Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

REPORTÁŽ: Po pás ve sněhu, bez bot. INFO.CZ na alpském přechodu, kde migranti doufají v zázrak

REPORTÁŽ: Po pás ve sněhu, bez bot. INFO.CZ na alpském přechodu, kde migranti doufají v zázrak

Briançon, nejvýš položené francouzské město. Metr sněhu jen za poslední týden. Teploty hluboce pod nulou. Místní upozorňují, že s příchodem zimy se výrazně zhorší situace, kterou řeší už několik měsíců. Od léta k nim totiž z Itálie přicházejí přes průsmyk Col de l´Echelle desítky migrantů, převážně Afričanů, týdně. Sníh vidí poprvé v životě a v teniskách, bez ponožek a bez jídla na extrémní podmínky rozhodně nejsou připraveni. 

První víkend lyžařské sezóny. Vánoční výzdoba, svařák a spokojení lyžaři. Zdánlivě alpská idylka. Přeruší ji hluk vrtulníku. Tentokrát ale neletí pro lyžaře, co si zlomil nohu, ale pro mladého Afričana, co uvízl na italsko-francouzské hranici. Ve sněhu po pás, bez bot, ve stavu těžkého podchlazení. V nemocnici už si zvykli – za poslední půl rok řešili tři sta podobných případů. Celkem prošly dvanáctitisícovým městem od léta dva tisíce migrantů. 

Uprchlíci v AlpáchUprchlíci v Alpáchautor: Magdaléna Rejžková, Anežka Rozehnalová

Alpská cesta

Alpskou cestou se migranti z Itálie začali vydávat letos, když policie zpřísnila kontroly u hranic  mezi italským městem Ventimiglia a francouzským Mentonem u moře. Col de l´Echelle v nadmořské výšce 1700 metrů je pak nejnižším průsmykem, kterým se dá hranice v Alpách překonat. Když tuto jedinou přístupovou cestu zasypal první sníh, běžence to neodradilo. "Říkáme jim, ať posílají zprávy známým, co jsou ještě v Itálii, ať tudy nechodí, je to strašně nebezpečné. Na italské straně jsou prudké svahy, na několika místech hrozí laviny. Ale neodradí je nic, říkají, že přešli poušť, přeplavali moře, takže nějaký sníh je nezastaví,” říká jeden z horských vůdců, který se zúčastnil solidárního pochodu upozorňujícího na závažnost situace. Na hranicích navíc z neznámého důvodu zmizela tabule s nápisem Francie, migranti proto často ani netrefí cestu a záchranáři je pak sbírají po kopcích. "Noc co noc vyrážíme v dvoučlenných hlídkách na lyžích a na sněžnicích do hor a snažíme se zachránit, co se dá,” doplňuje horal.

Pomož, kdo můžeš

Najíst. Napít. A hlavně zakrýt hlavu, kterou uniká nejvíc tepla. Doktor z briançonské nemocnice po službě jede do místního sociálního centra, kde právě vysvětluje dobrovolníkům, jak poskytnout první pomoc při podchlazení. Pro některé z místních jsou podobné záchranné akce novinkou, ptají se proto na všechno. Jak poznáme červenou omrzlinu na černé kůži? Můžu se nakazit, když po nich umyju nádobí? A jsou na energii lepší buráky, nebo coca-cola? Je vidět, že některé rady jsou pak testem limitů vlastní ochoty: "V nejhorším případě, když někoho najdete v podchlazení, tak se k němu musíte co nejsilněji přitulit.”

720p 360p
Solidarita je víc než volnost, rovnost, bratrství – říká starosta alpského města, kterým za poslední rok prošlo 2000 migrantů

Doktoři školí, lyžaři hledají, dobrovolníci pomáhají. Až neuvěřitelnou solidaritu, která se ve městě zvedla, vysvětlují místní horskou mentalitou. "Tak jako na moři, když uvidíš někoho v nouzi, tak ho prostě zachráníš,.” říká jeden z dobrovolníků. Jejich odhodlání napomáhá i velké množství nejrůznějších klubů a asociací ve městě a hlavně podpora radnice. "V první řadě jsem člověk, pak až politik,” říká starosta Gérard Fromm. "Zapojili se lidé z pravicového i levicového spektra. Někteří dokonce migrantům poskytli svoje domy, když odjeli na prázdniny, to vyžaduje neuvěřitelnou štědrost a důvěru. Není to samozřejmé, musíme na tom léta pracovat. Strach je přirozená věc, ale v určité chvíli musíte mít odvahu s ním bojovat,” dodává.

Strach se v Briançonu zatím veřejně neprojevil. "Ti lidé spíš sedí doma a prostě nic nedělají, to je ta lepší varianta,” řiká starosta. Občas se prý objeví obavy matek, které mají strach, že jejich děti třeba chytnou svrab. "Jednou nám přivezli dítě, že chytlo od migrantů svrab, pak se ukázalo, že snědlo pizzu s mušlemi a mělo alergii na mušle, musíme správně komunikovat a vysvětlovat,” říká zdravotní sestra Anne, která se sama zapojuje do pomoci migrantům. Početná je i skupina obyvatel, kteří sami aktivně nepomáhají, ale když to dělají ostatní, tak jim to nevadí. "Nic proti nim nemám, těch lidí je mi líto, zároveň řeším jiné věci, třeba sníh. Nevadí mi, že radnice řeší migranty, ale pro mě je důležitější odklízení sněhu,” říká majitel palačinkárny na náměstí. Starostovi navrhuje variantu "lopatu pro migranta.” A vysvětluje: "Když my pomůžeme jim, tak ať oni zas naoplátku pomůžou nám.”

Skupinová sleva

V praxi se pomoc kromě nemocnice, zdravotnických zařízení a charitativních organizací soustředí do padesáti rodin, které u sebe uprchlíky na pár dní ubytují před další cestou. Třeba pár důchodců Jacques a Sylvie jich za poslední měsíce přijal skoro třicet. "Snažíme se je brát jako vlastní děti, kromě ubytování a jídla se snažíme pomoci i s azylovou procedurou. Když od nás odcházejí, mají v ruce papír s kontakty na organizace, které jim můžou pomoct. Moje žena jim také dává hodiny francouzštiny.” 

Centrem pomoci jsou pak dvě narychlo zřízené ubytovny. Jedna nezávislá, v neobývaném domě Chez Marcel. Město pak zřídilo urgentní příjem s 50 místy na spaní, šatnou, teplým oblečením, sprchou jídlem a lékařským dohledem. U stolu v jídelně sedí skupina pěti mužů. Zabaleni v péřových bundách mlčky pijí čaj. "Zrovna přišli, mají za sebou třídenní cestu. Měli štěstí, že je Italové vybavili teplým oblečením,” říká dobrovolnice Anne, která drží službu. Většina se zdrží kolem pěti dní, často čekají, až vytvoří skupinu deseti lidí, aby dostali hromadnou jízdenku na vlak a vyrazili dál, nejčastěji do Paříže. Pokud je před tím nechytí policie a nepošle zpátky do Itálie. 

Jedním z dobrovolníků v centru je i pětadvacetiletý Ali z Pobřeží slonoviny, který v červnu přišel stejnou cestou jako lidé, o které se teď stará. Ve městě od té doby taky pomáhá seniorům a chodí do skauta. "Šel jsem přes hrancie s jedním klukem, poprvé nás chytla francouzská policie. Byl tam zlý a hodný policajt. Hodný nám dal deku a najíst, zlý mu za to vynadal. Hodný mi dokonce řekl, že to nemám vzdávat. Prý má sám děti. Poslali nás autobusem zpátky do Itálie. Hned večer jsme se vydali znova na cestu. Ve čtyři ráno jsme se schovávali u Briançonu v příkopu, když kolem jelo auto a muž, že nás vezme. Kvůli tomu, co jsem zažil předtím, nemám důvěru k mužům, tak jsem nechtěl, nakonec tam ale byla i jeho žena, tak nás vzali k sobě.” Ve Francii nezná nikoho, ve městě chce zůstat kvůli jazyku a práci. Jeho žádost o azyl teď řeší Francie s Itálií. Podle dublinských dohod měl požádat tam, rozhodnutí se dozví za tři měsíce.

Generální stavy

Dublin, policejní kontroly, nedodržování práv cizinců a hlavně situace nezletilých migrantů, které třeba v Briançonu tvoří polovinu příchozích. Po celé Francii se mobilizují organizace a asociace, které vytvořily "generální stavy v otázce migrace” a apelují na vládu, aby začala situaci co nejrychleji řešit a přehodnotila migrační politiku. Na jejich setkání v Briançonu přijel i farmář Cédric Herrou, který za pomoc migrantům dostal podmínku: "Kontroly na hranicích mají sloužit k boji proti terorismu, k ničemu dalšímu.  Terorismus jde ale málokdy s migrační vlnou, to je blbost. Terorista může přiletět letadlem, mít víza. Tihle lidé, kterým pomáháme, nejsou teroristé. Většina teroristů jsou potomci dřívější migrace, které nebyla správně řízená.”

Briançonské ale teď víc než dlouhodobé řešení zajímá to akutní. Bojí se, že se solidarita brzo vyčerpá. Otázkou také je, jak tvrdá bude zima, a především, co může odkrýt jarní tání…

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek