Ruský vpád na Ukrajinu proměnil nejen naše dosavadní chápání bezpečnosti v Evropě, ale také naše uvažování o Evropské unii a jejím místě ve světě. Přesvědčení, že Evropané musí v této bezprecedentní krizi hrát důležitou roli a přispět k nalezení cesty z ní, představuje příležitost pro přenastavení některých vnitřních procesů, včetně politiky rozšiřování Evropské unie o nové členské státy. Tento proces v uplynulé dekádě stagnoval. Pokud se najde dostatečně silná politická vůle, může ruská válka proti Ukrajině pomoci najít konkrétní perspektivu budoucnosti této země uvnitř evropského společenství.
Navzdory ambicím Ruska ovlivňovat pořádek věcí v Evropě, včetně rozhodování o tom, jestli se Ukrajina jednou stane či nestane její součástí, mají konečný verdikt ve svých rukou Evropané. Hlavy 27 členských států EU budou mít během nadcházejícího summitu tento týden ve čtvrtek a pátek (23. a 24. června) příležitost ukázat, že to jsou ony, kdo o budoucnosti Unie rozhoduje.
Příležitost odpovědět kladně na ukrajinskou žádost o udělení kandidátského statusu a následné zahájení přístupových rozhovorů by neměla ze strany EU být promarněna. Jakákoliv odlišná odpověď by pouze vyslala špatný signál jak do Kyjeva, tak do Moskvy, která evropskou jednotu a vůli posunout evropské procedury bedlivě sleduje. Je jasné, že se Ukrajina ani další státy východního sousedství (Moldavsko nebo i Gruzie) a západního Balkánu nestanou dalšími členy EU zítra. Měly by ale dostat férovou nabídku se o to pokusit – a s touto perspektivou uskutečnit nutné reformy, které tyto státy k EU přiblíží.
