Autem roku je opět evropský vůz. Volba v anketě je opravdu nezávislá, říká český porotce Jiří Duchoň

Slovo anketa je u nás do velké míry spjato s Karlem Gottem a nespočtem jeho vítězství ve Zlatém Slavíkovi. Pokud jde o auta a evropské měřítko, je takovýmto „skoro synonymem“ soutěž o evropské Auto roku (Car Of The Year = COTY). V dobách nadšené konjuktury první poloviny 60. let ji založili novináři západoevropských časopisů o autech a po revolučních změnách ve střední i východní Evropě se mezi ně přidali i kolegové z těchto zemí včetně naší. 

Prvním zástupcem Československa, resp. Česka, byl dlouholetý šéf časopisu Automobil Milan Jozíf, kterého v téže funkci následovali Tomáš Hyan a naposledy Jiří Duchoň, který v mezinárodní jury zasedá dodnes. Jak to tedy s celou anketou je?

Anketa COTY byla poprvé vyhlašována právě před 60 lety. Má dnes ještě spotřebitelům co říct?
Od doby svého vzniku jsou pravidla průběžně optimalizována tak, aby byla zajištěna naprostá nestrannost a odolnost hlasujících před vlivy z okolí. Například letos ještě před hlasováním musela být vyloučena kolegyně z Německa, u níž se ukázalo, že je v rámci svých „influencerských" aktivit placena určitými automobilkami. Větší trhy mají v porotě více porotců (nejvíce ale 6 z jedné země). 

Za těch šest dekád dnes máme šedesátku členů z 23 evropských zemí, takže výsledek každého ročníku odpovídá skutečnému názorovému mixu. Tisk a RTV měly v dobách začátků COTY monopol na poskytování informací, nicméně dnešní zákazníci se ve změti internetových „moudrostí" nakonec rádi obrací k fundovaným názorům profesionálů.

Z pohledu nezasvěceného žurnalisty mám pocit, že výsledky některých ročníků mohly v očích veřejnosti prestiž ankety trochu znehodnotit. Typicky mám na mysli vítězství modelů jako Talbot Horizon, Fiat Brava či Opel Ampera. Jaký je tvůj názor?
Kvalita nového automobilu se rozhodně nemusí odrazit třeba v kasovním úspěchu. Horizon byl ve své době moderní vůz s předním pohonem, jenž se prosadil v Evropě i USA, Brava byla pohodlná a co si pamatuji třeba s motorem 1.2 16V taky dynamická a hospodárná. Opel Ampera zase před dvanácti lety prošlápával cestu moderním plug-in hybridům dneška. Vše je třeba nahlížet prizmatem doby. Navíc v době premiéry těžko odhadovat, jestli novinka třeba za deset let zrezne nebo se jí budou „sypat" motory.

Z přehledu vítězů je patrné, že zejména v posledních třiceti letech v anketě vítězí vozy malé nebo kompaktní. Jak moc relevantní je v hodnocení jury cenové hledisko?
Na rozdíl od jiných anket, včetně některých těch lokálních, nevyplňuje porotce COTY žádný dotazník. Předpokládá se, že členem jury jsou příčetní a zkušení odborníci, kteří dokáží finalisty náležitě obodovat a veřejně to zdůvodnit slovně, což je povinnost. 

Jistě, poměr cena/užitná hodnota je důležitý, ale nikoli jediný určující faktor. Třeba letos bylo po zohlednění všech aspektů pro mě vítězem BMW řady 5, byť jde o dražší vozidlo, jemuž však vítězství uniklo jen o několik bodů. Proti tomu Toyota C-HR, absolutně nejlevnější auto ve finále, skončila úplně poslední. Já jsem jí dal také nejméně bodů, jde o skutečně nepraktické vozidlo.

Anketě tradičně dominují evropská auta s historickou převahou italských, což je v obecné a snad až hospodské rovině v rozporu s míněním spotřebitelů. Kde se bere tato disproporce a proč se dlouhodobě nedaří například neoddiskutovatelně povedeným autům z Japonska či Koreje?

Evropský Vůz roku vždy vzejde z hodnocení šedesáti nezávislých porotců, takže nikdy nelze předjímat, jak to dopadne. Jsou to odborníci, kteří vesměs mezi auty vysloveně žijí, takže bedlivě sledují všechny novinky a změny. Od roku 2004 tak v COTY zvítězily Toyoty i Nissan a předloni došlo k naprostému průlomu, když poprvé v dějinách anketu Car of the Year ovládla Jižní Korea, resp. Kia EV6. 

Další průlom nastal letos, kdy se do finále vůbec poprvé dostal vůz čínské značky (BYD), a navíc poslední neskončil. Hodnotíme zkrátka automobil jako takový, padni, komu padni. A v hospodě a na internetu se napovídá spousta věcí, nicméně za poslední dvě dekády si titul evropského Vozu roku odvezla dvě auta z Itálie, čtyři z Francie, šest z Německa, dva z USA, tři z Japonska a po jednom voze z Velké Británie, Švédska a Jižní Koreje, což mi přijde jako docela pestrý mix.

Jak moc výsledky ovlivňují lobbystické tlaky ze strany automobilek a vůbec komerční zájmy? Zanevřely některé automobilky na účast v anketě úplně?
Na to je odpověď velmi snadná: automobilky nemají sebemenší možnost cokoli ovlivnit. Cesty na velké podzimní zkoušky do dánského Tannisu i na testování finalistů v Mortefontaine u Paříže si hradí každý z porotců z vlastní kapsy, další organizaci platí devět pořádajících automobilových magazínů, jejichž jména jsou na logu soutěže. 

Těch šedesát let COTY důsledně pracuje nejen na své vysoké odbornosti, ale též právě na naprosté nestrannosti. Také proto je úplně jedno, jestli na nás někdo „zanevře": my hodnotíme konkrétní automobily jako takové, výrobci v tom nehrají roli, a věřte mi, že každý z nás porotců má tak dobré kontakty, že si auta na vyzkoušení vždycky sežene.

Vzpomínám, že „pětky" BMW v minulé generaci jsme měli v Tannisu z nějaké autopůjčovny. A že by chtěl někdo „uplatit" každého porotce zvlášť? Volím od ročníku 2016, ale nikdy jsem se s žádným náznakem něčeho podobného nesetkal ani já, ani nikdo z mých přátel.

Jaký vítěz ankety COTY v historii byl podle tebe největší úlet?

Asi Porsche 928 v roce 1978. To byl vůbec zajímavý ročník, tam se asi dost pilo. Druhé byla první generace sedmičkového BMW. A třetí velký Ford Granada Mk. II.