Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Evropa jako další jaderná velmoc? Trumpova politika tlačí unii do radikální debaty o společných raketách

720p480p360p240p

V evropských politických kruzích si po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem získává stále větší pozornost myšlenka na vytvoření společného unijního jaderného programu. V jeho rámci by měla EU k dispozici jaderné zbraně, které by v případě stažení Američanů z Evropy mohla použít k odstrašení potenciálního agresora. Podle odborníků by ale plán na zavedení společné evropské jaderné obrany musel překonávat obrovské překážky, jeho ujednání – třeba i potají – se nicméně nedá vyloučit.   

Fungovalo to desetiletí: Evropa měla za zády americké jaderné zbraně a jejich odstrašující potenciál. Arzenál mají USA od poloviny minulého století z taktických důvodů v Německu, Itálii, Belgii a v Nizozemsku. Příchod Donalda Trumpa do Bílého domu ale v tomto ohledu mnohé mění – kde dosud byla jistota a spoleh, tam se pomalu začíná uvažovat v rovině „co by kdyby“. 

Konkrétně co by se dělo, kdyby Washington a jeho jaderné zbraně onou jistotou být přestaly.

Důvod je jednoduchý – Donald Trump si ve svých vyjádřeních ohledně spojeneckých závazků v minulosti rád nechával zadní vrátka a dosavadní míru zapojení USA do evropské obrany v rámci NATO podmiňoval větším zapojením ostatních členů. Jeho ministři sice vyjádření mírnili, ale fakt, že americká podpora není zadarmo, sami přesto připomínali.

Z toho pramení i obava, zda bude možné počítat s americkými jadernými zbraněmi. Myšlenka na vytvoření „náhradního“ evropského společného programu má dle deníku New Yorku Times své zastánce napříč Evropskou unií, nejintenzivnější debata se ale vede v Německu.

Mezi její největší stoupence tam patří poslanec vládní CDU a stranický odborník pro zahraniční otázky Roderich Kiesewetter, který navrhuje, aby jaderné zbraně, které vlastní Francie, přešly pod společné evropské velení. Původně v jeho plánech figurovala i Velká Británie, ta je ale na odchodu z unijních struktur.

Kiesewetterův plán zahrnuje také rozmístění francouzských jaderných zbraní do jiných evropských zemí či financování programu německými penězi. Počet jaderných zbraní v Evropě by se při zavedení jeho plánu do praxe nezvýšil, naopak může poklesnout, pokud Američané stáhnou ty své. Kiesewetter v tom překážku nevidí, protože má za to, že není důležitý počet, nýbrž odstrašující potenciál takového arzenálu.

Vedle návrhu na vytvoření společného jaderného arzenálu Kiesewetter načrtnul i jeho použití. Dle jeho názoru by Evropská unie měla přijmout takovou doktrínu, kterou veřejně deklaruje ochotu použít své jaderné zbraně při jakémkoliv napadení – nejenom jako reakci na jaderný útok. „Toto jsou politické zbraně. Jejich užití musí být nepředvídatelné,“ zdůrazňuje Kiesewetter.

Disponování jadernými zbraněmi má prý Evropské unii zaručit váhu na mezinárodním poli a přispět k udržení její jednoty. Němečtí zákonodárci napříč politickým spektrem se údajně obávají, že Trump uzavře dohodu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, kterou objedou Evropu a pokusí se jí diktovat své představy. Kiesewetter věří, že unijní jaderný program umožní Evropě zachovat si svoji nezávislost.

Stažení amerických jaderných zbraní z Evropy považuje německý zákonodárce za „obrovský problém“, o kterém by se dle jeho názoru měla vést diskuze. K jejímu rozpoutání má přispět i jeho „plán B“ evropského jaderného odstrašení. Podle deníku New Yorku Times se v Evropě skutečně debata o jaderných zbraních vede – stále více německých analytiků a komentátorů přichází s vlastními verzemi evropského jaderného programu.  

Zájem o problematiku dle Kiesewettera projevili polští a maďarští vládní představitelé, mluvilo se o něm ve velitelství NATO v Bruselu či mezi německými ministry, do jejichž kompetence spadají bezpečnostní otázky. I kdyby ale plán na vytvoření společné jaderné obrany získal podporu v politických patrech, stojí před ním dle New Yorku Times obrovské překážky, které bude jen těžko překonávat.

Jenom v Německu samotném panují silné „protijaderné“ nálady, které by zřejmě vedly k odmítnutí společné obrany. Přenesení odpovědnosti za jaderné odstrašení z amerických na francouzská bedra navíc může vést k většímu a trvalejšímu snížení americké vojenské přítomnosti v Evropě, což by na starý kontinent kladlo vyšší nároky na zajištění bezpečnosti i v dalších podobách. Německý analytik Oliver Thränert hovoří doslova o „politickém minovém poli plném nežádoucích politických důsledků“.

Otázkou také zůstává, zda by byli Francouzi ochotní sdílet svůj jaderný arzenál a pokud ano, v jakých zemích by byl rozmístěn. Zatím ale Francie žádnou ochotu k převedení svých zbraní pod společné evropské velení neprojevila, v minulosti navíc podobné nápady odmítla. Analytici však nevylučují, že byť si nad nimi budou chtít zachovat výsadní kontrolu, tváří v tvář ruské hrozbě Francouzi nakonec mohou svolit k rozmístění svých jaderných zbraní po Evropě.

Bruno Tertrais z pařížského Foundation for Strategic Research dodává, že jednání o vytvoření společného evropského jaderného programu nemusíme ani postřehnout. Pokud k nim dojde, zůstanou dle jeho názoru z velké části utajené, aby Donald Trump nedostal do ruky argument pro úplné stažení americké vojenské přítomnosti z Evropy a aby se neozvalo pobouřené Rusko.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek