Volební paradox Vídně: třetina lidí tam nesmí volit. Změna může přinést politické zemětřesení

Marek Kerles

31. 08. 2020 • 19:43
Vídeň je už řadu let jednou z nejrychleji rostoucích a nejatraktivnějších metropolí Evropy. S nadsázkou řečeno by tam chtěl žít každý. Jenže ve městě s tak vysokou životní úrovní to má i svá negativa. Stále více obyvatel se například musí smířit s tím, že nemůže volit. Změna této situace by mohla otřást zavedenými politickými pořádky.

V tak demokratické zemi jako Rakousko se to může zdát podivné, ale důkazem jsou  nadcházející důležité volby do městského zastupitelstva, které se budou konat 11. října. Celá třetině těch, kdo ve Vídni bydlí a jsou dostatečně staří, nebude moci hlasovat. A to i přesto, že se v metropoli v mnoha případech narodili a platí zde daně.

Důvodem je kombinace dvou faktorů. Vídeň je kvůli své sociální a bytové politice a dobrému životnímu prostředí magnetem pro přistěhovalce, na druhé straně má ale Rakousko jedny z nejpřísnějších zákonů o udělování občanství v celé EU. Výsledkem je zdánlivě paradoxní situace. Čím více přibývá ve Vídni obyvatel, tím menší část jich může volit. A tedy i spolurozhodovat o tom, jak by se aglomerace měla vyvíjet.

„Všude na sociálních sítích nás politici vyzývají, abychom šli volit, že náš hlas rozhoduje. V mém případě to ale neplatí. Můj hlas se prostě nepočítá,“ říká devatenáctiletá Natálie, jejíž rodiče pocházejí z Bosny. Ona sama se ale narodila ve Vídni, má tam dokonce svůj vlastní byt a zaměstnání, pracuje v supermarketu, a tedy odvádí daně. K volební urně jít nemůže, protože zatím nemá rakouské občanství.

Podobně je na tom dalších 590 000 Vídeňanů, z toho 480 000 ve volebním věku. A tento trend sílí. Zatímco ještě v roce 2002 nesmělo kvůli cizímu státnímu občanství volit jen 16 % obyvatel města, dnes už je to zhruba dvakrát tolik. Říjnových voleb do městského zastupitelstva se tedy nemůže zúčastnit celá třetina z těch, kdo v metropoli žijí. “Poškozuje to demokracii,“ tvrdí Ilkim Erdost z Asociace vídeňských mládežnických center. Právě mladí lidé ve věku od 16 do 24 let jsou tím postiženi nejvíce.

Mladí bez volebního práva

K volebním urnám jich v této věkové kategorii nemůže 72 000. A to i přesto, že se ve Vídni narodili, nebo v ní žijí už přes 10 let. Různé mládežnické organizace a i někteří politici se proto zatím marně pokoušejí přesvědčit vládu, aby buď zmírnila přísné zákony pro udělování občanství nebo, jako je to například na Novém Zélandu a i jinde na světě, umožnila po určité době pobytu volební účast i lidem bez občanství.

Zvyšující se podíl Vídeňanů-nevoličů totiž začíná představovat poměrně vážný sociologický problém. Řeč je tu o nejrychleji rostoucím městě německy mluvící oblasti – počet obyvatel stoupl od roku 2004 o 300 000 a nadále roste –, a i když se část nově příchozích rekrutuje z řad uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, nepředstavují právě oni zásadní element. Nejvíc lidí zahraničního původu (oba rodiče se narodili v cizině) ve Vídni představují Srbové (101 000), následují Turci (79 000), Němci (60 000), Poláci (54 000), Bosňané (40 000) a Rumuni (39 000). Syřanů (z velké části uprchlíků) je ve městě relativně málo, celkem zhruba 24 000. Naopak výrazně roste počet Maďarů (30 000) a Chorvatů (27 000). Poměrně významná je i nová přistěhovalecká vlna ze Slovenska. Celkem dnes žije ve Vídni 42 % obyvatel zahraničního původu.

Složitá procedura

Jak je to tedy s již zmíněnými restriktivními zákony ohledně udělování občanství? Zatímco například v Německu dostane dítě rodičů, kteří žijí nejméně osm let na německém území, automaticky občanství, v Rakousku to neplatí. Nikdo se nestane občanem jen díky narození, naopak musí žádat a projít poměrně složitou a nákladnou procedurou. Mimo jiné musí prokázat, že si vydělává tolik, aby mu po zaplacení nákladů na bydlení zbylo k volnému využití nejméně 900 eur čistého (24 000 korun). U  manželského páru je to 1400 eur a částka se zvyšuje s každým dítětem. Podle rakouského politologa Gerda Valcharse má právě tohle nařízení velmi restriktivní účinek. Ani mnozí Rakušané, žijící v zemi třeba pátou generaci, na takovou hranici příjmu nedosáhnou.

Další velkou překážkou jsou poplatky. Ty se v jednotlivých spolkových zemích liší, ovšem nikde se nejedná o levnou záležitost. Podle deníku Der Standard zaplatí i manželský pár s jedním dítětem, který požádá po deseti letech pobytu ve Vídni o rakouské občanství, celkem  2700 eur (71 000 korun). Do této částky přitom nejsou zahrnuty náklady na překlady a další služby. Výsledkem „restrikcí“ je fakt, že z 1000 stálých obyvatel Vídně získalo loni právo být rakouským občanem jen osm žadatelů, což je jedno z nejnižších čísel v celé EU.

Volby jen pro vyvolené

Kombinace restriktivní politiky a atraktivity města opakovaně hodnoceného jako nejlepší pro život dostává právě ve Vídni velmi pikantní nádech. Vídeň takřka s jistotou brzy překročí hranici dvou milionů obyvatel, a pokud bude pokračovat současný trend, může se snadno stát, že menšina bude rozhodovat o většině, která ani nebude moci jít k volbám. Novelu zákona od sociálních demokratů a Zelených, která počítala s volebním právem pro cizince po pěti letech pobytu, v roce 2004 smetl ze stolu rakouský ústavní soud. Někteří politici proto hledají jinou formu, jak restrikce zmírnit, a před blížícími se volbami dostalo jejich volání nový život.

Otázkou každopádně zůstává, komu by rozšíření práva volit ve Vídni vlastně pomohlo. Politologové připomínají, že sociální demokracie postavila v 19. století svůj vzestup ve Vídni právě na pomoci pracovníkům, kteří neměli volební právo. Tehdy to byli z velké části Češi a Slováci. Mnozí potomci těchto migrantů pak zůstali sociální demokracii věrní i následujícím století. „Sociálně demokratická strana byla totiž jedinou stranou, která nás jako Čechy přijala mezi sebe jako sobě rovné. A to se nezapomíná,“ řekl kdysi autorovi tohoto textu známý rakouský podnikatel českého původu Eduard Harant. Někteří politologové přitom upozorňují, že sociální demokracie by mohla i dnes profitovat z toho, pokud by se rozšířilo volební právo i pro část lidí bez občanství. 

Na druhou stranu nelze se na věci dívat optikou 19. století. Vlivná skupina obyvatel srbského a obecně balkánského původu z velké části stojí spíše na straně rakouských nacionalistů, zejména Svobodné strany Rakouska (FPÖ). I když jsou sami přistěhovalci nebo potomci přistěhovalců, staví se proti nově příchozím z jiných kultur. Rozšířené volební právo by tak vzhledem k početnosti příslušníků srbské menšiny mohlo být přínosem právě pro FPÖ a mohlo by nakonec přispět i ke svržení dosud neotřesitelné vlády sociálních demokratů v rakouské metropoli. Ti od konce druhé světové války ve Vídni neprohráli, 11. října budou vítězství a tedy i post starosty města znovu obhajovat.

SDÍLET