Změny v Mišustinově vládě názorně ukazují, jak funguje současný ruský mocenský systém

 FOTO: Reuters

Karel Svoboda

17. 11. 2020 • 06:00
Téměř vždy, když se odehrají nějaké rozsáhlejší změny v ruské vládě, je to předmětem zájmu analytiků. Přirozeně, neboť dochází k přenastavení sil a posílení některých skupin oproti jiným. Změny, které se odehrály v minulém týdnu, ale jako by nikoho nezajímaly. Názorně to vypovídá o významu vlády v současné ruské mocenské hierarchii. 

Ruská vláda ztrácí na svém relativním významu stále výrazněji na úkor prezidentské administrace. Mocenská rovnováha, jakžtakž udržovaná v obdobích, kdy vládní kabinet vedl Dmitrij Medveděv, který se mohl přeci jen opírat o svoji pozici dávného spolupracovníka Vladimira Putina, se rozpadla. Málo platné, současný ruský premiér Michail Mišustin tuto aureolu nemá. Prezidentská administrace, která má k Putinovi přeci jen blíže, získala výrazně navrch. Odpovídá to i charakteru organizace systému ruské moci, z níž se úplně vytratila jakákoli politika reprezentovaná politickými stranami. Na její místo nastoupil byrokratický aparát. Ačkoli musela kandidáty na ministry schválit Státní duma, nikdo nepovažoval deklarace politických stran o případné podpoře kandidátů za jakkoli rozhodující. Ostatně, Jednotné Rusko (jeden z „propuštěných“ ministrů příznačně přechází do struktur této státostrany) deklarovalo svoji podporu změnám, komunisté se zdrželi hlasování atd.   

Pokud se podíváme na osobnosti, které vedou jak vládu, tak prezidentskou administraci, v obou případech jde už od pohledu o technokraty. Jak Anton Vajno v čele administrace, tak Michail Mišustin v čele vlády nejsou charismatickými osobnostmi, které by oslovovaly davy, ale schopnými vykonavateli vůle vyšších míst. O velké části jejich podřízených se dá říci něco podobného. Samozřejmě existují výjimky, jako jsou Sergej Kirijenko v prezidentské administraci či Sergejové Lavrov a Šojgu, kteří mají i jistou politickou váhu, ale obecně jde říci, že se jedná o lehce zaměnitelné úředníky a úřednice. Největší zajímavostí je osoba Dmitrije Patruševa, syna dlouholetého spolupracovníka Vladimira Putina Nikolaje Patruševa, v současné době šéfa Bezpečnostní rady státu, ve funkci ministra zdravotnictví.

Na byrokratizaci ukazují i změny, které v ruské vládě nastaly. Nově jmenovaní či povýšení nejsou politickými figurami, ale čistě odborníky ve své oblasti. Povýšení Alexandra Novaka na post vicepremiéra je pak do značné míry formalitou, ostatně vicepremiérů má Rusko hned devět (k tomu ještě jednoho prvního vicepremiéra). Dovolím si tvrdit, že běžný Rus nevyjmenuje ani těchto deset osob, natož aby si vzpomněl, co má kdo z nich vlastně za úkoly. O charakteru změn vypovídá i to, že právě Novak byl z pozice ministra energetiky přesunut do pozice vicepremiéra zodpovědného za… energetiku.

Bylo by chybou se na změny dívat tak, že došlo k propuštění neschopných a jejich nahrazení lepšími. Část z vyměněných si, co do posunů v rámci mocenského systému, dokonce polepšila, jiní minimálně neklesli. Z postů v centrální vládě přešli do regionálních pozic, ať už jako zplnomocněnci prezidenta v Uralském federálním okruhu (dosavadní ministr stavebnictví a bytového fondu Vladimir Jakušev) či se s nim počítá jako s gubernátory (dosavadní ministr dopravy Jevgenij Ditrich). Ačkoli se může z pohledu Středoevropana zdát, že se jde o pokles ve významu oproti centrálnímu ministerstvu, v ruské realitě se jedná spíše o horizontální přesun do jiné struktury. Zatímco ministr vykonává pravomoce ve svěřeném resortu, gubernátoři či prezidentovi zplnomocněnci kontrolují cokoli, co se v jejich oblasti děje. Rozsoudit, co je z hlediska moci významnější, je prakticky nemožné.

Výměny tak jsou spíše přetřesem a rotací kádrů než jakoukoli významnou změnou. Pokud máme hledat nějakou výraznější stopu či princip, podle kterého k nim došlo, tak lze říci, že si Mišustin vybral lidi, kteří jsou podle jeho názoru efektivními manažery a příliš se nezabývají politikou. To je ostatně i pozice, kterou zastává on sám. Pokud se předchozí změny v jiných vládách daly hodnotit z pozice posílení vlivu silových složek či naopak liberálů, popřípadě vlivu různých oligarchů, aktuální obměna naznačuje spíše snahu profesionalizovat kabinet a odstřihnout jej od politiky.

Prohození ministrů, respektive osob na těchto postech, ukazuje na principy, podle kterých současný ruský systém funguje. Jedná se primárně o byrokratický systém založený jak na odborném (ministerstva, státní služby, státní firmy), tak i regionálním principu. Mezi nimi je možné prostupovat. Ani případný neúspěch v jedné oblasti nemusí znamenat pád k nevýznamnosti. Zpravidla představuje pouze přechod do jiné funkce, která, pokud není stejně významná z mocenského hlediska, přináší jiné, často materiální výhody. Nicméně z hlediska hodnocení jakýchkoli mocenských posunů uvnitř ruského vedení nejsou současné změny příliš zajímavé, je na nich až příliš patrná snaha vliv podobných klik co nejvíce omezit.   

SDÍLET