Z britských univerzit hrozí odliv zahraničních studentů. Všichni pořád doufáme, že to dobře dopadne, říká profesorka z Greenwiche

Navzdory koronavirové pandemii se letos řada studentů rozhodla vycestovat do ciziny a studovat na zahraničních vysokých školách. I čeští studenti to riskli za cenu nejrůznějších překážek a komplikací. Sama jsem strávila semestr v Londýně. Výzvy a úskalí studia v koronavirové době jsem rozebrala s profesorkou Cécile Laval z Fakulty humanitních a společenských věd University of Greenwich.

Letošní rok byl jiný ve všech směrem našeho života. Jak hodnotíte semestr, kdy se učilo v bezprecedentním rozsahu online?

Tento rok byl opravdu náročný ve všech ohledech, nejenom ve školství. Myslím, že to ovlivnilo ekonomiku, mentální zdraví a mnoho dalších sektorů.

Co vy osobně vnímáte jako ten nejvíc negativní dopad krize ve školství?

Nejvíce byl omezen hlavně ten lidský kontakt. Chybí mi, a to určitě nebudu sama, když tohle řeknu, lidský kontakt se studenty, přáteli i rodinou. Učení je především o komunikaci, o tom, jaké používáte výrazy, posunky a tohle přes kameru dělat úplně nelze.

Když učíme přímo ve škole, vidíme, jestli ti studenti tomu rozumí; vidíme, když potřebují pomoc, vidíme tu dynamiku třídy. Když učíme přes MS Teams, pokaždé bojujeme s tím, že si studenti nezapínají kamery, vypadává připojení, nefunguje chat a tak dále. V online prostředí se také učení stává pasivní aktivitou, kde studenti poslouchají jedním uchem, nebo dokonce dělají i něco úplně jiného, než by v rámci lekce měli.  

Ale viděli jsme v té globální krizi i pozitiva...

Krize jednoznačně ukázala houževnatost lidských bytostí a také to, že člověk se dokáže adaptovat, a to velmi rychle, když je to potřeba. Po koronaviru zřejmě některé prvky ve školství zůstanou, jako například zmíněné hovory online. 

Technicky vzato, je to mnohem jednodušší, když se potřebujete spojit se studentem a něco probrat. Oba zapnete počítač, připojíte se a můžete se bavit, než abyste museli cestovat přes půlku Londýna hromadnou dopravou. Se studenty můžeme být v kontaktu, i když jsou v jiných zemích.

Odposlechy na japonském velvyslanectví StB maskovala za říšské orlice a protektorátní tisk. Když šli diplomaté na Vondráčkovou, estébáci udeřili

Řekla byste tak, že letošní prváci, kteří rovnou začali studovat online, jsou na tom jinak než předchozí ročníky právě kvůli tomu učení na dálku?

Myslím, že některé to překvapí, ale řekla bych, že letošní prváci jsou poctivější a daleko více se připravují. Díky systému, který používáme pro monitorování aktivity, vidíme, že studenti čtou, pouští si nahrané lekce, a na ty semináře, i když jsou online, opravdu chodí. 

Upřímně, jsem až příjemně zaskočená, jak to letošní studenti prvních ročníků berou zodpovědně a připravují se, i když mají ztížené podmínky. Tyto podmínky jim ale zase přinesou něco významného – jaké to je být samostatný a nezávislý, což se jim v budoucnu bude hodit. Na druhou stranu, je těžké studenty udržet motivované, a tak musíme být kreativní a vymýšlet způsoby, jak jim dát najevo, že ta cesta, kterou si vybrali, stojí za to.

Jaká je Vaše předpověď pro nadcházející rok? Británie už nebude součástí Evropské unie, co to znamená z pohledu mezinárodních studentů?

Jestliže bude opravdu brexit bez dohody, pak to podle mě ovlivní všechny sféry našeho žití. Stále je docela nejasné, co se bude dít, vždyť dnes prakticky nejsme daleko od místa, na kterém jsme byli den po referendu v roce 2016. 

Co se týče mezinárodních studentů, záleží na tom, jestli Británie bude stále poskytovat půjčky evropským studentům. Když se půjčky zruší, pak určitě budeme čelit poklesu mezinárodních studentů, což samozřejmě nechceme, protože je skvělé mít mezinárodní studenty a učit se tak vlastně i od nich, například co se týče kultur a zvyků. Všichni tak stále doufáme, že jednání v posledních dvou týdnech tohoto roku přinesou pozitivní výsledek. 

Vy sama jste se jako Francouzka z malé vesničky přestěhovala do Velké Británie, vystudovala a začala tu učit. Co vám to přineslo?

Osobně si myslím, že by to mělo být povinné – vyjet po maturitní zkoušce alespoň na rok studovat někam do cizí země. Důvod je jednoduchý – změní vám to život, otevře mysl a domů se vrátíte jako někdo úplně jiný. Život v zahraničí vás naučí být mnohem tolerantnější; díky tomu například ubývá rasismu a diskriminace. Ale abych odpověděla na vaši otázku. Být učitelem a výzkumným pracovníkem pro mě znamená zapojení zájmů studentů do předmětu a předávání vášně pro něco, co miluji. Navíc prostřednictvím učení můžu inspirovat další generaci, což je samo o sobě vděčnou aktivitou.

Cécile Laval

Francouzská profesorka na University of Greenwich v Londýně. Vyučuje mezinárodní vztahy a francouzský jazyk. V minulosti pracovala na britském ministerstvu obrany. Mluví francouzsky, anglicky, německy, španělsky a rozumí latině.

SDÍLET
sinfin.digital