Világi: Byl to šok, ale odsoudit Kočnera bez důkazů by pro Slovensko byla mnohem horší zpráva

Vratislav Dostál

10. 09. 2020 • 13:00
Nepravomocný verdikt v kauze Kuciak vyvolal minulý týden velké emoce nejen na Slovensku. V první chvíli to byl šok, ale odsouzení bez důkazů by bylo ještě horší, říká k tomu v rozhovoru INFO.CZ slovenská politoložka Aneta Világi. S ní jsme probrali dosavadní vývoj případu, jeho aktéry i politické důsledky.

Jaká byla vaše reakce, když jste se minulý týden dozvěděla, že Marian Kočner a Alena Zsuzsová byli v kauze vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové nepravomocně zproštěni obžaloby?

V první chvíli to byl šok. Protože po celou dobu procesu to bylo v médiích portrétované tak, že existují poměrně silné důkazy; skoro bych řekla, že jasná linie vyšetřování směřovala k tomu, že tito dva byli dohodnutí na tom, aby byl Ján Kuciak odstraněný. Každý očekával, že pokud je celý proces pod tak mimořádným drobnohledem, tak soudy rozhodnou jinak. Že něco takového, což bylo na Slovensku v minulosti běžné, tedy že tady byli někteří lidé jednoduše řečeno nedotknutelní, tak že to už skončilo.

Na druhé zamyšlení – s jistým odstupem – si říkám, že toto uvažování není zcela správné. Je typicky populistické v žurnalistickém smyslu toho slova, tedy že je poplatné veřejnému mínění. Nemyslím si, že by si soudcové dovolili, už proto, že byly pod zmíněným drobnohledem, nebýt precizní. Neumím si představit, že by se nesnažili být objektivní. 

Pokud by tedy podlehli nejen mediálnímu tlaku, ale také tlaku veřejného mínění, které si velmi rychlo našlo obětního beránka, a to jen proto, aby vyšli vstříc poptávce, a odsoudili by Kočnera navzdory tomu, že důkazy nebyly dostatečné, tak by to byla o mnoho horší zpráva pro Slovensko. Protože i Kočner si zaslouží nezávislý proces, zaslouží si, aby se o něm rozhodovalo nezaujatě.

Ostatně jde o jednu z věcí, za kterou slovenská společnost v posledních letech bojovala. Lidé volali po nápravě justice a chtějí, aby vládl zákon, aby to už nebyla vláda politiků, vláda masy, vláda populárního veřejného mínění. A pokud to opravdu povede k novým důkazům, které budou natolik přesvědčivé, že nebude pochyb, že si vraždu Jána Kuciaka a jeho snoubenky objednal Kočner, a tedy že to bude rozsudek spravedlivý, tak půjde o výhru.

Jak hodnotíte v průběhu celé kauzy roli médií?

Role médii je do jisté míry kontroverzní. A to proto, že by neměly unikat věci ze soudní síně, neboť jsou chráněné. Média v tomto ohledu překročila červenou čáru. Na druhou stranu – s ohledem na marasmus justice v posledních letech – děla se tu rozhodnutí, která odporovala nejen zdravému rozumu, ale také důkazní podstatě. Justice se jevila svým způsobem nekontrolovatelně, jako by si mohla dovolit cokoli. 

V takové situaci se nelze moc divit tomu, že média převzala roli hlídacích psů, a to nejen pokud jde o politiku, která by měla být veřejná a transparentní, ale také pokud jde o justici. Už i soud musí podle médií cítit, že není zcela odtržený nejen od práva, ale také od veřejnosti. U nás s tím justiční systém nepočítá, zároveň si novináři uvědomují, že pokud to nedělají justiční orgány, musí tuto roli převzít oni.

Takže ano, média v celé kauze sehrála velkou roli, bez nich by veřejnost nevěděla skoro nic. Bez nich by dost možná mohla celá věc skončit do ztracena. 

Na druhou stranu, co například možnost, že ty úniky byly cílené a v něčím zájmu?

Ano, i to se může stát. Právě proto je rozhodnutí soudu, které osvobodilo Kočnera, nejspíš správné. Zatímco my všichni jsme mohli být těmito úniky ovlivněni, soudci nikoli. Ale nevím, nedokážu vyhodnotit úniky informací. Možná je to ale také práce pro novináře: pokud by to bylo tak, jak naznačujete, je přece na nich, aby to zjistili a veřejnost informovali o tom, kdo a proč informace vypouštěl.

Jak byste dnes popsala Mariana Kočnera českému čtenáři? Kdo to je, jakou má historii, v čem podnikal?

Na Slovensku se o něm nejčastěji hovoří jako o polomafiánovi. Ale (!) je to velmi inteligentní člověk, který vysloveně využíval svoje kontakty nejen s politiky. Uměl se pohybovat na hraně zákona, uměl ovlivňovat politiky a další vlivné osoby tak, aby se jeho podvody jevily jako legální.

V čem podnikal?

Především v nemovitostech. Různými podvody – ve standardních zemích zcela jistě nezákonnými způsoby – nabýval nemovitosti. Běžně se stávalo, že člověk, který si o sobě myslel, že je majitelem, že na to má zákonné právo, z ničeho nic přišel na to, že jeho projekt patří někomu jinému. Kočner měl svoje lidi na katastrech. Docílil věcí, které by normálně člověk neměl šanci zařídit. Pokud si nechal přepsat nějakou nemovitost, mohlo to sice být napadnutelné u soudu, ale i tam měl svoje lidi. Dokázal si zařídit, aby rozhodnutí soudu bylo v jeho prospěch.  

Jeho vliv sahal až po soudy…

Ano, měl velmi širokou síť kontaktů. A to právě v oblastech, kde je potřeboval. To znamená v politice, v justici, v policii, mezi vyšetřovateli, pochopitelně také v bankách. Kromě nemovitostí získal falešné směnky. Těch aktivit na hraně zákona měl zkrátka víc.

A teď mi řekněte: je realistická představa, že by si Kočner s tím vším, co ztělesňuje, mohl objednat vraždu jednoho novináře?  

To neumím říct. Nejsem expert na jeho psychoanalytiku. To, že měl pocit jisté bohorovnosti v tom smyslu, že je ve své pozici nedotknutelný, to může být pravda. A mohl si říct, že když mu toho prošlo tolik, že mu projde i toto. Respektive si mohl říkat, že i kdyby na to přišli, tak nezjistí, že si to objednal on.

Těžko říct. I kdyby ale skutečně za tou vraždou nebyl, má na krku tolik přečinů, že by měl sedět. Z mého pohledu se ani lístek bez větru nepohne, a toho větru je v Marianových plachtách už tak hodně, že prostě neexistuje, aby byl obětí nějaké politické hry nebo justičního omylu na všech frontách. I když pokud jde o Kuciaka, může to být jinak.

A jak byste popsala Kuciaka jako novináře?

Řeknu vám to upřímně: do jeho vraždy jsem Jana Kuciaka neznala. Čtu jiná média, jsem věrná těm svým, k němu jsem se prostě nedostala. 

Ptám se proto, že je naprosto šílené, pokud někoho vůbec napadne, že nechá zavraždit novináře kvůli tomu, co píše…

Ano. Však to také byla pro mnoho lidí ta poslední kapka. Že je tady mladý člověk, kterého někdo obětuje kvůli tomu, co dělá. To je šílené. Přičemž nic nenasvědčuje tomu, že to bylo jinak. Bylo to kvůli tomu, na čem pracoval. Současně platí, že o kauzách, kterým se věnoval, psali také jiní jeho kolegové. Třeba Adam Valček psal do novin, které čtu já, o podobných kauzách. Rozličné aféry tady zkrátka rozkrývalo víc lidí. V každém případě chci věřit, že Jánova smrt měla nějaký smysl.

V médiích se objevily spekulace, že konečným objednatelem vraždy mohl být někdo napojený na finanční skupinu Penta. Co na tuto hypotézu říkáte?

Myslím, že tuto hypotézu ve svém filmu dobře rozvedla dokumentaristka Zuzana Piussy. Já ale nevím, vše mám jen z médií. To, že investigativa, kterou dělal Jan Kuciak, a nejen on, šla jistým způsobem po kšeftech Penty, a mohla pro ně mít negativní důsledky, to je fakt. Ale nevím, zda by takto silné skupině stála vražda jednoho novináře za to riziko. Oproti tomu, pokud přemýšlím o Kočnerovi jako o potenciálním objednateli, tak ten motiv, že tím odstraší své nepřátele, vlastně jim vzkáže, ať od něj dají ruce pryč, je vcelku uvěřitelný. U Penty, kterou tvoří hodně lidí, a která má opravdu velké portfolio, si tím nejsem jistá. Proč by to dělali? Nevím.

Pojďme k politickým důsledkům. Tím prvním a vcelku bezprostředním byla rezignace premiéra Roberta Fica a ministra vnitra Roberta Kaliňáka…

Až tak bezprostřední to nebylo. V čase, kdy to vyplavalo na povrch, mohla mít tehdejší vláda na čele s Ficem pocit, že to tak jako mnohokrát předtím u mnoha velkých korupčních podezření přejde. Že to opět ustojí, že tam opět nebude přímá linka k ním a že najdou někoho, kdo za to bude odpovědný. Až následně, když začaly demonstrace, které časem nabraly na síle, začala jejich pozice ochabovat. 

A teprve tehdy Ficovi došlo, že pokud to má ustát Směr, bude muset rezignovat. A kalkuloval s tím, že se na chvíli stáhne, ale že politicky přežije. A téměř mu to vyšlo. S čím nejspíš nepočítal, to byl fakt, že jeho rezignace na post premiéra nezklidnila veřejnost. Vstoupila do toho totiž média, která upozorňovala na rozličná propojení, na linku mezi Smerem a Kočnerem. 

A existuje tato linka?

To je otázka. Jsem ovlivněna tím, co mám z médií. Z mého pohledu ale, pokud se podívám na odhalení novinářů, tak bych řekla, že jsou ty argumenty silné. Ta skládačka, která je okolo Smeru a jeho vládnutí, dostává díky novinářům lepidlo. Jeví se to tak, že to celé drží pohromadě: partokracie, nepotismus, systémová korupce.

Profesně se mimo jiné věnuji výzkumu veřejného mínění. Před vraždou Jana Kuciaka voliči bývalé koalice, hlavně voliči Smeru, navzdory tomu, že už věděli o korupci, dokázali kritiku svých stran vcelku jednoduše smést ze stolu. Většinou opáčili, že i ti druzí mají různé nešvary. Náhle to ale bylo jinak, pro voliče Smeru začalo být velice nekomfortní se ke své preferenci přiznat. Bylo to pro ně mimořádně problematické, začali se za ni stydět. Přestože preferovali jejich politiku i hodnoty, styděli se přiznat, že jsou jeho voliči. V tomto ohledu Ficovi vyšel manévr s Pellegrinim. Ale zase: jen částečně. Zkrátka a dobře, způsob, jakým fungoval Smer, začal být pro část jeho voličů nepřijatelný.

Další politický důsledek vraždy Jana Kuciaka: volba prezidentky Zuzany Čaputové. Jak si podle vás počíná?

Pokud bych ji hodnotila jako politoložka, řekla bych, že se své role zhostila dobře. V podstatě se nedopustila žádného přešlapu. Politicky ani protokolárně. Co navíc kvituji, je její snaha o objektivitu. Čekala jsem spíše, že podlehne populistickému vábení rychle prosadit politické změny. Příklad: u zákonů, u kterých bylo jasné, jaký na ně má osobní názor, tedy že i ona chce dosáhnout cíle, jsem čekala, že projdou bez problémů. Ukázalo se, že se nechce zpronevěřit principům, ke kterým se zavázala. Tedy že chce chránit ústavní rámec. Minimálně u tří zákonů se stalo, že sice souhlasila s jejich cílem, a přesto je vetovala. Což mě překvapilo, nečekala jsem to . 

Pak je tady vítěz parlamentních voleb Igor Matovič. Ten před volbami sliboval nápravu politiky, ale také právě justice, soudů. Nemůže v tomto ohledu jeho pozici rozhodnutí soudu v kauze Kuciaka nějak problematizovat?

Nemyslím si to. Šel do voleb s tím, že bude ztělesňovat hněv lidí. Že nedopustí, aby se korupce zametala pod koberec. Jeho apel na lidi byl zaměřený hlavně na korupční praktiky. Jistě, nemluvil jen o korupci, ale také o justici a soudech. Těžiště bylo ale v korupci. A kauza Jána Kuciaka není primárně vnímána jako korupční, ale především jako kauza týkající se propojení politiků s podsvětím. Chápu, kam míříte: zda lidé mohou věřit, zda to Matovič zvládne, i když soud bude dělat, jako by se nic nedělo. Záviset to ale bude také na tom, jak ta kauza skončí. Zatím stále neskončila.

A je potřeba zdůraznit ještě jednu věc: součástí tradice slovenské politiky je to, že nejsilnější vládní strana resorty, které jsou citlivé, přenechává svým koaličním partnerům. Stalo se to i v případě Matoviče. Resort spravedlnosti přenechal straně Za ludí. Většinou to tedy půjde za ní. Navíc Kočner je jedna kauza. Paralelně s ní probíhá kauza, jež se týká až třinácti soudců. Pět z nich skončilo ve vyšetřovací vazbě, vůči ostatním je vedeno vyšetřování na svobodě. To tady nikdy nebylo. Jejich beztrestnost se začíná eliminovat. Což je také moment, ve kterém spatřují voliči současné vlády jistou naději.

Přesto musím říct, že pokud jde o současnou koalici, je už u lidí cítit určitá směs zklamání z jejich lídrů. Navzdory pandemii, tedy dlouhému času, kdy se nic nedělo, myslím politicky. Navzdory tomu už jsou tady kauzy, které poškozují reputaci nové vlády. Nezvládli komunikovat, postavit se k věci čelem tak, jak požadovali, když byli v opozici. Za to se začínají někteří lidé stydět. Dalším pak vadí, jak se například přímo premiér chová. Vadí jim, že nezosobňuje personální integritu. Že to stále hraje na to, že je jeden „z nás“, jako kdyby se nepřevtělil z pozice opozičního politika do role premiéra, který si je vědom své funkce a odpovědnosti.

A nakonec: Peter Pellegrini založil novou levicovou stranu. Jaká je její šance etablovat se ve slovenské politice?

Velmi dobrá. Víme z několika šetření, že pokud Smer dlouho nepadl, tak že to nebylo kvůli němu samotnému (Pellegrini byl po Ficovi premiérem za Smer, který letos v létě opustil - pozn. redakce). Nebylo to proto, že byl tak fantastický. Příčina byla v tom, že tady neměl alternativu. Už teď vidíme, že je opoziční tábor vysloveně rád, že tady Pellegrini je. Tito lidé se mohou opět hrdě hlásit ke své straně. Zároveň mají jistoty, že sociální politiky, které jsou pro ně zásadní, bude Pellegrini prosazovat. 

A vůbec těmto voličům nevadí, že se k nové straně přesunula část politiků Smeru. Oni totiž měli Smer upřímně rádi, kvůli tomu, co jim uměl jako politická strana poskytnout. Byla to pro ně garance, že se na ně nezapomene. A tato nová strana je Smer, avšak v jiných šatech, je to pro ně tudíž výhra. Je to alternativa, na kterou čekali. Šance na to, aby jejich hlas neuspěl, je tudíž velmi malá.

SDÍLET