Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Severní Korea nevraždí své odpůrce za hranicemi poprvé. Připomeňte si nejznámější atentáty a únosy

720p480p360p240p

Síla KLDR sahá daleko za hranice státu. Své odpůrce unáší a vraždí, jak dokazuje i poslední případ zabití nevlastního bratra severokorejského diktátora Kim Čong-una v Malajsii, který má zřejmě na svědomí severokorejská rozvědka. Jaká je historie únosů a vražd, které páchají agenti KLDR?

Zmanipulovaní špioni s „vymytými mozky“ nechali vybuchnout letadlo

Dva severokorejští špióni 29. listopadu 1987 zavinili smrt 115 pasažérů letu Korean Air Flight 858. Stroj odstartoval z bagdádského letiště a měl namířeno do jihokorejského Soulu. Po cestě byly v plánu dvě zastávky. V Abú Dhabí a Bangkoku. Právě ty využili teroristé k útoku.

Dva špioni, muž a žena, měli k dispozici bombu v podobě rádia, ve kterém byla výbušnina s rozbuškou. K rádiu přibalili ještě láhev od likéru, ve které byla další výbušnina, aby byl účinek bomby silnější. Agenti měli letenky na falešné japonské pasy a v Abú Dhabí přistoupili do letadla, které mělo po mezipřistání pokračovat dál. Bombu umístili do zavazadlového prostoru nad sedadly a vystoupili, než stroj vzlétnul.

Nad Andamanským mořem bomba vybuchla. Stroj se zřítil a zahynulo všech 115 lidí na palubě. Policie okamžitě začala hledat viníky. Stopa útočníků vedla do Bahrajnu. Když zjistili, že jim hrozí odhalení, rozkousli kyanidovou ampuli schovanou v cigaretě. Muž zemřel, žena jménem Kim Hyon-hui přežila a k útoku se přiznala.

Před soudem čelila trestu smrti, ale jihokorejský prezident Roh Tae-woo ji omilostnil, protože jí podle něj Severokorejci vymyli mozek a neuvědomovala si, co dělá. Atentátnice později vydala autobiografickou knihu s názvem Slzy mojí duše (The Tears of My Soul). Podle některých spekulací měl útok zastrašit sportovce, aby nejezdili na olympiádu do Soulu, která se konala v roce 1988.

Otrávené pero a střílející svítilna

Park Sang-hak byl synem v jedné prominentní severokorejské rodině. Po studiích na vysoké škole nastoupil do úřadu státní propagandy. Zde pracoval až do roku 1999, kdy se jeho otec, který se mezitím stal obchodníkem v Hong Kongu, rozhodl, že by se jeho rodina měla vystěhovat, protože už pro ně není kvůli otcovým obchodním aktivitám v zemi bezpečno.

Park Sang-hak se svými sourozenci a matkou přeplavali řeku do Číny, kde už na ně čekal jejich otec, a celá rodina později na falešné pasy uprchla do Jižní Koreje.

Zde se z Parka stal aktivista a brzo také předseda organizace Bojovníci za svobodnou Severní Koreu. Organizace opakovaně vypouštěla nad území KLDR balony, které nesly tisíce letáčků o lidských právech, prodemokratickou literaturu i USB disky s informacemi z vnějšího svobodného světa. Organizace vypustila prý téměř dva miliony podobných balonů a Park se proto brzo stal trnem v oku severokorejským pohlavárům.

V roce 2011 se těsně podařilo odvrátit pokus o atentát, který chtěl na Parka spáchat agent z KLDR. Ten si s ním smluvil schůzku, na kterou chtěl dorazit s perem s otrávenou jehlu a s pistolí, která byla maskovaná za kapesní svítilnu. Ještě než se Park stačil s agentem setkat, zatkla ho jihokorejská policie, která získala informace o plánovaném útoku.

Budete pro mě točit filmy, rozkázal Kim Čong-il

Severní Korea se kvůli své uzavřenosti potýká s nedostatkem odborníků ve všech oblastech. Proto volí občas zvláštní techniku a zahraniční experty si prostě unese, aby pro ni pracovali. To byl i případ režiséra Shin Sang-oka a herečky Choi Eun-hee. Ti byli zářícími hvězdami jihokorejské kinematografie, a protože Severní Korea neměla podle svého tehdejšího vůdce dostatek kvalitních filmařů, pár jednoduše v roce 1978 unesla.

Nejprve agenti dopadli herečku Choi, která byla právě v Hong Kongu. Její bývalý muž a režisér byl z jejího nenadálého zmizení podezřelý, proto se vydal situaci do Hong Kongu vyšetřit na vlastní pěst. I jeho ale agenti unesli.

Záměr Kim Čong-ila byl takový, že režisér Shin bude pro něj točit propagandistické snímky a jeho bývalá žena v nich bude hlavní hvězdou. A to se mu povedlo. Severokorejský vůdce tehdy také přinutil oba unesené, aby se opět vzali. Mezi poslední filmy, které v zajetí natočili, patřil například Pulgasari, což byl snímek o gigantickém monstru, který byl kopií známější Godzilly.

V roce 1983 se páru podařilo uprchnout, když byli společně na vídeňském filmovém festivalu. Azyl našli na místní americké ambasádě. Později se usadili v Los Angeles, kde se dál s americkou ochranou angažovali u filmu. O svém věznění natočili také dokument Milenci a despota (The Lovers and The Despot).

Korejci, Američané, Evropané, hodí se kdokoliv

Od sedmdesátých let unesli Severokorejci nejméně 17 osob. Sami přiznávají, že se násilím zmocnili 13 lidí, podle svědectví těch, kterým se podařilo ze zajetí uniknout, byly ale unesených desítky až stovky z Jižní Koreje, Číny, Evropy i Ameriky.

Častým důvodem, proč země cizince po celém světě unáší, je, že nemá dostatek svých odborných kapacit. Unesení pak učí v zemi na školách pro tajné agenty, pomáhají zdokonalovat technologie a nebo slouží přímo vůdci. To je případ asi i posledního zajatého, 24letého Američana Davida Sneddona, který zmizel při túře v čínských horách. Spojené státy nemají o Sneddonovi žádné oficiální informace, jeden z uprchlíků ze zajetí ale tvrdí, že Američan se musel stát učitelem angličtiny pro samotného Kim Čong-una.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek