v očkování, jsou dané tím, že používají Sputnik. Při bližším pohledu na velmi skoupá data, která z těchto zemí máme, ale zjistíme, že daleko více než Sputnik používají čínské preparáty (asi nejznámější je případ srbského prezidenta Aleksandara Vučiče, který využil právě čínské vakcíny namísto Sputniku), u nichž je naše znalost snad ještě menší než v případě těch ruských.
Marketingovým tahem je pak i tvrzení o žádosti o registraci podané u Evropské lékové agentury (EMA) již někdy v lednu, které lze poměrně snadno vyvrátit fakty. Takový krok ale zvyšuje politický tlak na to, aby byla vakcína schválena co nejdříve, nemluvě o jakémsi mýtu o politickém zadání nepustit Sputnik mezi lidi. Zároveň ale přitom není zřejmé, jaké podklady a v jaké kvalitě je ruská strana pro registraci dodala. V případě neudělení registrace z důvodu nedostatečných podkladů (o jejich neúplnosti pro kvalitní posouzení mluví třeba i představitelka českého SÚKLu Irena Storová) si lze představit jen další tlak na obejití standardních postupů.
