Válka od roku 2011 vyhnala ze svého domova každého druhého Syřana. Téměř 5 milionů lidí uteklo ze země a dalších 6,3 milionu jsou uprchlíky ve vlastní zemi. Navzdory probíhajícím mírovým rozhovorům je život Syřanů den ode dne těžší. „Děti, ženy a starší lidé obvykle odchází do bezpečných zón. A někdo zůstane doma kvůli nemovitostem, majetku nebo třeba svým obchodům. Rodiny tak bývají rozdělené. Část je v bezpečné zóně – a nejen v zahraničí, ale i uvnitř Sýrie – a zdraví, silní dospělí zůstávají doma,“ popisuje v rozhovoru pro INFO.CZ Pákistánec Taimur Ahmed, který je hlavou syrské mise organizace Člověk v tísni. Jakou pomoc obyvatelé Sýrii nejvíce potřebují? A jaká je jejich šance, že se budou moct vrátit do svých domovů? O tom mluvil v rozhovoru pro INFO.CZ.
Jaké to je pro vás jako humanitárního pracovníka vstoupit už do sedmého roku válečného konfliktu v Sýrii?
V oblasti humanitární pomoci pracuji od roku 2003. Působil jsem v Pákistánu a Afghánistánu, které trápí dlouhodobé konflikty, takže jsem vždy chtěl pomáhat lidem v nouzi a vstupovat do oblastí, kam můžeme i jako cizinci něco přinést. O Sýrii jsem se zajímal dlouho. Měl jsem touhu přinést tam zkušenosti, které jsem získal na svých předešlých působištích.
Jak dlouho v Sýrii působíte?
Půl roku. Ale už předtím jsem byl v kontaktu s lidmi, kteří v zemi pomáhají, a tamní situaci jsem sledoval.
Kvůli riziku únosů a dalším bezpečnostní hrozbám máte základnu v Turecku. Vaši kolegové z řad Syřanů ale působí i přímo v zemi.
V Sýrii pomáháme ve dvou oblastech. Jednou je severozápadní Sýrie, která je známá městy jako Idlib a Aleppo. Tu druhou představuje severovýchodní Sýrie. Do severozápadní části nyní nemůžeme vstupovat kvůli bezpečnostním hrozbám. To znamená, že v ní působíme „na dálku“ a za pomoci syrských kolegů. Další působí z z jižního Turecka. Týmy ze Sýrie přijíždí pravidelně do Turecka, takže komunikace mezi námi dobře funguje.
