„Ty nejhorší věci, o kterých je podle mě nutné neustále psát, jsou případy mučení, ke kterému dochází v ruských věznicích a ze strany tajných služeb či policistů… Pokud se mučení dopustí obyčejný policista, je šance dosáhnout spravedlnosti a poslat takového policistu do vězení. V případě příslušníka FSB to je ale nereálné – ti jsou naprosto beztrestní,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ mladý ruský novinář Egor Skovoroda, který přijel do Prahy na pozvání pořadatelů festivalu Jeden svět. Jak vláda v Kremlu omezuje svobodu slova a co považuje za největší problém současného Ruska?
Jak jste se dostal do magazínu MediaZona, který před pěti lety zakládaly dvě členky Pussy Riot Marija Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová?
Marija a Naděžda chtěly původně založit menší organizaci, která se bude zabývat ochranou práv zatčených žen v Rusku. Hledaly proto člověka, který by jim s jejím založením poradil, a pozvaly si mého kamaráda Sergeje Smirnova, který dnes působí jako šéfredaktor MediaZony. Společně jsme si pak řekli, že založit webové stránky není až tak zajímavé a bylo by lepší pokusit se vytvořit nějaké malé médium, kde by se psalo především o problému ruského soudnictví.
Kdo je Egor Skovoroda?
Egor Skovoroda je mladý ruský novinář z nezávislého magazínu MediaZona, který zakládaly dvě členky Pussy Riot. Věnuje se především zpolitizovaným procesům v Rusku. Je také ochotníkem v dokumentárním divadle Teatr.doc, které je v Rusku i jinde proslulé tím, že se pouští do kontroverzních témat.Zpočátku jsme byli v redakci jen ve čtyřech, postupně jsme se ale začali rozrůstat a dnes je nás asi patnáct. To sice stále není moc, postupně jsme ale začali rozšiřovat i záběr témat. Zpočátku jsme psali hlavně o tom, jak v Rusku fungují soudy, policie a věznice, teď se ale snažíme psát celkově o nespravedlnosti. Většinou to jsou velice smutné věci.
V MediaZoně se tedy věnujete především zpolitizovaným procesům a stavu justice v Rusku. Jaký případ, o kterém jste psal, vás zasáhl nejvíc?
Ty nejhorší věci, o kterých je podle mě nutné neustále psát, jsou případy mučení, ke kterému dochází v ruských věznicích a ze strany tajných služeb či policistů. V poslední době často přemýšlím o tom, jestli je takových případů v Rusku stále víc a víc, nebo – a tahle teorie se mi líbí víc – jestli tomu společnost začíná věnovat větší pozornost. Mluví se o tom čím dál víc, proto možná vzniká dojem, že se případy mučení stále násobí.
V současnosti nejvíc aktuální je soudní případ mladých antifašistů a aktivistů z nejrůznějších měst v Rusku, kteří jsou obviněni z vytvoření teroristické organizace. Neexistují přitom žádné reálné důkazy o tom, že by jejich obvinění stálo na reálných základech – kromě jejich přiznání, která z nich ale dostali silou a mučením. To je asi největší příběh, kterým se v poslední době hodně zabýváme. Mučila je tajná služba FSB, což celý případ komplikuje. Pokud se totiž mučení dopustí obyčejný policista, je šance dosáhnout spravedlnosti a poslat takového policistu do vězení. V případě příslušníka FSB to je ale nereálné – ti jsou naprosto beztrestní.
Proč se úřady zaměřili právě na tyto mladé lidi?
FSB mučí každého, koho považuje za teroristu – nezávisle na tom, jak podložená jsou taková podezření. A proč se zaměřili právě na ně? Vysvětlení je srozumitelnější spíš pro ruskou společnost. Jsou to mladí lidé, studenti, jsou vzdělaní a žijí v centrálním Rusku. Často jsou ale mučeni také lidi z Kavkazu nebo migranti ze střední Asie. Obecně to jsou lidé, proti kterým má společnost nejrůznější předsudky. Předpokládá se tedy, že se veřejnosti vlastně ani nebude chtít uvažovat nad tím, kde je pravda a co se doopravdy stalo.
