Navzdory koronavirové pandemii se letos řada studentů rozhodla vycestovat do ciziny a studovat na zahraničních vysokých školách. I čeští studenti to riskli za cenu nejrůznějších překážek a komplikací. Sama jsem strávila semestr v Londýně. Výzvy a úskalí studia v koronavirové době jsem rozebrala s profesorkou Cécile Laval z Fakulty humanitních a společenských věd University of Greenwich.
Letošní rok byl jiný ve všech směrem našeho života. Jak hodnotíte semestr, kdy se učilo v bezprecedentním rozsahu online?
Tento rok byl opravdu náročný ve všech ohledech, nejenom ve školství. Myslím, že to ovlivnilo ekonomiku, mentální zdraví a mnoho dalších sektorů.
Co vy osobně vnímáte jako ten nejvíc negativní dopad krize ve školství?
Nejvíce byl omezen hlavně ten lidský kontakt. Chybí mi, a to určitě nebudu sama, když tohle řeknu, lidský kontakt se studenty, přáteli i rodinou. Učení je především o komunikaci, o tom, jaké používáte výrazy, posunky a tohle přes kameru dělat úplně nelze.
Když učíme přímo ve škole, vidíme, jestli ti studenti tomu rozumí; vidíme, když potřebují pomoc, vidíme tu dynamiku třídy. Když učíme přes MS Teams, pokaždé bojujeme s tím, že si studenti nezapínají kamery, vypadává připojení, nefunguje chat a tak dále. V online prostředí se také učení stává pasivní aktivitou, kde studenti poslouchají jedním uchem, nebo dokonce dělají i něco úplně jiného, než by v rámci lekce měli.
Ale viděli jsme v té globální krizi i pozitiva...
Krize jednoznačně ukázala houževnatost lidských bytostí a také to, že člověk se dokáže adaptovat, a to velmi rychle, když je to potřeba. Po koronaviru zřejmě některé prvky ve školství zůstanou, jako například zmíněné hovory online.
Technicky vzato, je to mnohem jednodušší, když se potřebujete spojit se studentem a něco probrat. Oba zapnete počítač, připojíte se a můžete se bavit, než abyste museli cestovat přes půlku Londýna hromadnou dopravou. Se studenty můžeme být v kontaktu, i když jsou v jiných zemích.
