Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Technologický boom v lidech probouzí nacionalismus, říká pro INFO.cz vizionář Holečko

Technologický boom v lidech probouzí nacionalismus, říká pro INFO.cz vizionář Holečko

„Do sedmi let budeme nosit celý den brýle, které budou doplňovat naši realitu,“ říká v rozhovoru pro INFO.cz zakladatel festivalu Future Port Prague Martin Holečko. Podle něj zažíváme překotný technologický vývoj, který u některých může vyvolat nacionalistické tendence. Co má na mysli? Jaká rizika z toho plynou? A proč se podle něj máme lépe, než to na první pohled vypadá?

Součástí vaší skupiny Etnetera je i společnost VRgineers, která vyrábí brýle pro virtuální realitu (VR). Nejspíše tedy této technologii pro budoucnost věříte. 

Jistě. Já se o virtuální realitu už nějakou dobu zajímám, a v jednu chvíli mi došlo, že když o tom pořád mluvím, tak bych pro to měl něco i dělat. A skončilo to u VRgineers. Ale tak to mám u mnoha věcí, vždy jsem raději na pionýrské pozici. Rád vyšlapávám nové cesty a myslím si, že pokud chceme, abychom zažívali pozitivní vývoj, tak pro to také něco musíme udělat. Proto jsme vyvinuli naše VR brýle, které jsou nejlepší na světě. Další věc je, že jsem přesvědčen, že za pět let budeme velkou část digitálního obsahu konzumovat skrze brýle pro mixovanou realitu a že velká část naší práce se bude odehrávat právě v tomto prostředí. Takže na to chci být připravený.

Skrze jaké brýle? Jak to bude fungovat? Google Glass se přece moc neuchytily.

Já věřím, že v budoucnu se masově uplatní takzvaná mixovaná realita. Předpokládám, že za pět až sedm let budeme nosit celý den brýle, do kterých budou integrovány současné chytré telefony. A skrze ně budeme schopni vnímat jednak okolní reálný prostor, ale současně s tím i zobrazovat různé další digitální informace. Ve chvíli, kdy tak někomu zavolám, tak budu mít jeho hologram před očima, ve svých brýlích budu moci sledovat filmy či chytře vyhledávat na internetu. Ty brýle zkrátka budou doplňovat naší realitu, budou naším oknem do digitálna.

Jaké jsou v této oblasti směry vývoje?

My se s VRgineers soustředíme na brýle pro virtuální realitu (VR), mnoho firem ale pracuje na brýlích podporujících takzvanou rozšířenou či augumentovanou realitu (AR). A nyní do toho ještě vstupují další faktory a technologie. Například projekt Tango od společnosti Google, což je schopnost telefonů mapovat si prostor a umisťovat do něj virtuální předměty, s prostorem si hrát. Jejich podporované telefony vědí, kde je zeď, stůl, co se nachází v okolí. Nyní s tím přišel i Apple a jak do něčeho vstoupí tato firma, tak se to nejspíše masově rozšíří. I proto, že Apple prohlásil, že jejich iPhone je již natolik silný přístroj, že jenom s pomocí kamery je toho mapování prostoru schopný. A na světě je 380 milionů kompatibilních zařízení, takže myslím, že vlna se dá do pohybu.

Pro koho jsou určené vaše produkty?

Naše současná mise je pomáhat pomocí virtuální reality lidem v práci. Proto je použití pro naše řešení například v designu či v prototypování. Radost z něj mají hlavně architekti, designéři, a kdokoliv, kdo potřebuje věrně vidět něco, co má teprve vzniknout. Proto děláme brýle, které jsou pro toto použití nejlepší na trhu, například proti Oculusu máme trojnásobné rozlišení, pyšníme se i širokým úhlem vidění. Pro mnoho profesí je taková věrnost zobrazení naprosto zásadní, i proto mezi naše zákazníky patří například automobilky, jako je BMW nebo Škoda.

Takže škodovky, ve kterých jezdíme, jsou tvořené pomocí vašich VR brýlí?

Současné ještě ne, u budoucích modelů je to možné. Funguje to tak, že automobilka ve chvíli, kdy vyvíjí nový model, dělá hliněné modely budoucích automobilů. To je pracná, náročná a nákladná činnost. My ji ale nyní pomocí naší technologie můžeme suplovat. Designéři nyní mohou prohlížet své modely ve virtuální realitě, což je úplně jiný prožitek, než dívat se na ně na běžném počítačovém monitoru. Designér si například vytvoří fyzický prototyp obsahující pouze sedačky a volant a pak si na to namapuje virtuálně celý budoucí vůz. Sedne si do toho auta, uvidí, zda mu všechno prostorově sedí. Poladí si detaily. A hlavně šetří čas.

Kdy se takový přístup stane hlavní technologií automobilek? Nebo už tomu tak je?

My zatím žijeme v pionýrské době a lidé, kteří tuto technologii zkouší využívat ve své práci, jsou pionýři. Neexistují zavedené postupy, jak přesně virtuální realitu používat. Jsme ale svědky strhujícího procesu: z jedné strany je zde kreativita, na kterou navazuje pokrok v oblasti hardwaru. Ze druhé strany jsou výrobci profesionálních softwarových nástrojů jako Autodesk, kteří upravují své tradiční aplikace, aby byly kompatibilní s VR. Ze třetí strany už se tlačí výrobci nových aplikací pro virtuální realitu a poslední, čtvrtý proud zahrnuje herní enginy Unreal a Unity3D, které jsou zase optimalizované na rychlé 3D hry běžící v reálném čase takže jsou na VR připravené, ale zase neumí průmyslové věci. A teď se všechny ty čtyři proudy setkávají uprostřed a začínají se prolínat. Je to vzrušující doba.

Jak podle vás nyní vnímáme digitální svět okolo nás?

Já si myslím, že dnes existuje nepřirozená dichotomie mezi tím, jak vnímáme fyzický a digitální svět. Naše interakce s digitálním světem, ve kterém trávíme spoustu času prací a komunikací, probíhá skrze pixely, skrze svítící obdélníčky, které máme buď v ruce, nebo na stole. A brýle v tomto ohledu způsobí revoluci: všechny ty staré obrazovky zmizí a budou jen brýle, což bude klást jiné nároky na ovládání. To ale pro nás bude mnohem přirozenější, předpokládá se, že naše brýle budeme ovládat hlasem, pohybem zornic a gesty. Celé se to stane přirozenější věcí našeho života, což vnímám jako obrovskou transformaci, která změní mnoho věcí.

Na druhé straně, nemůžeme se na takovýchto brýlích stát ještě více závislí?

Jsme nyní závislí na telefonech? Jistě že ano. Tak na tomto budeme ještě víc.

Zeptám se jinak. Plynou z vývoje, který popisujete, nějaká rizika?

Ono je vůbec otázka, zda to nazývat závislostí. To je, jako kdybychom řekli, že jsme závislí na dopravě nebo na kanalizaci. Jde zkrátka o pokrok, který nás posouvá. Je pravda, že člověk má obecně k závislostem tendence, a když je tak někdo náchylnější k vypěstování adikce na hraní her nebo na textování, tak tento člověk bude závislý. Ano, je pravda, že virtuální realita má v tomto ohledu větší potenciál.

Vaše Etnetera Group nyní pořádá i první ročník festivalu technologií Furture Port Prague. Jak jste na tento nápad přišel?

Já jsem se festival rozhodnul založit proto, že vnímám ohromný rozdíl mezi tím, co se v technologické oblasti děje, a jak to lidé na druhé straně vnímají a co o těch technologiích vědí. Chtěl bych pomoci lidem získat přehled o tom, co přijde, v posledních letech jsem hodně cestoval po světě a s těmito věcmi se seznamoval. V Pražské tržnici proto chceme lidem představit všechny hlavní nové technologie, od autonomních autobusů až po kyborgy, představí se přes sto technologických inovačních firem a přivezeme přes třicet řečníků světové úrovně a v rámci akce pořádáme i byznysovou konferenci.

Přijde mi, že technologie vnímáte bezpodmínečně pozitivně. Kde berete jistotu, že lidstvo nové technologie využije a nezneužije?

Řekl bych, že ten standardní pohled, který vnímá, že ledovce tají, státy spolu válčí, Afriku svírá hladomor a počet obyvatel planety se stále zvyšuje, je hodně zkreslený mediální obraz. Tím neříkám, že tyto věci se nedějí. Spíše myslím, že informační mix, kterému jsme denně vystavováni, ohýbá realitu. Média vědí, že zprávy založené na strachu jsou nejčtenější, takže tuto emoci zneužívají a útočí na naše reflexy. Druhá věc je, že díky hyper-konektivitě se do tohoto denního mediálního mixu dostávají občas i absurdní zprávy – třeba informace o tom, jak někdo někoho zabil například v Austrálii. To jsou věci, které nás přímo neovlivňují, které nám k ničemu neslouží, informační šum. Oboje má každopádně ten následek, že kondenzovaný obraz světa vypadá velmi negativně.

Takže podle vás je nám lépe, než si myslíme?

Když se tak zeptáte lidí na ulici, kam ten svět spěje, tak vám většina neodpoví moc pozitivně – právě díky tomu informačnímu mixu. Ale pokud se podíváme na tvrdá data, tak většina těch podstatných ukazatelů, například míra gramotnosti, chudoba, úmrtí při porodnosti, délka života, a tak dál, se bezpochybně dlouhodobě zlepšuje. Jsme na tom nejlépe, jak jsme kdy byli. Třeba v oblasti počtu válečných konfliktů a jejich obětí. Uvědomme si, žijeme v nejzajímavější době, v jaké jsme se mohli narodit. A to nejen proto, jaké technologie nyní máme, ale i proto, co nám tyto technologie slibují.

Co slibují?

Je jenom na nás, jak je využijeme. Doufám a věřím, že se nám to podaří dobře a rozumně. Musíme si uvědomit, že nové technologie nám nabízejí obrovskou šanci eliminovat spoustu velkých problémů lidstva. Třeba hladomor. Nebo nedostatek vody. O nacházení nových léků ani nemluvě. Nebo se podívejme na obnovitelné zdroje energie. Loni byl první rok, kdy obnovitelná energie byla v některých zemích, například v Indii, levnější, než jakýkoliv jiný typ energie. A například Kostarika fungovala několik týdnů jen na obnovitelných zdrojích energie. To je přeci obrovská revoluce.

Mnoho těch nových technologií má společný znak decentralizace, souhlasíte?

Ano, máte pravdu. Skutečně vidíme trend snahy oprostit se od zavedených struktur, od jednoho centrálního bodu řízení. Technologie jsou navíc stále silnější a stále levnější, což vede k jejich demokratizaci. V obecné rovině jde o akci a reakci. Když centrální banky určují hodnotu měn, vzniká blockchain. Když vlády odposlouchávají telefony, vznikají šifrovací programy. Je to takový nekonečný proces reflektující povahu člověka.

Jak jde ale tato demokratizace technologií dohromady s tím, že například Google je v tom, co dělá na neotřesitelné monopolní špičce?

Já to vnímám spíše tak, že pokud něco děláte opravdu dobře, tak je jenom přirozené, že se stanete lídrem ve svém oboru. Nechci zabíhat do úplných detailů, ale Google přišel s něčím, co obrátilo hledání vzhůru nohama. Pak na tom dokázal stavět, rozšiřoval to a dokázal diverzifikovat. A podívejte, dnes je to jedna z nejinovativnějších firmem na světě.

Takže pozici Googlu berete jako přirozený vývoj.

Já vnímám to, že Google do společnosti spoustu peněz či know-how vrací, přichází s metodami, které později dává k dispozici. Dělají online kurzy, tréningy, mají programy pro startupy.

Jak se díváte na interakci státu a nových technologií? Měl by stát regulovat více, nebo méně?

Já se obávám, že státy poněkud ztrácejí v regulaci technologií dech. Legislativní proces není připravený na tak překotný vývoj, který nyní zaznamenáváme. Ve chvíli, kdy se iterace technologických generací měří na měsíce a roky, tak je pro stát nemožné, aby na to flexibilně reagoval svými regulacemi. Vezměme si: ve chvíli, kdy my budeme řešit regulaci létání dronů, a kdy ten proces konečně dotáhneme do konce, tak už zde budeme mít létající automobily. Je proto otázka, jak dlouho bude stát schopný svoji roli hrát. Třeba na internetu již vidíme, že to nefunguje. Tam mají větší váhu korporace jako je například Google.

Měl by to vůbec být stát, kdo nové technologie reguluje?

Nemyslím, že stát by neměl mít roli. Vizionář Peter Diamandis mluví o tom, že na jedné straně je spousta akcelerátorů, což jsou technologie a hyper-konektivita, která ale vyvolává společenské reakce. A lidská přirozenost je taková, že během toho procesu hledá nějaké stabilizační prvky. Stát, rodinu, tradiční hodnoty. Diamandis to dokonce převedl do té míry, že kvůli technologickému pokroku nyní rostou ve světě nacionalistické tendence, kterých se lidé snaží zachytit. Vnímá to jako přechodný fenomén vyvolaný s dobou.

Vy s ním souhlasíte?

Mně to dává smysl. Vnímám, že stát má hrát ve společnosti nějakou roli a že má pomáhat určovat pravidla. Demokracii vnímám tak, že má svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného. A stát by tu měl být pro případ, že je ta hranice mezi svobodami nejasná. Je ale jasné, že stát musí projít obrodou ve schopnosti reagovat na technologické impulzy. Vždyť jenom pro to co se děje nyní: samořídící auta, drony, mnoho nových věcí je například v medicíně. Rychlost změn, které se na nás valí, je na jednu stranu sice ohromně pozitivní, na druhé straně se ale na ni budeme muset být schopní adaptovat.

Využíváme v Česku v ohledu nových technologií náš potenciál?

Nemám ten pocit. Máme zde sice skvělou tradici vědců, vynálezců a inženýrů, na kterou ale nenavazujeme. Tím, že jako Češi máme takovou náturu pohodářů, tak nevnímáme pocit urgence, která by náš kreativní proces stimulovala. Ten pocit, že zkrátka musíme. Já to vnímám ve chvíli, když nás někdo srovnává s Izraelem, který je podobně velký, jako my. Jenže oni žijí v nehostinném prostředí, politicky i geograficky, takže inovovat musejí. I proto mají mnohem větší startupovou scénu, mnohem více Nobelových cen, patentů. Oni se dívat do budoucnosti musejí, jinak nepřežijí. My tu urgenci nemáme, protože jsme v bohaté a stabilní části světa.

Myslíte tedy, že by nám prospěla šoková terapie?

Já nechci být negativní, v oblasti technologií se dá velmi jednoduše navodit apokalyptický pocit ve chvíli, kdy budete popisovat možné negativní důsledky technologií. Já se na to ale raději dívám z té druhé strany. Vždyť to, že technologie jsou nyní dostupné všem, že mají často netušené schopnosti a možnosti, je přece skvělé. A i kvůli nim má dnes každý člověk možnost udělat něco velikého, něco skvělého. Takže pojďme vykouknout z naší bubliny a pojďme si uvědomit, že máme skvělý potenciál. Že máme k dispozici neuvěřitelné technologie. Pojďme to dát dohromady, je na to skvělá doba, a my jsme na to připraveni. Musíme sice změnit spoustu věcí, ale pak budeme mít ve světě skvěle našlápnuto a můžeme určovat nové trendy.

Co nám reálně brzdí v takovém rozletu?

My potřebujeme změnit přístup. Musíme inspirovat Čechy k tomu, aby dokázali dělat věci, které přesahují rámec České republiky. V Silicon Valley nikoho ani nenapadne, že by dělal aplikaci jenom pro Kalifornii. To je ten hlavní rozdíl ve způsobu myšlení. Tam vždycky pracujete a myslíte globálně. Jestli chceme vydělat miliardu dolarů, tak pomozme miliardě lidem. Takto o tom přemýšlejme.

Mě stejně stále zaráží vaše víra v lidskost, v to, že technologie využijeme a nezneužijeme.

Je to o přístupu. S kladivem rovněž můžeme zatlouct základy srubu, nebo někoho zabít. My si ty technologie nyní osaháváme, učíme se s nimi pracovat, aby pro nás byly co nejužitečnější. Když si vezmeme iPhone, tak u něj také vzniklo mnoho pozitivních využití, ale my samozřejmě vnímáme i to, že nás ta technologie odděluje. Ale myslím, že rozum nakonec vždy zvítězí.

Proč myslíte?

Podívejme se třeba na cigarety. To je taková moje analogie na technologie. Trvalo nám to sice v Čechách dlouho, skoro nejdéle z celého světa, ale nakonec se jejich zákaz v restauracích prosadil i u nás. Zvládli jsme to. Trvalo to desítky let, ale zvládáme to. To samé s nukleární energií - nevyhladili jsme se. Cokoliv nového vznikne, tak má jak pozitivní, tak i negativní konotaci. Ve finále vždy převáží ta pozitivní, jinak bychom tu už nebyli.

Také jsme ale měli párkrát v minulosti pořádně namále.

A pořád budeme mít. Například hrozby, na které poukazuje Elon Musk ohledně umělé inteligence a potřeby ji regulovat, jsou reálné. Důležité ale je to, že se o těchto hrozbách nyní bavíme. A že vznikají organizace, které s tím něco dělají. Z toho pramení můj optimismus.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek