Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Vězni, kteří zemřou, jsou těmi šťastnými.“ Lidé držení v táborech KLDR zažívají opravdové peklo

O většině hrůz, které se dějí v severokorejských táborech smrti, se svět nikdy nedozví. KLDR se totiž snaží poměry v koncentračních táborech držet pod pokličkou. Americká vláda nyní vydala aktualizovaný přehled severokorejských věznic, který monitoruje, kde se koncentrační tábory nacházejí a kolik lidí je v nich uvězněno. Svědectví těch, kterým se podařilo uprchnout, přitom dokazují brutalitu, s jakou je s politickými vězni zacházeno. Podle vězňů a dozorců, kterým se ze Severní Koreje podařilo uprchnout,se k zadrženým přistupuje tak, jako by ani nebyli lidské bytosti a jediným vysvobozením je pro ně smrt.

Podle Amnesty International v táborech v současnosti trpí na 200 tisíc lidí a asi 400 tisíc vězňů už zde přišlo o život. Jedním z táborů zdokumentovaných americkou vládou je Keachon, také známý jako Tábor 14, který funguje nejméně od 60. let. V Keachonu si odpykává trest na 15 tisíc vězňů, většina z nich doživotí.

Stejně jako ve většině severokorejských věznic jsou i v Keachonu od ostatních vězňů odděleni „nepřátelé státu“, kteří se dopustili politických zločinů a mají za ně zaplatit nekonečnou tvrdou prací. S kritiky režimu sedí i jejich rodinní příslušníci, přestože sami žádný zločin nespáchali. Vězni jsou zde vystavováni cílenému hladovění, a jsou tak často odkázaní na to, co si sami uloví, jako jsou hlodavci, žáby nebo hadi.

Hlad je v severokorejských táborech smrti všudypřítomný. „Vždy jsme byli hladoví a strážce nám říkal: ‚Hladověním budeš činit pokání‘,“ popsal situaci v jedno z táborů Sin Tong-hjok, který se v jednom z nich narodil, a podařilo se mu uprchnout. V táboře strávil celkem 23 let.

Hlad je ale často druhořadý problém. Brutalita vězeňské ostrahy totiž nezná mezí. „Byly zde tři psi, kteří zabili pět dětí,“ prozradil v roce 2014 An Mjong-Čchol, který pracoval jako strážný jednoho z táborů KLDR. „Tři děti okamžitě zabili. Dvě další sotva dýchaly a dozorci je upálili zaživa,“ uvedl s tím, že další den byli psi za svůj čin ještě odměněni.

„S lidmi v táborech se nezachází jako s lidskými bytostmi… Jsou jako mouchy, které mohou být rozmáčknuty,“ dodal Mjong-Čchol. Dozorce pracoval v táboře Hoeryong, který byl podle zprávy americké vlády v polovině roku 2012 zavřen. V době jeho „největší slávy“ v 90. letech v něm však bylo uvězněno na 50 tisíc lidí.

„Vězni, kteří zemřou, jsou těmi šťastnými,“ přiznala v rozhovoru pro deník Daily Mail bývalá dozorkyně Lim Hye-jin, podle které není na vězně v severokorejských koncentračních táborech „pohlíženo jako na lidské bytosti, ale jako na zvířata“. Před očima má i den, kdy dozorci svlékli jednu z žen donaha a zapálili. „Byli jsme manipulováni, abychom k vězňům necítili žádné sympatie,“ uvedla Lim.

720p 480p 360p 240p
Jaderný program KLDR

Nejhorší zážitek, na který vzpomíná, byla pomsta za útěk dvou bratrů z tábora. To, že se jim podařilo přelstít ostrahu, odneslo sedm jejich příbuzných a řada dalších vězňů. Poté, co se bratry podařilo najít, stihl krutý trest i je.

„Oba bratři byli před zraky všech sťati,“ odhalila v rozhovoru. „Vyzvali všechny, aby se se dívali, jako varování před útěkem,“ říká Lim Hye-jin s tím, že to byla nejhorší věc, kterou během sedmi let v severokorejském táboře viděla. Lim, které tehdy bylo pouhých 20 let, několik dní nemohla nic sníst.

Sex mezi vězni je v táborech smrti tabu. Jak uvádí zpráva americké vlády, muži přistiženi při „sexuální činnosti“ čeká v táboru Yodok fyzický trest. To však neplatí pro dozorce, kteří podle některých svědectví v noci znásilňují vězeňkyně. „Slyšeli jsme je křičet,“ vzpomíná jeden z vězňů, kterému se podařilo z tábora utéct. „Všechno, co si umíte představit jako tu největší krutost, je tam normální,“ dodává. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek