Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Uprchlíci do Česka a další bolehlavy Merkelové. Pět hlavních důsledků německých voleb

Dohlasováno, sečteno a podtrženo. Německé volby skončily utrpěným vítězstvím Angely Merkelové, její blok CDU/CSU si již po čtvrté v řadě připsal nejvíce hlasů. I přesto byly letošní parlamentní volby v mnoha ohledech unikátní. Poprvé po smrti Adolfa Hitlera je nyní v německém parlamentu zastoupená krajní pravice - Alternativa pro Německo (AfD) získala v Bundestagu 94 křesel a stala se třetí nejsilnější stranou vzešlou z voleb. To se odrazí jak na podobě německé vnitřní politiky, tak i například na vztahu země k České republice. A protože druhá nejsilnější strana SPD oznámila, že se stahuje do opozice, znamená to komplikace pro tým Angely Merkelové při sestavování koalice. Jaké jsou ty nejdůležitější důsledky německých voleb?

1. Oslabená Merkelová

Kancléřka Angela Merkelová sice již po čtvrté vyhrála, letos však mělo šampaňské bouchané ve volebním štábu CDU/CSU poněkud hořkou pachuť. Volební blok současné kancléřky totiž obdržel přibližně o deset procentních bodů méně než v posledních volbách z roku 2013. „Nejvíce poraženou stranou je právě CDU Angely Merkelové,“ komentoval výsledky voleb šéf druhých socialistů SPD Martin Schulz. Přestože tato slova zněla poněkud podivně od někoho, jehož strana dosáhla nejhoršího volebního výsledku ve své historii (20,5 procenta hlasů), tak zase tak daleko od pravdy nejsou. Na podrobné analýzy je zatím brzy, nicméně už nyní je zřejmé, že část elektorátu kancléřce zkrátka neodpustila způsob, jakým řeší současnou uprchlickou krizi. Jak jinak si totiž vysvětlit pětinový pokles preferencí nejsilnější vládní strany v kontextu rekordně nízké nezaměstnanosti, rostoucí ekonomiky a vyrovnaného rozpočtu?

2. Jiskrný parlament

V Bundestagu bude v dalších čtyřech letech zastoupeno šest politických stran, o polovinu více než nyní. Poklidný konsenzuální přístup zákonodárců je podle všeho ten tam a německá politická kultura nejspíše zažije o něco více jisker, než na kolik je zvyklá. Tím spíše, že letos v parlamentu poprvé zasedne i populistická Alternativa pro Německo, která bude mít k dispozici arzenál takřka stovky poslanců. Protiimigrační a protiislámská strana, která si přivlastnila milion hlasů CDU/CSU a půl milionu hlasů SPD prohlásila, že svůj styl konfrontační politiky rozhodně měnit nehodlá. „Jsme třetí nejsilnější stranou a vláda se nás nyní musí bát. Budeme nahánět jak ji, tak i Merkelovou. Je na čase, abychom se opět ujali naší země i našeho lidu,“ uvedl ve svém povolebním proslovu k davům příznivců Alexander Gauland, jeden z nových poslanců Spolkového sněmu. Další z lídrů strany Jörg Meuthen uvedl, že konfrontace a provokace jsou pro strategii jeho strany klíčové.

3. Špatná zpráva pro Macrona

Pro francouzského prezidenta Emmanuela Macrona je složení německého povolebního koláče špatnou zprávou. Jeho víra v reformu eurozóny v unifikovanější a funkčnější celek je totiž podle všeho ta tam. Německá dvojka SPD totiž poté, co dosáhla nejhoršího volebního výsledku v dějinách prohlásila, že se stahuje do opozice a na vládě se podílet nijak nebude. Kooperace Merkelové s třetí nejsilnější stranou AfDje pak z říše science fiction. Zbývají tak „desetiprocentní“ strany. Zatím se jako nejpravděpodobnější rýsuje vznik takzvané jamajkové vlády – CDU/CSU, FDP a Zelených. Pokud se tento scénář skutečně změní v realitu, je pravděpodobné, že oslabená Merkelová nebude schopna přesvědčit Svobodné demokraty i skeptiky ve vlastních řadách, že je třeba více dohledu, tvrdí server Politico.

4. Uprchlíci pro Evropu

Ani pro země střední a východní Evropy není volební rozložení v Německu tou nejlepší zprávou, kterou v poslední době slyšely. Fakt, že populistická strana – jakou je AfD – „ukradla“ CDU/CSU milion hlasů, byl totiž způsobený zejména postojem Merkelové vůči uprchlíkům a tím, že Německo na svých bedrech nese hlavní nápor uprchlické krize. To si dost dobře uvědomují jak volební stratégové strany, tak i její řadoví členové. Ti všichni budou na premiérku tlačit, aby se na řešení uprchlické krize podílelo více evropských zemí než jen Německo s Itálií. A je dost možné, že v této otázce s vykřičníkem na konci loupne Německo svým pohledem i na Polsko, Maďarsko a Českou republiku. 

5. Hlavně nepanikařit

Všechno zlé je pro něco dobré a hlavně je podstatné si uvědomit, že i přes všechno řečené je Německo stále stabilní a vyspělou demokracií. Dva miliony voličů, kteří vhodili hlas do vínku AfD to podle všeho udělali z protestu a stále zaujímají jen malou část z 82 milionů obyvatel, které v Německu žijí. Přestože povolební matematika a její následné vnitropolitické i evropské implikace rozhodně nebudou jednoduché, právě taková politika často je – umění možného.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek