Zrození zpravodajské legendy. Před 68 lety začala BBC vysílat do celého světa

BBC (British Broadcasting Corporation), jež plní na Britských ostrovech funkci rozhlasového i televizního veřejnoprávního média, je navzdory četným problémům, kterými v posledních letech prochází, skutečnou, především (byť nikoli výhradně) zpravodajskou legendou. Zítra si připomene jedno důležité výročí: 19. prosince 1932 totiž začalo tzv. Empire Service (dnešní BBC World Service), tj. vysílání do zemí Britského impéria, jež z ní tuto legendu během několika následujících let, a hlavně za druhé světové války (tehdy pod názvem Overseas Service), udělalo.

Samotná BBC byla pod názvem British Broadcasting Company Ltd. založena deset let předtím, v roce 1922, a v prosinci téhož roku, po pouhých několika týdnech vysílání, byl jejím generálním ředitelem jmenován John Charles Walsham Reith (1889–1971), veterán první světové války bez takřka jakékoli zkušenosti s médii, zato však muž překypující sebedůvěrou a nadaný vskutku mimořádnými manažerskými schopnostmi. Pod jeho pevným vedením získala BBC relativně rychle pověst respektované rozhlasové stanice, věcné, nestranné a nezávislé nejen na politicích, ale i na velkém byznysu. Cílem dlouholetého ředitele ale nebylo pouze informovat o dění doma i v zahraničí, nýbrž také „vychovávat“ posluchače a kultivovaně je bavit. Především díky jeho neutuchajícímu elánu, entuziasmu a tvrdé práci, kterou vyžadoval i od svých podřízených, se již na přelomu dvacátých a třicátých let jednalo o zavedenou, dobře fungující instituci, jejíž poslech byl nedílnou součástí života mnoha obyvatel ostrovního státu.

Právě tento úspěch stál na počátku projektu, který měl za cíl zajistit vysílání BBC rovněž pro anglicky mluvící obyvatele Britského impéria na celém světě. Již zmíněného 19. prosince 1932 vysílání z nové stanice v northamptonském Daventry navzdory mnoha těžkostem, jež se týkaly hlavně jeho financování, na krátkých vlnách (na rozdíl od Británie, kde se využívalo dlouhých a středních vln) coby „pouto mezi vzdálenými částmi říše“ začalo. O ambicióznosti projektu svědčilo mimo jiné to, že již 25. prosince téhož roku pronesl král Jiří V. (1865–1936, na trůnu v letech 1910–1936) první tzv. Empire Address, tj. první vánoční poselství pro všechny obyvatele impéria. Autorem textu byl, zcela příznačně, spisovatel Rudyard Kipling (1865–1936), jeden z nejvášnivějších obhájců a propagátorů Britské říše, mimo jiné autor slavné básně „Břímě bílého muže“ (The White Man’s Burden) a také, třeba, světově proslulých „knih džunglí“…

Na počátku druhé poloviny třicátých let, konkrétně v roce 1936, rozhodla tzv. Ullswaterova komise (pojmenovaná podle Jamese Lowthera, prvního vikomta z Ullswateru; 1855–1949), jejímž cílem bylo kriticky zhodnotit, jak BBC doposud fungovala, mimo jiné o tom, že stanice začne vysílat také v jiných jazycích než v angličtině. Nejednalo se pouze o vcelku přirozenou „intelektuální expanzi Londýna“, ale také o reakci na dramatické události v tehdejším světě, ať už šlo o razantní nástup fašismu (jako příklad lze uvést válku Itálie proti Habeši; 1935–1936) a nacismu (jenž se v březnu 1936 projevil zejména vstupem německé armády do demilitarizované zóny v Porýní), nebo o stále intenzivnější protibritskou propagandu na Blízkém východě (zejména v Palestině, jež byla po první světová válce britským mandátním územím).

Zrodil se velký mediální hráč. Nová akvizice PPF budí obavy i očekávání

Převést doporučení, respektive rozhodnutí komise do praxe se nicméně ukázalo jako nesmírně složité. Nešlo pouze o vyřešení spousty technických a technologických „zádrhelů“, ale především o to, kdo bude garantovat „správnost“ obsahu vysílání. Zatímco britské ministerstvo zahraničních věcích (Foreign Office) si zpočátku vůbec „nedokázalo představit“, že by zprávy do světa odcházely bez jeho kontroly, bez jeho schválení, John Reith, jenž lpěl za všech okolností na „naprosté nezávislosti BBC“, to rozhodně odmítal. Nakonec v zásadě vyhrál, když prosadil, že bude s ministerstvem obsah vysílání pouze konzultovat. Spory ale pokračovaly i nadále, hlavně pokud vysílání BBC vyvolalo v zahraničí jakoukoli kontroverzní reakci.

V lednu 1938 začala BBC vysílat v arabštině a v březnu téhož roku také španělsky a portugalsky (pro Latinskou Ameriku). Současně pokračovala vzrušená diskuse na téma, zda by měla vysílat i do evropských zemí. Události „horkého léta a podzimu“ roku 1938, vrcholící mnichovskou krizí, nakonec přiměly vedení BBC, jež bylo k „evropskému vysílání“ doposud spíše skeptické a navíc – v souladu s vládní politikou appeasementu (tj. nevměšování se do cizích záležitostí) – nechtělo provokovat německého kancléře Hitlera, k rozhodnutí vysílat, prozatím nepravidelně, také francouzsky, italsky a německy. V následujícím roce došlo rovněž na vysílání do Španělska a do Portugalska a po vypuknutí druhé světové války také do Polska a do bývalého Československa. Brzy následovalo též vysílání v maďarštině, rumunštině a srbochorvatštině, v roce 1940 pak vysílání v bulharštině a, po útoku Německa v západní Evropě, i do Norska, Dánska, Belgie a Nizozemska.

MH MINUTES — Legendární postava reklamy Mikeš: Dělali jsme Potěmkinovu vesnici

Nástupce Johna Reitha ve funkci generálního ředitele BBC, sir Frederick Wolff Ogilvie (1893–1949), sice trval i nadále na nezávislosti stanice na politicích, ve válečných poměrech to však nebylo zcela udržitelné. Vysílání proto podléhalo kontrole tzv. Political Warfare Executive, v jejímž čele stál spisovatel, diplomat a politik Robert Hamilton Bruce Lockhart (1887–1970), mimo jiné velký přítel Československa (včetně jeho prezidentů Masaryka a Beneše). Tato kontrola byla však do značné míry formální, což bylo dáno jednak Lockhartovou vysokou mírou důvěry v BBC a benevolence vůči ní, tak skutečností, že si dohled nad ní – každé ve svém ohledu a ze svého úhlu pohledu – nárokovala též ministerstva zahraničí, informací (Ministry of Information) a válečné ekonomiky (Ministry of Economic Warfare). Vzhledem k jejich rivalitě, nejasným kompetencím atd. tak v reálu spočívala hlavní odpovědnost na vedení BBC.

Právě druhá světová válka, respektive válečné vysílání BBC učinily ze stanice legendu z titulku tohoto článku. V době, kdy byla většina Evropy obsazena německou a zčásti italskou armádou a kdy bylo obyvatelstvo těchto zemí vystaveno cílené propagandě okupantů, se staly zprávy BBC jedním z mála zdrojů, které v zásadě pravdivě informovaly o dění ve světě včetně vývoje válečných událostí. Lidé v okupovaných státech se ke zpravodajství, jež tvořilo ve válečných letech bezmála devadesát procent vysílání, upínali jako k takřka jediné možnosti „dovědět se pravdu“, třebaže to bylo často spojeno s vysokým rizikem, jako například v Protektorátu Čechy a Morava, zejména v době tzv. první a hlavně heydrichiády. Já sám jsem se o tom, jak velký dopad na morálku lidí v obsazených zemích vysílání BBC mělo, dověděl již jako malý kluk, kdy mi o tom vyprávěl můj dědeček. Jeho vzpomínky na tajné poslouchání potichoučku puštěného rádia, jež bylo možné díky tzv. „čurčilkům“ (cívkám, namontovaným zpět do přístroje, upraveného podle nařízení okupantů tak, aby neumožňoval poslech krátkých vln), na velkou radost z dobrých zpráv, i na strach z udání ze strany sousedů a ze zatčení ostatně patřily k těm, které mě o mnoho let později přivedly ke studiu moderní historie.

Kdyby pro nic jiného tak právě pro roli, kterou sehrála za druhé světové války, stojí za to si dnes BBC, v tomto konkrétním případě British Empire Service, respektive Overseas Service připomenout, třebaže už ani ona není tou stanicí, jakou bývala a třebaže i ona zčásti podlehla zhoubnému trendu politické, genderové a další korektnosti, což vedlo a vede k logické ztrátě části posluchačů a diváků i důvěry v ní. Ke cti jejího vedení je ale třeba říci, že si tuto skutečnost uvědomuje a že je odhodláno „něco s tím udělat“. Zda se to generálnímu řediteli Timovi Daviemu podaří či nikoli, teprve uvidíme.

Je vyloučené, aby současná Rada ČT fungovala, jak má. Sledujeme obrovské manažerské selhání a hrozí politická krize, říká Blažek

SDÍLET
sinfin.digital