Na nákupní třídě Mariahilfer se začínají rozsvěcovat girlandy s hvězdami, v obchodech se blyští vánoční výzdoba a nekončící dav lidí s taškami pospíchá z jednoho jejího konce na druhý – tak vypadá jeden břeh slavné ulice. Na tom druhém, na začátku vídeňské Muzejní čtvrti vládne úplně jiná atmosféra. Koledy tu přehlušují reproduktory s rakouským punkem.
Je krátce po 14. hodině a z neoznačené dodávky, která už má to nejlepší léta za sebou, vylézá mladík se srolovanou bílou plachtou v ruce. Volá na kolegu, stoupá si na schůdek u zavazadlového prostoru a snaží se auto látkou zahalit. Moc se mu to nedaří. Právě upevněný konec transparentu se uvolňuje, vlajková loď demonstrace, která už měla být v plném proudu, se znovu sváží k zemi. Nápis F*ck Hofer se jim daří vyvěsit až napotřetí, možná napočtvrté.
Je jich tu asi padesát nebo šedesát, jen o něco víc než přihlížejících novinářů a policistů. Jsou mladí, odhodlaní, tak trochu neodbytní. Kolemjdoucím rozdávají jeden leták za druhým. Někteří patří k ultralevicové organizaci Neue Linkswende, jiní s ní pouze sympatizují, další tvrdí, že ani to ne. Rozumí si ale v jednom – jemně řečeno nemají rádi favorita voleb Norberta Hofera, prezidentského kandidáta Svobodné strany Rakouska.
„Hofer je ve skutečnosti z nacistického prostředí, nacistického původu,“ říká INFO.CZ organizátor akce David Heuser. V jedné ruce drží na dřívku připevněný plakát s žlutočerným heslem Kein Nazi in der Hofburg (žádného nacistu v Hofburgu – prezidentském sídle), v druhé letáky, které během rozhovoru dál čile rozdává. „O prezidentskou funkci se někdo takový nemá ucházet.“
Davidovou největší obavou je to, že Hofer v případě výhry rozpustí parlament a nechá vyvolat nové volby. Říká, že to je jediná moc, kterou rakouský prezident skutečně má a vedla by k ještě silnější pozici Svobodných. Na argument, že k předčasným volbám může na jaře příštího roku dojít i v případě vítězství Alexandera Van der Bellena, krčí rameny. Dodává, že mu vadí i Hoferův postoj k migraci. „Pokud vyhraje, bude ještě těžší zbavit se fašistických organizací, které vypalují uprchlické tábory.“
K tomu se přidává i další z organizátorů, Američan rakouského původu Adam Baltner. Jeho praprarodiče odešli z Vídně v roce 1920, holokaustu na rozdíl od zbytku rodiny unikli. Adam ve volbách hlasovat nemůže, v aktivismu mu to ale nijak nebrání. „Tihle pravicoví populisti svádí všechno na uprchlíky, žádné řešení ale nenabízejí.“
„To se mi snad jenom zdá, co to zase je,“ mumlá si pro sebe žena okolo šedesáti let. Dál protest komentovat nechce a na otázku, koho bude volit, odpovídá „tohle ne“. Průvod míří dál do centra, v plánu má několik zastávek u sídel pravicových organizací. K větším potyčkám nedochází, občas jeho směrem jen něco zakřičí Hoferovi voliči. S novináři moc mluvit nechtějí, dvě dívky se santovskou čepicí INFO.CZ pouze říkají, že „Van der Bellen nic nezmění, Hofer ano.“ K rozhodování jim to prý stačí.
Čím blíže demonstranti krouží kolem oblasti vídeňských vánočních trhů, tím víc je na tvářích kolemjdoucích vidět frustrace. Ve volební kampani už žijí téměř rok. První kolo prezidentské volby bylo v květnu, druhé se muselo opakovat, jeho první reparát se nakonec nekonal. Kampaně mají plné zuby, nic nového se nedozvídají. Na adresu levicové mládeže trousí poznámky typu: „proč už zase", „dejte už s tím pokoj".
Onen pokoj nacházejí právě ve víru punče, koled a dřevěných stánků. Tady volby znát nejsou. Jsou to asi jediná místa v Rakousku, kde co pár metrů nevisí žádný plakát kampaně, tedy až na ten Van der Bellenův u samotného vchodu na největší trh ve městě vedle vídeňské radnice. Projít se tu skoro nedá, slyšet je tu hojně i čeština. „To, že jsou volby, jsme si všimli na cestě sem. Tady to ale atmosféru nijak neruší,“ říká INFO.CZ Tomáš Chapčák z Prostějova.
Vídeň je pár hodin před hlasováním rozdělená na dva světy. Na ten volební a na ten adventní. Moc se nemíchají, podobně jako dva tábory prezidentských kandidátů. Jestli to volební neděle změní, tak docela jisté není. Kvůli chybám v předchozím hlasování si úřady budou dávat pozor, budou opatrnější, sčítání se tak může protáhnout až do úterý. Jisté je ale je jedno – Evropa Rakousko po dlouhé době nebývalé pozorně sleduje.