Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Co čekat od nové vlády v Německu? Změní se politika vůči EU, ČR bude na rozcestí, říká expert

Co čekat od nové vlády v Německu? Změní se politika vůči EU, ČR bude na rozcestí, říká expert

Víc než čtyři měsíce po parlamentních volbách jdou jednání o nové vládě v Německu do velkého finále. Koaliční rozhovory mezi konzervativní unií CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové a sociální demokracií Martina Schulze by mohly být uzavřeny už dnes. Začátkem března by tak vedení země mohla převzít další velká koalice, která byla u kormidla i po volbách v roce 2013. Přestože však bude německá vláda fungovat ve stejném složení, ne všechno zůstane stejné a v některých oblastech se dají čekat zásadní odlišnosti. Tou nejviditelnější, která se může dotknout také České republiky, je posun v evropské politice a snaha podpořit reformu Evropské unie. Tu chce protlačit hlavně nový francouzský prezident Emmanuel Macron a Česko se bude muset rozhodnout, jestli půjde s hlavním integračním proudem, nebo zůstane stát mimo.

Německá kancléřka Angela Merkelová má za sebou perné čtyři měsíce. Po zářijových volbách se do Bundestagu dostalo sedm politických stran, tedy o dvě víc než po volbách v roce 2013. Rozložení politických sil v zemi se změnilo a Sociálně demokratická strana Německa (SDP) navíc v reakci na rekordně nízký zisk ve volbách rovnou oznámila odchod do opozice. Od počátku tak bylo jasné, že složit novou vládu bude pro vítěznou Křesťanskodemokratickou unii (CDU) oříšek.

První pokus o vyjednání takzvané jamajské koalice (CDU/CSU, FDP a Zelených) skončil fiaskem, koncem roku se tak začalo hovořit o obnovení „velké“ koalice se sociálními demokraty. Ani zde však jednání neprobíhala zrovna hladce. Jedním z mnoha kamenů úrazu byly rozkoly v pohledu na migrační politiku. Tuto překážku nakonec lídři tří stran – Angela Merkelová, Martin Schulz a šéf bavorské CSU Horst Seehofer – vyřešili tak trochu šalamounsky.

CSU totiž dlouhodobě prosazovala stanovení horní hranice pro příjem uprchlíků na 200 tisíc ročně, proti tomu se však razantně stavěli sociální demokraté a taková varianta nebyla po chuti ani Merkelové, která to opakovaně odmítla už během loňské předvolební kampaně. Vůči návrhu CSU měli výhrady i odborníci – odmítnout udělit azyl uprchlíkovi, který na něj má nárok, totiž státy podle mezinárodního práva nemohou, stanovení horní hranice proto postrádá smysl. Koaliční strany se nakonec dohodly na tom, že do Německa nebude přicházet více než 180 až 220 tisíc běženců ročně.

720p 360p
Wir schaffen das nicht: Éra Merkelové končí. Evropa ztratí ženu, která si poradila i s Putinem

„To je taková elastická formulace, která všem umožňuje s tím kompromisem nějak žít a zároveň jim to dává prostor, aby to ve svých stranách nějak obhájili. Problém se jim tak podařilo pružně obejít,“ vysvětluje pro INFO.CZ odborník na německou politiku z Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV) Vladimír Handl. Horst Seehofer tak může formulaci prezentovat jako vlastní úspěch, který je pro něj před podzimními zemskými volbami v Bavorsku obzvlášť důležitý. Strany CDU a SPD zase naopak mohou říct, že to je jen odhadované číslo, které by nechtěly překročit, ale pokud se situace v zemi změní a uprchlíků přijde víc, stát před nimi nemůže zavřít dveře.

Evropa na prvním místě

Německo tak směřuje k další koalici CDU/CSU s SPD, a přestože by se mohlo na první pohled zdát, že vzhledem ke stejnému složení kabinetu jako v minulém volebním období se nedají čekat výraznější změny, opak je pravdou. Pokud novou koaliční smlouvu všechny tři strany schválí, vláda by mohla být odlišná mimo jiné v evropské politice.

„Dosavadní německá politika v rámci Evropy byla zaměřená na stabilizaci a řešení krizí prostřednictvím jednorázových opatření a mezivládní spolupráce pod výrazným vedením Německa. S nástupem Emmanuela Macrona do čela Francie a s ohledem na dnešní stav Evropské unie je jasné, že to stačit nebude,“ říká Handl s tím, že nová vláda se zřejmě odliší v tom, že podpoří Macronovu vizi reformy Evropské unie.

„Zatím není jasné, jaké kontury ta evropská politika bude mít, ale dokument ze sondážních rozhovorů ukazuje, že vláda chce jít tímto směrem – chce být partnerem Macronovi a akceptuje, že už nestačí jen zvládat krizový management, který jsme dosud viděli,“ domnívá se odborník na německou politiku.

Dá se tedy očekávat, o čem se hovořilo už loni před německými i francouzskými volbami – spolupráce Německa a Francie posílí. Právě tyto dvě země stály u zrodu evropské integrace a unii dávaly vždy nové impulsy, v souvislosti s Francií a Německem se proto tradičně hovoří o „motoru“ Evropské unie. Po zvolení Macrona francouzsko-německý tandem navíc získává v EU ještě větší váhu, než tomu bylo za vlády Francoise Hollanda, a pomůže mu i fakt, že v nové německé vládě bude sedět i SPD, jejíž šéf novému francouzskému prezidentovi velmi fandí.

720p 360p
Martin Schulz

„Martin Schulz chce být takový německý Macron a tlačí tímto směrem i CDU a především CSU, která spíš trvá na zachování statusu quo v EU. Pro Merkelovou to bude výhodná pozice, protože bude stát mezi těmito dvěma postoji. Bude zajišťovat nějaký kompromis, ale samozřejmě chápe, že francouzsko-německý tandem musí nabídnout Evropě vedení a v tomto ohledu je blíž Schulzovi než Seehoferovi,“ říká Handl. To, do jaké míry půjde Německo vstříc návrhům Emmanuela Macrona, ale podle něj zatím není jasné.

Posledním náznakem snahy posílit motor EU je společné prohlášení Merkelové a Macrona, ve kterém oba přislíbili co nejdříve podepsat „novou Elysejskou smlouvu“ o vzájemné spolupráci, která se zaměří například na oblast hospodářství, ale i na zahraniční politiku a otázky bezpečnosti včetně boje s terorismem. „Děláme to proto, abychom dali celé Evropě nový impuls a posílili ji,“ řekla Merkelová na společné videonahrávce. Stejný postoj jako Merkelová mají přitom i její koaliční partneři.

„Koalice se shoduje na tom, že bude vyjednáno nové vydání Elysejské smlouvy a jedním z důležitých prvků koaliční smlouvy bude evropská spolupráce. Je to vidět i na tom, že první pasáž sondážního dokumentu byla věnována právě Evropě. To je v porovnání s minulostí nezvyklé. Ve všech vládních či koaličních programových dokumentech byla Evropa vždy na konci těsně před obranou, a to v rámci zahraniční politiky,“ vysvětluje odborník z Ústavu mezinárodních vztahů.

Česko se bude muset rozhodnout

Právě vytvoření nové Elysejské smlouvy bude první věc, kterou bude německá nová vláda muset řešit. V roce 2019 totiž voliči všech zemí EU půjdou k hlasovacím urnám, aby rozhodli o novém složení Evropského parlamentu. Země Evropské unie tak tlačí čas.

„Nějaký francouzsko-německý dokument musí být hotový relativně brzy, aby vedoucí evropské síly mohly začít zajišťovat podporu pro reformní proces. Příští rok se odehrají volby do Evropského parlamentu a před volbami už musí být předložen jasný programový dokument, na kterém se budou státy unie podílet a v rámci kterého budou formovat své pozice buď pro, nebo proti. Čas běží, a tento dokument tak musí být hotový do léta, aby to stihlo projít třemi schvalovacími procesy v rámci Evropské unie,“ říká Handl s tím, že právě v tomto ohledu je na vznik nové vlády tvořen největší tlak. „Francie už je velice netrpělivá a na německou vládu už čeká víc než 100 dní,“ dodává.

Právě budoucí reforma Evropské unie patří mezi nejožehavější témata, která se napříč unijními zeměmi v současnosti řeší. Emmanuel Macron se totiž unii snaží nasměrovat k užší integraci, kdy se soustředí především na užší spolupráci v rámci eurozóny, která by nově mohla mít například vlastní rozpočet. Česku, které eurem neplatí, by v případě takového vývoje ale mohl ujet vlak. Vláda se tak bude muset rozhodnout, zda se přikloní k reformním inciativám, nebo zůstane mimo hlavní integrační proud.

„Donedávna jsme v tomto směru nemuseli činit zásadní kroky, protože se situace do určité míry vyvíjela prostřednictvím ad hoc opatření na bázi mezivládní spolupráce. Nešlo o reformu eurozóny ani EU jako takové. Teď se řeší obojí a Česká republika si bude muset v dohledné době vybrat, stejně jako to udělalo Slovensko. Přes všechny výhrady Robert Fico už loni prohlásil, že Slovensko chce být součástí jádra evropského vývoje,“ popisuje dlouhodobou strategii slovenské vlády Handl. Stejné rozhodnutí čeká i českou vládu, jejíž podoba zatím stále není jasná.   

„Jakmile se bude řešit evropská reforma, postaví to všechny ostatní státy před otázku, jestli budou akceptovat francouzsko-německé vedení a připojí se k tomuto procesu, nebo zůstanou stát stranou. Jsou jen dvě možnosti: buď bude reforma EU společný projekt, nebo půjde dopředu ta aktivní část – tedy země eurozóny a další, které mají zájem se na tom podílet – a ostatní zůstanou na místě, budou se vzdalovat od jádra a zůstanou skutečně na periferii. To je rozhodnutí, které musí učinit naše vláda a prezident se na tom musí podílet,“ tvrdí odborník.

Německá vláda musí získat důvěru veřejnosti

Vedle nové Elysejské smlouvy a nastartování budoucí reformy EU ale německou vládu čekají i důležité úkoly doma. Jak naznačují dokumenty ze sondážních rozhovorů, kabinet pod vedením Angely Merkelové se bude chtít nově víc zaměřit na digitalizaci a reformu školství. Právě v této oblasti Německo pociťuje velké problémy – mimo jiné v souvislosti s příchodem velkého počtu žadatelů o azyl.

„Německá politika musí znovu získat důvěru veřejnosti, že zvládá imigrační otázku i proces integrace lidí, kteří budou v Německu zůstávat,“ říká Handl. Vláda podle něj musí ukázat, že imigrační vlna nebude znamenat zhoršení situace právě ve vzdělávacím systému, ale například ani v sociální oblasti. „Nejde hovořit o krizi, ale tlak je tam veliký a lidi to vnímají jako problematické. Pro vládu to je takové dlouhodobější zadání, ale musí se do toho pustit co nejrychleji, protože důvěra je oslabená a nespokojenost lidí zjevná,“ uzavírá odborník.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek