Zachrání Češi rakouský cestovní ruch? Začíná boj o covidové lyžaře

Pokud se něco podstatného nezmění, mohou se Češi stát pro rakouskou ekonomiku podobným požehnáním, jako když (s trochou nadsázky) kdysi zachraňovali turistický ruch ve válkou postiženém Chorvatsku. Němečtí lyžaři, na které Rakušané v zimě nejvíc spoléhají, totiž kvůli plánovaným cestovním omezením vůbec nemusejí přijet. A alespoň částečnou náhražkou by mohli být právě čeští návštěvníci.

Otázka záchrany zimní sezóny v době pokračující covidové pandemie je každopádně pro Rakousko podobně důležitá jako v Česku zachování automobilového průmyslu. A tak není divu, že se z ní stává ryzí politikum.

Základní problém spočívá v tom, že v Evropské unii dosud neexistuje žádný „mustr“ pro určení (z hlediska covidu) zvlášť rizikového regionu či země. Každý stát uvnitř unie si pravidla pro rizikovost stanovuje sám. Příkladem může být třeba postup Maďarska a Rakouska vůči Česku. Rakušané i přes nárůst infekcí v České republice odmítají se svým severním sousedem uzavřít hranice. Zdůvodňují to tím, že počet nově odhalených nákaz nemůže být jediným kritériem rizikovosti země z hlediska covidu. Naproti tomu Maďaři své hranice pro obyvatele České republiky (s některými výjimkami) uzavřeli od 1. října.

Právě tento rozdílný přístup evropských zemí k rizikovosti konkrétních regionů však může být pro některé oblasti z hlediska propadu příjmů z cestovního ruchu doslova smrtící. A příkladem jsou právě ty rakouské spolkové země, jejichž příjem do značné míry závisí na tom, kolik peněz u nich v zimě utratí zahraniční lyžaři. Týká se to zejména Němců. Právě z jejich peněženek totiž pochází více než polovina příjmu ze zimního cestovního ruchu v Rakousku.

Nyní se ale může stát, že Rakousko o tyto peníze přijde. Německo už zařadilo Tyrolsko a Vorarlbersko, rakouské lyžařské ráje, společně s Vídní mezi rizikové oblasti, po jejichž návštěvě musí každý Němec vyplňovat takzvanou online registraci. Vzhledem k vývoji nákazy se ale chystá od 15. října další zpřísnění pravidel, spočívající mimo jiné v tom, že Němci budou muset po návratu z těchto regionů do minimálně pět dní trvající karantény. „Takové nařízení se teprve připravuje. O tom, zda a kdy přijde, ještě nebylo rozhodnuto,“ uvedl v tiskovém prohlášení honorární konzul Německa v Tyrolsku Dietmar Czernich.

Lyžování v pandemii? Ano, ale bez barů a s rouškami na lanovkách

Schválnost, nebo nutnost?

Pro mnohé rakouské podnikatele v cestovním ruchu, stejně jako pro vedení spolkových zemí, znamená takové prohlášení podobného strašáka jako pro Čechy vidina zastavení výroby aut ve „Škodovce“. Množí se proto hlasy, že německé vládě ve skutečnosti nejde o ochranu vlastních obyvatel před nákazou v Rakousku, ale spíše o to, aby němečtí lyžaři raději utráceli peníze na domácích sjezdovkách.

„Svévolné a nepřiměřené,“ prohlásila směrem k chystaným německým opatřením starostka východotyrolského města Lienz Elisabeth Blaniková. Údajně v městečku nezná nikoho, kdo by chápal, že se s Východním Tyrolskem v Německu zachází jako s rizikovým regionem. V celé oblasti podle ní existuje jen několik takzvaných „hotspotů“ s vyšší mírou nákazy, region jako celek je ale zasažen naprosto minimálně. A není tedy důvod, aby ho německá vláda před zimní sezónou dávala do „klatby“.

Jenže otázka deklarované rizikovosti je velmi složitá. Na rozdíl od jiných národních rozhodnutí si Rakousko nemůže stěžovat v Bruselu, že ho Němci neprávem poškozují. Záleží totiž pouze a jen na nich, jaké oblasti zařadí na seznam zvlášť rizikových regionů. V Německu obecně platí, že za rizikový se považuje region, v němž počet nových nákaz překročí za 7 dní číslo 50 na 100 000 obyvatel. Institut Roberta Kocha, který v této otázce rozhoduje, však zohledňuje i další kritéria, včetně délky doby, během níž se trend nárůstu nákazy potvrzuje. Nejde každopádně o ryze objektivní rozhodnutí, založené pouze na číslech. A právě to některým Rakušanům vadí. Argumentují například i tím, že Německo dosud nezveřejnilo, kolik Němců se za poslední tři měsíce nakazilo v Rakousku, údajně jich nemělo být více než 100.

Otrava Navalného zbourala tabu. Takto mění vztahy Evropy s Ruskem

Každý pes, jiná ves

Problém, jak už bylo zmíněno výše, ale spočívá v tom, že každá země EU má jiná pravidla, často velmi nepřehledná a rychle se měnící, což regiony žijící z turistického ruchu přivádí do značné nejistoty. Na nějakých jednotných pravidlech pro „rizikovost“ oblasti a vymezení její velikosti se zatím EU nedokázala shodnout. A pravidla, která si stanoví jedna země, mohou sousedům připadat jako postavená na hlavu.

Příkladem může být i přístup Švýcarska. Tamní vláda stanovila hranici rizikovosti země či regionu počtem minimálně 60 nově nakažených (v průměru) na 100 000 obyvatel za 14 dní. Svou roli ale mohou hrát i jiné zájmy. Minulý pátek švýcarská vláda rozhodla, že rakouské Vorarlbersko na seznam rizikových oblastí nezařadí, i když tam za stanovenou dobu přibylo 121 nových infekcí. Naproti tomu Horní Rakousy a Vídeň se do seznamu dostaly, i když u nich byl nárůst nově nakažených poloviční. Když si pak hornorakouský hejtman Thomas Stelzer na tento zdánlivý paradox stěžoval, dostal od švýcarské strany jednoduchou odpověď: „Oblasti na hranici se Švýcarskem, s nimiž dochází k úzké ekonomické, sociální a kulturní výměně, lze ze seznamu vyloučit, i když splňují jedno z kritérií rizikovosti.“

Nesmyslná omezení?

Přibývá přitom epidemiologů i lékařů, kteří systém vytváření různorodých bariér pro cestování v Evropě kritizují. Údajně dochází pouze ke zmatkům a poškozování ekonomiky. „Cestovní omezení tohoto druhu jsou i z epidemiologického hlediska naprostým nesmyslem,“ řekl listu Oberösterreichische Nachrichten vorarlberský lékař a odborník na veřejné zdraví Armin Fidler.

Podle něj má podobné uzavírání hranic a varování před cestou do zahraničí smysl pouze mezi zeměmi, která mají v boji proti covidu úplně jinou strategii, nebo kde se nákaza zcela vymkla kontrole. „Když jedu do vysoce rizikové oblasti, vím, že situace je nejistá a je lepší tam vůbec nevyrazit. Ale nedává mi smysl, aby lidé museli být v karanténě, podstoupit testy a ochromit tak všechny cestovní aktivity a ekonomiku,“ uvedl Fidler. Zvlášť pro Rakousko má přitom zimní cestovní ruch ze zahraničí zcela zásadní význam.

Zatím to ale vypadá, že zatímco se Rakušané složitě dohadují o „bezpečnosti své země“ z hlediska covidu se Švýcary i Němci, se svými severní sousedy si až překvapivě notují. Rakušané zatím neuzavřeli s Českem hranice a nepodmiňují vstup pro Čechy karanténou či negativním testem (s výjimkou Prahy). Také česká vláda zatím (i když se situace může rychle změnit) možnosti návštěvy sousedního Rakouska před důležitou zimní sezónou neomezila. V některých lyžařských střediscích, jakým je například Hochficht na rakouské straně Šumavy, přitom Češi tvoří v zimě až polovinu všech návštěvníků.

SDÍLET
sinfin.digital