Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Reportáž z kampaně Pirátů: „Míříme do sněmovny, naším cílem je být u vyjednávání o vládě“

1080p720p360p

Je to rozdíl, který lze slovy vyjádřit jen stěží. Zatímco jedni jsou autentičtí leda v tom, že chtějí po volbách posílit a upevnit své mocenské postavení, předseda Pirátů Ivan Bartoš je typem politika, jehož slova a politické kroky přirozeně rozvíjejí jeho bytostné nastavení. A je v tom autentický: co říká, také žije. Rozcházet se s ním přitom lze už v samotných východiscích jeho politiky. V základu je liberál, nejvíce ho tíží i motivuje otázka svobody a musí se mu nechat, že je svým zápalem, zdravou sebedůvěrou a na české poměry nebývalou schopností přirozeně skloubit polohu aktivisty a profesionálního politika, nakažlivý. Intuitivně cítí, že pokud má uspět, neobejde se bez programu a pevných zásad, avšak také bez citu pro kompromis, což tu bývá často mylně zaměňováno za zrádcovství s vlastním programem. Takový je základní poznatek z výjezdu na kampaň politika, jehož cílem pro letošní volby není nic menšího, než být jako předseda Pirátské strany u sestavování příští vlády.

„Což však neznamená, že chci do vlády s Babišem,“ upozorňuje předseda Pirátů. Ostatně o tom, jak a s kým budou případně ochotni jednat o příští vládě, si Piráti už v létě odhlasovali v povolební strategii. S Bartošem jsme se sešli na sklonku srpna, kdy měl naplánován výjezd do Poděbrad. Jeho kampaň po středních Čechách, kde je lídrem na kandidátce Pirátů, je vlastně putovním festivalem, se kterým mu pomáhají spříznění umělci. Část osazenstva kočuje lodí, kraj křižují také autobusem.

K tomu všemu musí Bartoš stíhat civilní zaměstnání, byť teď v čase před volbami jen na poloviční úvazek. Náročný program si vyžaduje maximální nasazení, každý den vstává v šest ráno, spát chodí po půlnoci. Pokud jde o alkohol nebo marihuanu, říká, že je „čistý“ už několik let. „Jen na sport mi už čas nezbývá,“ přiznává bývalý judista, který v sobě objevil vášeň pro politiku. Ta je pro něj především prostorem, kde vidí možnost měnit věci k lepšímu. Roli Pirátů po volbách ale navzdory veškerým ambicím spatřuje spíš v opozici. „Někdo to musí hlídat,“ říká.

Scházíme se v poledne, ještě v Praze. Řeč se ihned stáčí ke kampani Pirátů a jejich programu. Po obědě a rychlé kávě se přesouváme do Poděbrad, v předešlých dnech byl Bartoš se svými kumpány v Kladně, Kolíně a Mělníku, z Poděbrad se Pirátská Free Ride, jak si Piráti kampaň pojmenovali, přesouvá do Nymburka a Mladé Boleslavi. „Strategii kampaně máme do detailu naplánovanou, lidi se už začínají čím dál víc zajímat o politiku, a já doufám, že naši lidi, naši kandidáti a členská základna, vydrží ten nápor,“ říká.

Letos mají poprvé šanci uspět, což je podle Bartoše cítit už jenom na tom, jak intenzivní je o ně zájem ze strany médií. „Mainstream o nás má zájem, ve volbách se s námi počítá,“ nepochybuje. Dokud byla strana spíše okrajovou formací české politiky, zažíval sice rozličné konfrontace, povětšinou ale od lidí, kteří Pirátům fandili. Letos je to podle něj jinak. „A je to logický, začínají nás objevovat lidé, kteří nepatří mezi úzké jádro našich příznivců,“ vysvětluje Bartoš. „Najednou se třeba objevují otázky, na které jsi už stokrát odpověděl. Musíme být trpěliví a musíme si uvědomit, že to není chyba těch lidí,“ dodává ke zvýšenému zájmu a tlaku veřejnosti na Piráty.

Za základ programu označuje svobodu rozhodování. „Proto i ten náš hodně drzej apel Pusťte nás na ně.“ Program je rozčleněný do patnácti kapitol, které odkazují k jednotlivými ministerstvům. Ve zhuštěné verzi voličům představují dvacet klíčových priorit, které jsou rozdělené do čtyř pilířů: Kontrola moci a mocných, Ochrana občanů před šikanou, Zjednodušení státu a Ochrana svobody. Mezi dvaceti prioritami lze nalézt třeba zrušení EET pro e-shopy, platby kartou, řemeslníky a drobné podnikatele, stop hromadění exekucí a prosazení zásady jeden dlužník rovná se jeden exekutor v místě bydliště, anebo možnost vyřídit si devadesát procent papírování přes internet bez obíhání úřadů.  

Piráti už dávno nejsou monotematickou stranou, která by měla ambici oslovit pouze podporovatele legalizace marihuany, případně zastánce volného šíření, kopírování a sdílení informací a děl na internetu. V minulých volbách je volilo 2,66 % voličů, základní předpoklady jejich úspěchu v podzimních volbách jsou přitom dva: musí přesvědčit také voliče mimo své pevné jádro a především musí maximum těch, kteří jim chtějí dát svůj hlas, dostat k volbám. Obojí se jim může za jistých okolností podařit. Přesto se nechystají kampaň nějakým způsobem gradovat. „Jedeme pořád stejně a naplno.“ Jisté úskalí spatřuje Bartoš v tom, že si řada lidí neuvědomuje vážnost situace. Zároveň počítá s komplikovanou povolební situací. „Kterákoli povolební většina, tedy včetně té bez hnutí ANO, bude pro tuto zemi problém. O té Babiše s Okamurou nebo s komunisty ani nemluvě,“ říká.

Pro Piráty je dlouhodobě charakteristické, že se odmítají situovat na pravolevé ose, ba co víc, toto dělení neakceptují jako takové. Ptám se proto Bartoše, proč se mu tak brání, vždyť nejpozději při debatě o struktuře daní a míře jejich přerozdělení musí vyjít najevo, kde vlastně stojí. „V závislosti na čase jsou výrazům přiřazovány odlišné vlastnosti,“ reaguje předseda Pirátů, „a současně je to tak, že k nim často bývají přiřazovány atributy, které znemožňují racionální přístup k řešení problémů. Navíc programy politických stran toto dělení stejně nakonec koaličně setřou, anebo ho nerespektujou.“

„Pokud u nás levici definují komunisté a sociální demokraté, a pravici lidovci, ODS anebo TOP 09, tak já ani nechci být pravicí nebo levicí,“ pokračuje Bartoš s tím, že jde o zavádějící definici právě v tom ohledu, že člověka přiřadí k těm politikům, se kterými nechce mít skoro nic společného. „Namísto ideového boje se u nás politika zredukovala na nepřátelské tábory, kde jedni jakoby rozdávají a druzí jakoby nerozdávají. Ve skutečnosti oba tábory stejně rozdávají i stejně berou,“ vysvětluje Bartoš a připomíná zkušenosti s občanskými a sociálními demokraty. „Vznikli jsme jako strana s programovým jádrem v právu na informace a svobodou volby, máme to od začátku v našem programu. A je to věc, která proniká do všech aspektů života,“ pokračuje předseda Pirátů.

Ptám se ho tedy, odkud se berou noví voliči Pirátů, voliči kterých stran jejich volbu zvažují? „První skupinou jsou prvovoliči, nejde ale o skupinu, která by byla určující. Je to paradoxní, ale přiklánějí se k nám hodně třeba bývalí voliči ODS, a voliči TOP 09. V zásadě si ale myslím, že jsme univerzální,“ uvažuje předseda Pirátů. Hodnota liberalismu je podle něj nadstranická: „je nad pravolevým dělením.“ Opáčím, že o své univerzalitě je přesvědčen také Andrej Babiš, ani on nepochybuje, že ho může volit každý. „Andrej Babiš je univerzální pro toho, kdo nepřemýšlí,“ reaguje Bartoš s úsměvem ve tváři a dává k dobru historku.

„Je to strašný, jak ten marketing funguje,“ předesílá. Když byl na kampani v Kladně, potkal kdesi na ulici postaršího pána, kterému nabízel Pirátské listy. Ten je ale nechtěl, prý totiž volí Babiše. Když se ho Bartoš otázal, proč, pán odvětil, že mu je lídra hnutí ANO líto. „Když oligarcha, tvrdej byznysmen a miliardář vyvolá v kladenským padesátiletým pánovi lítost, tak si říkám, že musíme bojovat dvakrát víc, protože takhle by to asi být nemělo.“ A s kým by tedy byli ochotni vyjednávat o vládě a s kým to naopak už dopředu vylučujou? „Určitě chceme být u toho jednání, záležet bude na výsledku,“ říká.

Rozhovoří se pak o již zmiňované povolební strategii, kterou si odhlasovali všichni členové strany a ve které se doslova uvádí, že budou jednat se všemi ostatními politickými stranami. A dále: „Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožujících základy liberální demokracie nebo s historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi, tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO.“ Bartoš ale zdůrazňuje, že by nemohl sedět u jednoho stolu s lidmi, kterým nevěří, anebo kteří ho už někdy podrazili. Podle něj jsou podobnými typy prolezlé prakticky všechny přední strany.

Cestou z Prahy do Poděbrad se řeč stáčí na soukromí a jeho vliv na způsob, jakým uvažujeme o světě a naší roli v něm. Bartoš je téměř dva roky ženatý a přiznává, že ho tato zkušenost změnila, pod vlivem své ženy, která je také – jak jinak – členkou Pirátské strany, nahlíží nově třeba sociální nebo genderové otázky. „Já jsem nikdy neměl žádnou psí mlhu v chápání sociálních otázek a nebyl jsem vědomě šovinista,“ ubezpečuje mě v autě.

Dle svých slov si váží lidí práce stejně jako špičkových vědců nebo byznysmenů. „Co mi ale vadí dlouhodobě, a to si člověk často nejvíce uvědomí, má-li nějakou empirickou zkušenost, je snaha lidí hodnotit život jiných, aniž by měli představu, co tento obnáší, popřípadě jim vysvětlovat jejich potřeby. To může platit jak obecně pro nějaké povolání, společenský status, ale i velmi konkrétně pro jedinou osobu, protože ta může mít problémy, o kterých se druhému ani nesní. Zdravotní, psychické, citové, či existenční.“

Bartoš ví, že si každý z nás vytváří názor mnohdy pouze prostřednictvím zprostředkované zkušenosti. „Teprve konfrontace s fenoménem tváří v tvář však vzniká zážitek, který nepřebíjí původní vědomost, ale doplňuje je do celkového obrazu. Já jsem prostě ve vztahu s manželkou Lydií získal navíc vhled do života ženy samoživitelky, navíc učitelky v mateřské školce, která se chtěla věnovat politice. Díky tomu jsem se utvrdil v řadě původních cítěných, načtených ale i předaných postojích a řadu jsem musel podrobit vnitřní kritice,“ přiznává předseda Pirátů.

Nepochybuje také, že to mají ženy ve společnosti výrazně obtížnější než muži. „V řešení ekonomické situace, navíc ve vztahu k bydlení, je pro samostatnou matku prostor k manévrování prakticky nulový. Vzdělání musí jít bohužel v případě mateřství stranou, stejně tak kariéra,“ vypočítává. Kombinovat péči třeba o starší dítě okolo deseti let v kombinaci s prací je podle jeho zkušeností stejně náročné a to časově i ekonomicky. „Že by si učitelka navíc vzala nějaký vedlejšák, když s mediánovým platem ve školce nevyjde, může říct nebo napsat jen arogantní hňup,“ rozčiluje se Bartoš.

Jsme v Poděbradech. Nejprve se vypravujeme na projížďku Pirátskou lodí. Bartoš se rozhovoří o prvním ze čtyř programových pilířů, o kontrole moci a mocných. A přiznává, že jde o jednu z hlavních příčin jeho politického angažmá. „Ačkoliv ve volbách lidé svým hlasem vyjadřují v podstatě důvěru voleným zástupcům, možnost kontroly nakládání s touto důvěrou je velmi omezená a většinou je jí dokonce aktivně bráněno. Politici, jimi dosazovaní úředníci a kamarádi z byznysu se pak stávají takřka neomezenými vládci a nikdo za nic nenese zodpovědnost. V dalších volbách to pak přebije vhodná marketingová kampaň za desítky milionů. Za desítky našich milionů, je třeba zdůraznit.“

Piráti vznášejí požadavek transparentnosti od svého vzniku, podle nich jde o metodu, která kontrolu politiků umožní a zabrání tak všudypřítomné korupci. V programu proto volají například po hmotné odpovědnosti politiků a úředníků, kdy za jednu zakázku musí být vždy zodpovědný konkrétní člověk. „Už se nesmí opakovat situace, kdy se zodpovědnost za korupční kauzy rozptýlí mezi tolik lidí, že nikdo ve finále nenese zodpovědnost. Stejným problémem jsou politické trafiky, kdy se místa v dozorčích radách používají jako držhubné či odměna za přeběhlictví a bezbřehou loajalitu.“ Podle něj je také nutné vybírat kompetentní lidi na základě veřejných výběrových řízení, smlouvy musí být v registru na internetu, hospodaření politických stran musí být průhledné jak křišťál a styky politiků s lobbisty se musí zaznamenávat.

„Argument, že být otevřený, není možné, je falešný. Žádá-li někdo o důvěru lidí, musí nejdříve prokázat, že hraje fér a že za své kroky umí přijmout odpovědnost,“ říká. Ví přitom, o čem mluví, Piráti si registr schůzek vedou, a Bartoš přiznává, že je na něm pořád co zlepšovat. „Máme ho na Pirátském fóru, vedeme si tam poznámky o tom, s kým jsme se každý z nás setkali. Už třeba pět let,“ vysvětluje s tím, že by chtěli, aby něco podobného bylo v budoucnu přístupné o každém politikovi. Faktem ale je, že o všemocnosti podobných registrů pochybuje.

Hovor stočí na krach burzy, který předcházel deset let staré ekonomické krizi. „Oni data taky neutajovali,“ zdůrazňuje. „Jenomže burzovní data jsou tak složitá, že je nezkoumáš každej den. Data, ze kterých bylo možné odhadnout trendy, byla sice veřejná, avšak ve výsledku s nimi nemohl nikdo pracovat. Podobně chybně je koncipovaný také náš registr smluv. Transparentnost na způsob, že jenom něco vystavíme, je k ničemu. Ty informace totiž vyžadují nějaké další zpracování. Přitom jejich dostupnost v nějakém kontextu je často bariérou veřejné kontroly.“ Batoš chce, aby Piráti prosadili aplikaci, která tyto nedostatky odstraní.

„Chci, aby si každý mohl na dvě tři kliknutí na internetu zjistit, jakého má zastupitele, jak hlasoval, co prosadil nebo zda se realizace veřejných zakázek neliší třeba více jak o deset procent od původního zadání,“ pokračuje Bartoš, zatímco kapitán Pirátské lodi, která si to od poloviny srpna křižuje po středních Čechách v rámci jejich kampaně, ukazuje ostatním cestujícím vybavení podpalubí.

Předseda Pirátů se vzápětí rozhovoří o další klíčové položce jejich programu, o digitalizaci státní správy. Podle něj by podmínkou spuštění aplikace, která má občanům poskytnout lepší komfort ve styku s úřady, mělo být to, že ji v rámci testování dokáže obsluhovat také ministr daného resortu. 

„Nedávno jsem zjistil, že v Itálii existuje město, jehož vedení komunikuje s obyvateli veškerou agendu přes Twitter,“ pokračuje předseda Pirátů v rozmluvě na jeho evidentně oblíbené téma. „Přestože to není optimální komunikační nástroj pro podobné účely, používají ho a jsou v tom úspěšní.“ Mluvit by o tom byl schopen zcela jistě dlouho, Pirátská loď ale právě parkuje a my se přesouváme do centra Poděbrad, kde se večer uskuteční to hlavní.

Cestou se ho ptám na to, jaké téma se mu zatím jeví pro voliče nejpřitažlivější. Neváhá a ihned začne mluvit o odpovědnosti politiků. „Lidé požadují odpovědnost politiků za to, co dělají a pak možnost politiky kontrolovat.“ Podle něj to má několik rovin. „Jednu uchopil Tomio Okamura, který své voliče, což nemusí být žádní hloupí lidé, dostal do pozice, kdy touží po pomstě,“ říká s tím, že Okamura prezentuje prvky přímé demokracie jako bič na politiky. „Je to nonsens,“ pokračuje, „vždyť vůle lidí má být přece pozitivní a cílem politika má být přesvědčit lidi o tom, že opatření, které navrhuje, je důležité z nějaké konkrétní perspektivy. U nás to jako revanš lidé nevnímají.“

Mezitím jsme v centru Poděbrad. Na místě je zatím klid, sem tam nějaký důchodce na lavičce, v přilehlém parku posedává několik maminek, některé děti láká zvuková zkouška a opatrně začínají pobíhat okolo aparatury a stánku Pirátů. Večer, kdy akce kulminuje, tu bude okolo dvou set lidí. Teď je ale po čtvrté hodině odpoledne, Bartoš se teprve vítá s několika svými kolegy, kteří mu hned po příchodu do ruky dávají čerstvě vytisknuté předvolební Pirátské listy. Jde o druhé číslo, toho prvního rozdali v českých a moravských městech na 250 tisíc kusů, náklad druhého je půl milionu.

Na improvizace, pokud jde o kampaň jako celek, se v žádném případě ani taková strana, jako jsou Piráti, nemůže a nechce spoléhat. Mají relativně jasnou představu o tom, koho a jak chtějí oslovit, a jdou si za svým cílem. Jak jsme už uvedli, o úspěchu a neúspěchu rozhodne především to, jak se jim podaří oslovit prvovoliče, dosavadní nevoliče a voliče váhavé. Z některých šetření vyplývá, že o jejich volbě uvažuje i víc než deset procent voličů.

„Nejcennější v kampani jsou naši dobrovolníci. O tom není sporu. A byla by to zajímavá otázka, pokud bychom měli jejich přínos monetizovat,“ uvažuje Bartoš a potvrzuje, že Piráti jsou do velké míry navzdory jisté profesionalizaci především hnutím, jehož členové pro něj pracují zadarmo a ve svém volném čase. Jsou to idealisti. Už v tomto faktu samotném tkví možný přínos v případě jejich volebního úspěchu. A přestože si to někteří jejich kritici nemyslí, už samotný vstup Pirátů do sněmovny by byl příjemným a přínosným oživením české politiky.

Vše o sněmovních volbách si můžete přečíst zde.

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde

Videa, rozhovory a fotogalerie z volebních štábů sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek