Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kritici tu mizí beze stopy, Západ pro Krym nedělá dost, říká pro INFO.CZ krymskotatarský advokát

Kritici tu mizí beze stopy, Západ pro Krym nedělá dost, říká pro INFO.CZ krymskotatarský advokát

Od anexe Krymu v březnu uběhly tři roky. Po celou dobu čelí kritici připojení poloostrova k Rusku rozsáhlým represím, únosům a nespravedlivým soudním procesům. Nejčastějším terčem ruského útlaku je menšina krymských Tatarů, která se proti anexi veřejně postavila. Jak v rozhovoru pro INFO.CZ říká krymskotatarský advokát Edem Semedljajev, který sám čelí tlaku ruských úřadů, krymští Tataři věří, že se poloostrov vrátí zpět Ukrajině a svět by pro to měl dělat víc. „Pokud mezinárodní společenství nechce naplivat na standardy, kterými se svět řídí a chce si zachovat čest, mělo by se tomu, co se na Krymu dnes děje, intenzivně věnovat a tuto otázku neshazovat ze stolu, dokud nebude vyřešená,“ říká advokát, který přijel do Prahy u příležitosti konání konference Forum 2000.

Jak se žije krymským Tatarům dnes – tři roky poté, co Rusko anektovalo Krym?

Co se týče všedního života nebo ekonomické stránky věci, nic zvláštního se nezměnilo. Základní problém ale spočívá v tom, že krymští Tataři byli jedinou větší národnostní skupinou, která hlasitě vystoupila proti anexi poloostrova, a právě proto se stali terčem represí. Nová ruská moc velmi často mluví o krymských Tatarech ve spojení s termíny jako extremismus a terorismus, ve skutečnosti ale na Krymu žádný terorismus neexistuje. To jsou uměle vytvořené termíny, aby ruská moc mohla potírat ty, kteří mají jiné názory.

Jak Rusko tyto nálepky využívá?

Ukázkou toho, jak Rusko využívá pojem terorismus, je Medžlis krymskotatarského národa. To je nejvyšší zákonodárný orgán, jakýsi zvykový parlament, který uznává celý svět. Jeho představitelé se setkávají se světovými lídry a nikdy s tím nebyl problém, ale poté, co byl Krym anektován, se Medžlis ocitl na seznamu extremistických organizací, protože odmítl připojení k Rusku uznat. Totéž se týká jakéhokoliv občana, který s anexí nesouhlasí. V okamžiku, kdy takto veřejně vystoupí, je označen za extremistu nebo teroristu.

Za extremistickou byla označena i organizace Hizb ut-Tahrir (mezinárodní pan-islámská politicko-náboženská organizace - pozn. redakce). Ta byla na Ukrajině dovolená a nikdy s ní nebyly potíže. Má 10 až 30 tisíc členů a ani v této mase lidí se nikdy neobjevil jedinec, který by se terorismu někdy dopustil. Tato organizace prováděla běžnou činnost jako jakékoliv jiné politické nebo náboženské organizace – pořádala konference, mítinky, kulaté stoly. Až po anexi Krymu byla Hizb ut-Tahrir prohlášena za extremistickou teroristickou organizaci.

Co hrozí člověku, pokud je označen za extremistu?

Je to velmi prosté, protože Rusko na to má zvláštní paragrafy. Za účast v extremistické organizaci hrozí až osm let odnětí svobody. Za organizovanou účast to je deset až dvacet let. 

Porušováním lidských práv na Krymu se zabývá i nedávná zpráva Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. V ní se hovoří o zatýkání krymských Tatarů, ale také o únosech a minimálně jedné prokázané mimosoudní popravě. Je tento případ mimosoudní popravy ojedinělý, nebo jich je na Krymu zaznamenáno víc?

Ano, to je případ Rešata Ametova, který byl unesen. Vše je zaznamenáno na videu, na kterém ho unášejí lidi z bezpečnostních složek. Později bylo nalezeno jeho tělo, které neslo známky mučení a velmi tvrdého, surového zacházení. Tento případ se stal v březnu 2014, tedy čerstvě po anexi Krymu. K tomu je potřeba připočíst zhruba 20 případů, kdy lidé zmizeli beze stopy a jejich rodiny o nich už přes dva roky nic neví. Podle všeho byli opět uneseni pracovníky bezpečnostních složek. Takže těch případů je kromě Rešata Ametova mnohem víc.

Hovoříte o tom, že únosy mají na svědomí členové bezpečnostních složek. Podle zprávy OSN to jsou policisté a členové ruské Federální služby bezpečnosti (FSB). Kdo tedy konkrétně stojí za tímto pronásledováním?

K jakým jednotkám tito lidé přesně patří, to nedokážeme říct. Existují tři případy únosů, kdy očití svědkové viděli, že pachateli jsou muži v uniformách. Nevíme ale, o jakou uniformu jde. Na kameru byl zaznamenán i další případ, kdy se tohoto únosu dopouštějí lidé v uniformách dopravní policie.

Jako advokát zastupujete krymské Tatary, kteří jsou zadržovaní či věznění na Krymu z politických důvodů. Kolika takovými případy se právě zabýváte?

K dnešnímu dni je ve věznicích či ve vazbě zadržováno 24 krymských Tatarů, já osobně zastupuji čtyři. Kromě toho se ale věnuji dalším lidem, kteří jsou z politických důvodů zadržováni a souzeni. Jsou to například i etničtí Ukrajinci, kteří nesouhlasí s anexí Krymu a mají kvůli tomu potíže s novým režimem.

Můžete uvést nějaké konkrétní případy, a co obviněným hrozí?

Jeden z mých mandantů už byl odsouzen za členství v organizaci Hizb ut-Tahrir. Dostal trest odnětí svobody ve výši 15 let, což je nejmenší sazba, kterou mohl dostat. Podle zákona mu totiž hrozilo až doživotí. V současnosti už se nachází v trestanecké kolonii na Sibiři. Další tři moji mandanti jsou také souzení v rámci kauzy Hizb ut-Tahrir, těm ale hrozí deset až dvacet let.

Jsou tímto způsobem pronásledováni i v uvozovkách obyčejní krymští Tataři, kteří jen nesouhlasí s tou anexí, nebo jen ti, kdo jsou veřejně aktivní?

Ano, samozřejmě jsou pronásledováni i další krymští Tataři. Týká se to zejména představitelů Medžlisu. V poslední době se pozornost upnula zejména na dva jeho zástupce, kteří byli odsouzení. Achtěmov Čijgoz dostal osm let odnětí svobody a Ilmi Umerov dva roky, v jeho případě to ale může být vnímáno jako rozsudek smrti, protože jeho zdravotní stav je velmi špatný. Sám prokurátor pro něj žádal tři a půl roku podmíněně, soud ho však odsoudila na dva roky nepodmíněně. Také jsem obhajoval významného novináře Mykolu Semenu – staršího Ukrajince, který také nesouhlasí s anexí Krymu. Ten dostal dva a půl roku podmíněně.

To stále mluvíme o lidech, kteří jsou veřejně aktivní. Jak dopadá omezování veřejného projevu na obyčejné lidi?

Ten hlavní tlak je samozřejmě zacílen na lidi, kteří mají vliv ve společnosti a jejichž názor může něco změnit. Podrobováni represím jsou ale i lidé, kteří se například účastní soudních líčení, zaznamenávají je na videa a následně je zveřejňují na sociálních sítích. V současné době je proti nim vedeno zhruba dvacet administrativních soudních řízení. Dělají takovou tu drobnou činnost, za kterou jim hrozí trest odnětí svobody na deset dní nebo pokuty, které ale nejsou zrovna malé. Je to zhruba 150 tisíc rublů, v přepočtu asi 2500 eur.

To má lidi od těchto aktivit odradit. Jejich činnost je ale velmi důležitá, protože profesionální, nezávislá žurnalistika byla po anexi úplně vyhubena. O informační prostor se tak v současnosti starají výhradně provládní novináři. Nezávislí žurnalisté Krym buď opustili, přestali se novinářské činnosti věnovat anebo píší o naprosto nekonfliktních tématech.

1080p 720p 480p 360p 240p
Ukrajinský přechod smrti

Tlaku ruských úřadů čelíte i vy sám. Můžete popsat, jaké jsou vaše zkušenosti?

Ano, i advokáti, kteří se věnují politicky motivovaným kauzám, jsou vystavováni represím. V naší kanceláři proběhlo několik prohlídek, byla nám zabavena technika, počítače, tiskárny a podobně. Můj kolega Emil Kurtbedinov byl v rámci administrativního řízení rovněž odsouzen na deset dní. Opět to slouží k tomu zastrašit a odradit další advokáty od toho, aby se politicky motivovaných případů ujímali. Vše to samozřejmě směřuje k jedinému – obvinění lidé pak nemají možnost kvalitní právní ochrany, protože soudně přidělení obhájci nepracují, jak by měli.

Mají krymští Tataři možnost bránit se proti rozsudkům v zahraničí? Obrací se například na Evropský soud pro lidská práva?

Veškerá naše činnost – mě jako advokáta a mých kolegů – k tomu směřuje, protože spravedlivého rozsudku se od současných ruských soudů opravdu dočkat nelze. My se těm kauzám věnujeme právě s výhledem na to, že budou jednou postoupeny evropským soudům. Je ale potřeba dodat, že rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva je běh na dlouhou trať. Než k nějakému rozhodnutí dojde, je to velice zdlouhavý proces a ti, kterých se to týká, stráví v trestaneckých koloniích těch nejstudenějších ruských regionů ještě dlouhou dobu.

Jaké je soužití krymských Tatarů s ostatními obyvateli Krymu?

Řekněme, že po anexi Krymu se národnostní konflikt prohloubil. Rusové, kteří podporují anexi Krymu, se cítí být vítězi a to, co dřív cítili a museli dusit uvnitř, teď vyplouvá na povrch i ve vztahu k jiným národnostem. Naštěstí to zůstává v té rétorické rovině, kdy se na adresu krymských Tatarů vyjadřují velmi drsně, k fyzickým konfliktům ale nedochází. Pod ukrajinskou správou jsme žili bok po boku 25 let a spoustu lidí má v druhé skupině kamarády a spolužáky.

Pokud jde o ten všední život, tolik se toho nezměnilo. Musím říct, že ty současné problémy jsou velmi podobné těm, které byly i pod správou Ukrajiny. S jednou výjimkou – výrazně vzrostly ceny. I Rusové, kteří jsou na vysoké ceny zvyklí, se po příjezdu na Krym novým cenám podivují. Je proto potřeba říct, že ta turistická sezóna, která dřív přinášela velké zisky a mnoho lidí živila, dnes prakticky neexistuje.

720p 480p 360p 240p
Saša Dolar

Žije v krymských Tatarech ještě nějaká naděje, že se Krym vrátí pod správu Ukrajiny?

Naděje samozřejmě existuje. My si na druhou stranu nenalháváme, že to bude zítra, nedokázali jsme si ale představit ani to, že se staneme součástí Ruska. To znamená, že ta situace se může rychle změnit. My tu naději máme, ale zároveň víme, že to, zda Krym bude součástí Ruska, nebo Ukrajiny, se bude rozhodovat úplně někde jinde.

Kde?

Myslím, že to je otázka mezinárodní politiky, Evropy a Spojených států, které jsou klíčovými hráči v mezinárodní politice. A na jejich stanoviscích a konání bude mnohé, ne-li vše, záviset.

Představovali by si krymští Tataři větší podporu ze strany Západu, například Evropské unie?

Samozřejmě je ta podpora nedostatečná, protože jsme stále součástí Ruské federace. Ale spoléháme i na věc cti, protože Velká Británie a Spojené státy byly v roce 1994 spolusignatáři Budapešťského memoranda, které garantovalo územní celistvost a neměnnost hranic Ukrajiny, a to memorandum stále platí.

Pokud mezinárodní společenství nechce naplivat na standardy, kterými se svět řídí a chce si zachovat čest, mělo by se tomu, co se na Krymu dnes děje, intenzivně věnovat a tuto otázku neshazovat ze stolu, dokud nebude vyřešená. Protože když půjdeme do historie, začalo to Podněstřím a pokračovalo to Abcházií, což jsou neuznané republiky, které se součástí Ruska nestaly. Ale Krym je první případ toho, kdy to anektované území Moskva považuje za svou součást, de iure ho k sobě připojila. To je nebezpečný precedent a může dojít k ještě horším okamžikům.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek