Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Skutečně Islámský stát padl? Džihádisté si zajistili malé následovníky, převychovat je bude těžké

Skutečně Islámský stát padl? Džihádisté si zajistili malé následovníky, převychovat je bude těžké

Islámský stát v Iráku padl, mají ale místní důvod k oslavě? Roky pod džihádistickou nadvládou na nich zanechaly stopy, které nezmizí pouhým osvobozením jejich města. Jedním z největších nebezpečí do budoucna jsou zradikalizované děti. Samozvaný Islámský stát měl totiž na ovládaných územích propracovaný systém propagandy, který cílil právě i na ty nejmenší. A přestože někteří z nich ze spárů IS unikly už před několika měsíci, stále se netají obdivem k džihádistům, které kvůli propagandistickým videoklipům považují za superhrdiny.

„Myslím, že by byla legrace stát se džihádistou,“ prohlašuje bezelstně 12letý chlapec Mohammed, který dříve žil v syrském městě Rakka, které bylo vedle Mosulu další z bašt islamistů. Chlapec nyní žije se svým strýcem a sourozenci v Turecku. Dva roky ale navštěvoval školu ovládanou IS a povinně se zúčastňoval veřejných promítání propagandistických filmů. Na velké televizi museli sledovat popravy bezvěrců a oslavy džihádistů. Starší si možná i po letech nadvlády IS udrželi vlastní názor a podobných akcí se účastnili pouze, protože nemohli odmítnout. Děti si ale podobný odstup vždy udržet neumí.

„Jsou to bezvěrci, je v pořádku je zabíjet,“ vysvětloval malý Mohammed redaktorovi Newsweeku. Z videí prý nikdy strach neměl, přišly mu naopak vzrušující. O chlapce a jeho sourozence se začal strachovat jejich strýc, který žije v Turecku. Podařilo se mu proto přesvědčit rodinu, aby se ze Sýrie přestěhovala za ním. Mohammed se svými dvěma bratry nyní navštěvuje školu pro syrské uprchlíky, kterou provozuje UNICEF. Zdá se, že dva roky v islamistickém prostředí se ale na dětech podepsaly natolik, že bude trvat, než se vrátí k normálnímu neextremistickému myšlení.

Podobní malí nabuzení džihádisté představují v čase vítězství nad IS skutečné nebezpečí. Přestože Islámský stát v iráckém Mosulu padl a v syrské Rakce má namále, není vyloučeno, že nová armáda zfanatizovaných muslimů by se mohla objevit za několik let, až dnešní děti vychované IS dospějí.

Bojovníci IS na okupovaných územích, kde vyhlásili chalífát, neovládli jen území, ale i školy. Učitel Umar Aljbouri potvrzuje, že džihádisté od dětství učili děti nenávidět. „Pobízeli žáky, aby nenáviděli a zabíjeli lidi jiných náboženství. Dokonce v učebnicích matematiky se děti neučili, že jedno a dvě jablka dají dohromady tři jablka, ale že jedna kulka a dvě kulky jsou celkem tři kulky,“ popisuje školní praktiky Aljbouri.

720p 360p
Trosky Mosulu

Džihádisté se prý v dětech pokoušeli vzbudit zájem o radikalizaci tak, aby až dospějí, se sami chtěli přidat mezi bojovníky. Právě to je důvod, proč byla propaganda zřejmě tak účinná a ani po devíti měsících v Turecku malý Mohammed stále nezměnil svůj obdiv k IS. Ve škole je údajně měli také podplácet různými hračkami a chlapec tvrdí, že učitelé k nim byli velice hodní a nikdy je nebili.

Islámští bojovníci se ale nespokojili s pouhou edukací ve školách, malé děti mnohdy už od šesti let unášeli a verbovali do tréninkových táborů, kde je učili zacházet se zbraněmi i výbušninami. V těchto místech navíc prý končili i křesťanské jezídské děti, které pod fyzickými hrozbami džihádisté obraceli na islám. Některé prý přijaly novou víru ze strachu, jiné údajně skutečně nové učení přesvědčilo natolik, že se staly zapálenými džihádisty připravenými zabíjet.

720p 480p 360p 240p
Kam se rozutečou bojovníci Islámského státu?

V propagandistických filmech islamisté líčí bojovníky IS jako superhrdiny. I tímto způsobem prý získávají nové následovníky. „Ukazují jím životní styl islamistů – mají auta, peníze i moc a děti chtějí být jako oni,“ potvrzuje aktivista Mohammed Alhamed, který sledoval a zaznamenával školní praktiky IS v Sýrii a skončil kvůli tomu také ve věznici.

Existuje však pro takto poznamenané děti vůbec cesta zpět? Podle traumatologického německého experta Jana Ilhana Kizilhana je možné děti „uzdravit“, trvá to ale dlouho. „Musíme s nimi být v blízkém kontaktu. Musí vědět, že jsou tady lidé, kteří v ně věří a kteří jim chtějí pomoci. Musíme jim vrátit víru v lidi a lidskost,“ tvrdí Kizilhan. Jako první krok následuje stabilizace, při které si děti zvyknou na běžnou denní rutinu, kdy chodí do školy, sportují a musí se také denně scházet se sociálním pracovníkem. Jakmile k němu a psychologům dítě získá důvěru, mohou začít hlubší psychoterapeutická sezení.

Samozřejmě, že ne všechny děti z okupovaných území a z výcvikových táborů se radikalizovaly. Minimálně polovina z nich si prý dokáže pomoci sama a nepotřebuje následnou psychologickou péči. I tak je ale riziko množství radikalizovaných dětí vysoké a jedním z prvních kroků po osvobození území by minimálně ze strany spojenců mělo být poskytnutí dostatečné podpůrné psychologické péče pro místní obyvatele.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek