Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Příběhy 20. století: Škola normálního života. Vzepřel se řediteli, vyhodili ho před maturitou

1080p720p360p

„Škola byla to nejodpornější, co socialismus nabízel,“ říká se v komentáři dalšího dílu televizních Příběhů 20. století. Můžeme s tím souhlasit, nebo ne, jisté ale je, že škola v ČSSR nebyla jen vzdělávací instituce, ale především silný nástroj manipulace. Jak to vypadlo, když si někdo represi ve škole postavil? 

Desátý dokument z televizního cyklu Příběhů 20. století vypráví příběh disidenta, houslisty, dirigenta a topiče Miroslava Jirounka, který s dokumentaristy hovořil pro sbírku Paměť národa. Jeho tatínek se v roce 1968 postavil proti okupaci, přišel o místo, a tak to vypadalo, že se syn nedostane na gymnázium (ač u zkoušek dopadl velmi dobře). Nakonec ho tam jako zázrakem přijali. Ovšem ředitelem byl normalizační, velmi zapálený komunista František Nerad.

Podle Jirounkova líčení pronásledoval „spolužáky, kteří měli dlouhé vlasy, tahal a smýkal jimi. Těm, kteří nosili křížky kolem krku, je strhával“. Sedmnáctiletý Mirek se jednoho ze svých spolužáků zastal, konflikty s ředitelem narůstaly. Jako jediný nebyl členem Socialistického svazu mládeže, a když ředitel rozhodl, že na pohřeb spolužáka půjdou všichni studenti ve svazáckých krojích, vzbouřil se. Z gymnázia byl vyhozen půl roku před maturitou, kterou později složil při zaměstnání. „Mirek byl takovým naším svědomím. Říkali jsme si, že nejsme tak stateční jako on. My jsme chtěli normálně žít, chtěli jsme se prostě dostat na vysoké školy,“ vzpomíná v Příbězích 20. století Jirounkova spolužačka Květa Podešvová.

Miroslav Jirounek hrál výborně na housle, vyhrál několik soutěží, včetně zahraničních. Po vyhození z druhého gymnázia se tedy pokusil dostat do Prahy na konzervatoř. I přes velmi špatný kádrový posudek ho nakonec přijali, stranické špičky ale po půl roce zajistili vyhazov. Pracoval tedy pak v kotelně, v lese. Jeho rodina s malými dětmi žila na hranici chudoby. Napsal dopis Komisi pro lidská práva v Ženevě, soudruzi obdrželi kopii. A nakonec ho nechali dirigentství na konzervatoři studovat dálkově. V lednu 1977 podepsal Miroslav Jirounek prohlášení Charty 77, jak sám říká, byl to „osvobozující moment.“ „Nikdy jsem nelitoval, jsem šťastný, že to takhle dopadlo,“ řekl pro Paměť národa. Se ženou Michaelou má pět dětí. Na konci dokumentu dodává, že jsou z nich dnes cílevědomí, samostatní a úspěšní lidé.

TV Příběhy 20. století, díl 10. – Škola normálního života. Režie: Viktor Portel. Dokumenty, které vycházejí z nahrávek pro sbírku Paměť národa, vysílá ČT v neděli v 18.15 hod. večer. Reprízy jsou v pondělí 19.15 a ve středu v 18.00 na stejném kanále. Všechny už odvysílané díly najdete v iVysílání České televize

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek