Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

14. září 1937, 3:29. Zemřel Tomáš Garrigue Masaryk. Mnoho smutnějších dní Československo nezažilo

14. září 1937, 3:29. Zemřel Tomáš Garrigue Masaryk. Mnoho smutnějších dní Československo nezažilo

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk jako silná a široce zaměřená osobnost přitahoval i odpuzoval. Zakladatel československého státu, „tatíček“ a „prezident Osvoboditel“, je vnímán jako symbol demokracie, humanity a mravnosti. Podle odborníků se Masaryk do historie zapsal spíše jako muž činu než myslitel, který ve svých pětašedesáti letech zásadně změnil své postoje a začal aktivně bojovat za ideu československého státu. A to se mu po obratných politických krocích v roce 1918 podařilo. TGM zemřel před 80 lety, 14. září 1937 v Lánech.

Podle Václava Klause byl Masaryk „největším politickým fenoménem v naší zemi“, filozof Karl Popper jej s Winstonem Churchillem prohlásil za dva největší státníky Evropy 20. století a například někdejší rakouský kancléř Bruno Kreisky o něm mluvil jako o jednom z největších Čechů v historii. Karel Čapek zase napsal: „Masaryk je princip“.

720p 360p
Pohřeb TGM v Praze

Impulzivní a vytrvalý Masaryk stále zdůrazňoval odpovědnost a potřebu sebevzdělávání: „Hlavní věc je zdokonalovat sebe sama.“ Důraz kladl na mravnost, náboženství a vědecképoznání. „Jeho údělem bylo znepokojovat všechny pohodlné,“ napsal publicista Pavel Kosatík.

Masarykovo vědecké renomé přesáhlo hranice českých zemí. Hlavní jeho síla však podle historika Antonína Klimka spočívala „ve schopnosti vyhmátnout ducha doby a jednat. Kladl provokující otázky, byť jeho odpovědi nebyly vždy správné. Měl kuráž postavit se mocným, čelit veřejnému mínění, ať už v boji o Čechům posvátné podvržené Rukopisy, v aféře Žida Hilsnera obviněného z rituální vraždy nebo při obraně Jihoslovanů, neprávem obžalovaných vídeňskými úřady“.

Po založení československého státu byl trnem v oku levici za kritiku marxismu či katolické církvi, od níž přestoupil k protestantům. „Žižka, toť krev z krve naší, kost z kosti naší - ano Žižka, to jsme my,“ napsal v České otázce.

„Potřebujeme 50 let nerušeného vývoje a budeme tam, kde bychom chtěli být už dnes,“ řekl Masaryk v Čapkových Hovorech s TGM. To mu ale nebylo dopřáno. Přesto význam a odkaz první republiky, ostrova funkční demokracie ve střední Evropě, která netrvala ani 20 let, překročil rámec dějin jedné generace národa i meze střední Evropy.

Podle historiků se ale Masaryk, který byl a je i přes mnohaletou snahu nacistů a poté komunistů jej očerňovat všeobecně oceňován, dopustil i některých chyb. „Muž, jenž napsal, že se státy udržují ideály, na nichž vznikly, vložil tomu svému do kolébky tři mylné předpoklady. První: existuje jediný státní národ československý. Druhý: převážně katoličtí Češi a Slováci jsou pokračovateli protestantských tradic. Třetí: národnostní poměry vyostřila teze, že země, v níž žily miliony Němců, tvoří odvěkou hráz proti germánstvu,“ napsal historik Antonín Klimek.

TGM se narodil 7. března 1850 v Čejkovicích u Hodonína. Maturoval v roce 1872 ve Vídni, kde o čtyři roky později dokončil vysokoškolská studia filozofie. Na studijním pobytu v Lipsku se seznámil s Američankou Charlottou Garriguovou, s níž se v březnu 1878 v New Yorku oženil a měl pět dětí. Přijal i její jméno. „Teprve manželství dovršilo mou výchovu,“ říkal.

Po habilitaci ve Vídni spisem Sebevražda působil v letech 1879-1882 jako soukromý docent na vídeňské univerzitě, poté se stal profesorem filozofie na univerzitě v Praze. Postupně se začal angažovat v politice a ve veřejném životě. V roce 1886 se jako vůdčí osobnost skupiny vylučující pravost Královédvorského a Zelenohorského rukopisu postavil proti nekritickému českému nacionalismu, roku 1891 se za mladočechy stal poslancem říšské rady a českého zemského sněmu, v roce 1899 vystupoval v případu Leopolda Hilsnera odsouzeného za vraždu švadleny Anežky Hrůzové na jeho obranu a požadoval revizi procesu.

Masaryk dlouho zastával program autonomie českých zemí v rámci Rakouska-Uherska, což se změnilo po vypuknutí první světové války v roce 1914. Odešel do emigrace a stal se spolu s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem hlavním představitelem zahraničního odboje usilujícího o vytvoření samostatného československého státu. Posléze založil Národní radu československou a sehrál hlavní úlohu při získání vlád dohodových mocností pro ideu samostatného československého státu.

Prezidentem Československé republiky byl zvolen v nepřítomnosti v listopadu 1918 (znovu zvolen v letech 1920, 1927 a 1934). V prosinci 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů ve prospěch Edvarda Beneše, zemřel 14. září 1937 v Lánech. K jeho hlavním dílům patří Česká otázka, Rusko a Evropa, Nová Evropa či Světová revoluce.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek