Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Heydricha měl původně zabít někdo jiný. Do přípravy nebezpečné mise zasáhlo zranění

720p480p360p240p

V březnu 1939 Československo obsadily německé tanky a čeští vojáci přemítali, jak mohou dál bojovat proti nacismu. Mezi nimi byl i Jan Kubiš, Josef Gabčík a další budoucí parašutisté. Jejich cesta vedla za hranice. Ne proto, že by utíkali. Do vlasti se vrátili za dva roky. Vyzbrojení a s jasným cílem – odstranit kata českého národa, Reinharda Heydricha. Jejich cesta zpět domů vedla přes Británii. Naučili se tam orientovat v krajině i vrhat bomby, přestože neměli dostatek munice. První díl seriálů Anthropoid k 75. výročí operace se věnuje složité cestě parašutistů do Británie a zpět do vlasti.

„Ptal jsem se parašutisty Čestmíra Šikoly ze skupiny Clay, jestli si myslí, že šli parašutisté do akce s tím, že se nevrátí. Zdráhal se sice mluvit za někoho jiného, ale jeho vlastní postoj byl, že když chce být voják ve válce užitečný, tak musí překonat strach ze smrti a i když věděl, že to riziko je veliké, tak doufal, že snad zůstane naživu,“ přibližuje pro INFO.CZ historik Vojtěch Šustek pocity těch, kteří se rozhodli z Československa odejít, aby za něj zase mohli bojovat. Před odletem do protektorátu parašutisté tušili, že jejich úkoly jsou nebezpečné. Jejich cesta k historické nesmrtelnosti ale začala už před dvěma lety riskantním přechodem československých hranic.

Gabčík i Kubiš byli "vojáci z povolání"

Představa často podpořená filmy, že budoucí parašutisté byli obyčejní muži, kteří se rozhodli bojovat, není 100% pravdivá. „Většina parašutistů za sebou už měla nějakou službu v armádě a nejednalo se o úplné nováčky. V případě Kubiše i Gabčíka šlo v podstatě z dnešního pohledu dokonce o vojáky z povolání,“ popisuje pro INFO.CZ historik Zdeněk Špitálník. Josef Gabčík absolvoval poddůstojnickou školu v Prešově, Jan Kubiš stejný typ vzdělávacího ústavu v Jihlavě.  

Poddůstojnická škola v Jihlavě. Jan Kubiš stojí úplně vlevo nahoře.Poddůstojnická škola v Jihlavě. Jan Kubiš stojí úplně vlevo nahoře.autor: Archiv Jaroslava Čvančary

„Jan Kubiš byl z velice chudé rodiny, měl spoustu sourozenců a ta z dnešního pohledu profesionální služba v předválečné armádě mu zajistila určitý společenský status. Měl stálý a poměrně slušný plat a skutečně si polepšil vzhledem k tomu, kdyby zůstal doma a pracoval na okolních statcích,“ vysvětluje Špitálník. Vojenskou kariéru mnohých ale zastavila mnichovská dohoda a o půl roku později vznik protektorátu.

Na cestu přes hranice si Kubiš vzal granát

Mnozí se proto rozhodli okupovanou zemi opustit. Jejich cesty přes hranice byly různé. Někteří odcházeli takzvanou „jižní cestou“ přes Maďarsko, jiní překračovali hranice do Polska. Ani tento první krok nebyl zdaleka jednoduchý. „Už samotný odchod do zahraničí byl riskantní, protože nebylo možné jen tak přejít hranice. Jan Kubiš, po kterém se zachoval i deník, vzpomíná, že to byla nebezpečná cesta, na kterou si vzal i granát,“ vysvětluje Špitálník.

Část mužů včetně Kubiše se připojila ke vznikající československé jednotce v Polsku. „Dlouho se ale nezdrželi, protože jim byl umožněn vstup do francouzské cizinecké legie, která ale neměla příliš dobrou pověst. Naši vojáci ji brali spíš jako přestupní stanici. Podepsali pětiletý závazek s tím, že když vypukne válka a vzniknou československé jednotky, tak jim bude umožněn odchod,“ uvádí Špitálník. A to se i brzo stalo.

Provizorium ve Francii: Vojáci musí obléct uniformy z první světové války

Československá jednotka se formovala ve francouzském městě Agde 150 kilometrů od Marseille a vojáci zatím dostali provizorní výstroj, kterou byly stejnokroje z první světové války. K březnu 1940 nastoupilo k československému pozemnímu vojsku ve Francii 11 814 mužů a k letectvu 1 800 vojáků.

Nástup ve francouzském Agde.Nástup ve francouzském Agde.autor: Archiv Jaroslava Čvančary

„Nějakou dobu probíhal výcvik a v létě 1940 dochází na frontě ke krátkým ústupovým bojům. A v tomto okamžiku se začíná rodit několik zajímavých jmen. Za boje ve Francii bylo vyznamenáno francouzským válečným křížem pouze pár desítek vojáků. A mezi těmi vyznamenanými se objevil třeba Jan Kubiš, Alfréd Bartoš, Vojtěch Lukaštík a řada dalších,“ vyjmenovává Špitálník muže, kteří se za několik měsíců v Británii zapojili do speciálního parašutistického výcviku.

Ve Francii později už nebylo bezpečno, jak potvrzuje i zápis z Kubišova deníku. „Nesnídali jsme. Neobědvali, ale zato jsme pocítili nepřítele, který již měl zjištěno, kde jsme, a spustil na nás dělostřeleckou palbu šrapnelů, která trvala přes hodinu,“ stojí v deníku. Českoslovenští vojáci už podruhé museli sklopit hlavu před Hitlerem. Zdecimovaní, ale stále odhodlaní se evakuují do Velké Británie. Tady se ale objevují další komplikace.

Vzniká speciální jednotka. Mezi prvními jsou Gabčík s Kubišem

„Dochází tam k některým problémům, protože komunisté, kteří v jednotce působili, odmítají bojovat ve válce, kde Sovětský svaz nebojuje. Tehdy na sebe Kubiš, Gabčík a další opět upozornili, protože se těmto vojákům snažili rozmlouvat, aby jednotku opustili,“ vysvětluje Špitálník. Do Anglie nakonec přišlo bojovat 5 tisíc československých mužů. Ubytovali se v táboře Cholmondeley asi 70 kilometrů od Liverpoolu.

Josef Gabčík a Jan Kubiš v battledressech s plátěnými nášivkami se státním znakem a nápisem CzechoslovakiaJosef Gabčík a Jan Kubiš v battledressech s plátěnými nášivkami se státním znakem a nápisem Czechoslovakiaautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Brzy se zrodila myšlenka vycvičit jednotku pro speciální operace. „V první fázi se vybralo 10 mužů, kteří by se hodili pro provádění nějakých zvláštních úkolů. Ještě nebylo úplně jasné, jak budou vypadat. K prvnímu výběru dobrovolníků dochází v prosinci 1940, a mezi nimi jsou i Jan Kubiš a Josef Gabčík. Pak to trochu ustává a naplno se ta myšlenka rozjede v létě 1941, kdy jsou první vojáci odeslání do parašutistických kurzů a do kurzů útočného boje ve Skotsku, což je naprostá novinka,“ popisuje Špitálník.

Nábojů byl nedostatek, střílet se učili hlavně teoreticky

Měsíční kurz byl určitou nadstavbou toho, na co jsou už vojáci zvyklí, a i podle svědectví těch nejzkušenějších byl velice náročný. „Kurz útočného boje vojáky připravoval podobně jako z dnešního pohledu výcvik speciálních jednotek. Frekventanti se fyzicky a metodicky připravovali i na pozdější parašutistický seskok, zvyšovala se tím i jejich odolnost a síla. Z dnešního pohledu je nepředstavitelné, jak moc náročný ten kurz byl. Absolvovali ho už vojáci s nějakými zkušenostmi a oni sami na to vzpomínají tak, že to byl skutečně velice náročný kurz. Takže pro dnešního člověka by to možná bylo velmi obtížně zvládnutelné,“ popisuje Špitálník.

Jan Kubiš při výcviku v BritániiJan Kubiš při výcviku v Britániiautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Přestože kurz je svým způsobem a množstvím vybraných vojáků prestižní, i na ně dolehne materiální nedostatek. „Je paradox, že v tom kurzu se téměř nestřílelo. Na střelecký výcvik měli velmi malou dotaci munice, šlo skutečně o jednotky vystřílených nábojů. Naučili se to prakticky, získali vyšší zdatnost i sebevědomí potřebné k útokům. Také se výborně naučili orientovat v krajině, zhotovovat náčrtky a podobně,“ přibližuje obsah výcviku Špitálník.

Rodí se Anthropoid. Proč má odstranit právě Heydricha?

Po společném výcviku začaly vznikat konkrétní skupiny, které se připravovaly na vlastní úkoly. Podle jejich náplně se pak vojáci zdokonalovali buď ve střelbě, použití výbušnin, radiotelegrafii a podobně. Vznikla také skupina Anthropoid, jejímž cílem bylo odstranit zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Proč právě on a ne například už Konstantin von Neurath nebo K. H. Frank?

„Po příjezdu Heydricha do Prahy v září 1941 bylo vyhlášeno tzv. První stanné právo neboli civilní stav výjimečný a nacisté začali systematicky likvidovat český odboj. Byl zatčen předseda vlády generál Alois Eliáš a zatčeno a popraveno bylo v ruzyňských kasárnách několik vysokých důstojníků československé armády a současně vedoucích představitelů Obrany národa, což byla velice silná vojenská odbojová organizace. Právě tato poprava byla zřejmě jedním z impulsů pro přípravu útoku na Heydricha,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Jiří Padevět.

Reinhard HeydrichReinhard Heydrichautor: Wikimedia Commons

Dalším důvodem operace byla také touha ukázat spojencům, že český odboj existuje a bojuje proti Hitlerovi. „Operace měla obrovský mezinárodní význam. S Československem se následně začalo počítat jako se státem protihitlerovské koalice a Velká Británie následně v reakci na ten útok odvolala svůj podpis pod Mnichovskou dohodou. A nezapomínejme, že Heydrich byl nejenom zastupujícím říšským protektorem, ale i především třetím, možná druhým nejvlivnějším mužem říše a architektem holocaustu,“ doplňuje Padevět.

„Nebojte se, pane prezidente, my to pro vás uděláme“

Skupinu Anthropoidu ale netvořil od počátku Josef Gabčík a Jan Kubiš. Gabčík se původně na svůj historický úkol připravoval s parašutistou Karlem Svobodou. Ten se ovšem při jednom z cvičných seskoků v říjnu 1941 zranil. Gabčík místo něj doporučil svého kamaráda Jana Kubiše. A byl to právě on, kdo nakonec na Heydrichovo auto vrhnul bombu, která zastupujícího protektora zabila…

Před výsadkem zpět do Československa museli Kubiš s Gabčíkem podepsat závazek, ve kterém slibují, že provedou „nějakou sabotážní, nebo teroristickou akci, tak účinnou, aby měla patřičný ohlas jak doma, tak za hranicemi Československé republiky“. Podle některých svědectví měli vojáci při setkání s Edvardem Benešem dokonce říct „Nebojte se, pane prezidente, my to pro vás uděláme“. Že akce bude nebezpečná, s tím zřejmě počítali. Že ale riskují nejen své životy, ale také osud svojí rodiny, to si pravděpodobně neuvědomovali.

Vojáci v táboře Cholmondeley. Kubiš s Gabčíkem uprostřed.Vojáci v táboře Cholmondeley. Kubiš s Gabčíkem uprostřed.autor: Archiv Jaroslava Čvančary

„Jejich nadřízení se jich vždycky ptali, jestli chtějí bojovat pro Československo jako agenti v civilu, zda zvládnou provádět různé úkoly a sabotáže s tím, že jim zdůrazňovali riziko, že se nemusí vrátit, přestože tehdy si to asi nikdo nepřipouštěl. Úkol Anthropoidu byl asi významem nejvyšší z těch, co tehdy českoslovenští zpravodajci plánovali, a myslím, že Kubiš s Gabčíkem o něm nepochybovali, že na něj možná byli i hrdí,“ myslí si Špitálník.

Kubiš si do svého deníku v Británii dokonce poznamenal: „Dnes nejsem si jistý dnem, neb jest na mne požadován zvláštní úkol, úkol velice nebezpečný, ale nebojím se ho, jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší." Přestože do země se vraceli vybavení financemi i falešnými doklady na jména Zdeněk Vyskočil (Gabčík) a Otto Strnad (Kubiš), skutečné riziko nemohl zřejmě odhadnout nikdo.

Nacistické novum – poprava celé rodiny

„Z první vlny parašutistů, kdy jich do protektorátu seskočilo 27, přežili tři. Celkem tedy pět, ale Viliam Gerik a Karel Čurda byli po válce za spolupráci s gestapem popraveni. Kubiš s Gabčíkem byli ale parašutisté číslo tři a čtyři. Takže v té době netušili, co je tady čeká. Stejně tak to netušili ani ti, kteří je vysílali a měli možná trochu zkreslené představy o tom, jak to tady vypadá,“ myslí si Špitálník a dodává: „Každý voják asi počítá s tím, že jeho služba neskončí nástupem do důchodu, ale že může skončit smrtí. Ale byli to mladí muži, takže si možná nepřipouštěli, že by to tak mohlo dopadnout.“

S čím ale určitě parašutisté nepočítali, byly represe, které Němci uplatili proti jejich rodinám. Tento typ msty na celém příbuzenstvu byl po útoku na Heydricha nacistické novum. „Zachoval se dopis Jana Kubiše ještě z Anglie, ve kterém píše, že kdyby se s ním něco stalo, tak prosí, aby se někdo postaral o jeho rodiče. Jeho rodinu potom nacisté vyvraždili skoro celou,“ přibližuje Padevět. „Nikdo nečekal, že by odplata nacistů byla tak strašlivá. Perzekuce celé rodiny byla do té doby nevídaná. Těžko říct, jestli si ale parašutisté strach o rodiny připouštěli,“ doplňuje Špitálník.

„Silvestrovský dárek“ se snesl u Nehvizd

Josef Gabčík a Jan Kubiš se společně s dalšími parašutisty ze skupin Silver A a Silver B snesli na půdu Československa 29. prosince 1941 poblíž Nehvizd ve středních Čechách. Po více než dvou letech byli opět doma. Ta nejtěžší práce je ale teprve čekala a spolehnout se museli také na pomoc místního českého odboje, který je vzhledem k datu seskoku někdy označoval za "silvestrovský dárek".

Všechny díly seriálu ANTHROPOID si můžete přečíst zde.

Fotografie z knihy Anthropoid byly použity s laskavým svolením autora Jaroslava Čvančary.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek