Evropských peněz budeme mít dost. Nevíme ale, jak je chceme použít

 FOTO: Reuters

Vít Havelka

12. 10. 2020 • 10:00
KOMENTÁŘ VÍTA HAVELKY | V červenci 2020 se premiéři a prezidenti evropských zemí dohodli na novém evropském rozpočtu pro roky 2021-27 a záchranném balíku 700 miliard euro. Česká republika slavila úspěch, vybojovala překvapivě mnoho peněz, jejich efektivní využití by ale mohl být problém – zatím pořádně nevíme, do čeho je chceme investovat.

Chybějící diskuze pomohla ČR ve vyjednáváních

Česká vláda a její vyjednávači v čele v premiérem Babišem dosáhli v Bruselu téměř všeho, co chtěli a čeho bylo možné dosáhnout. Česká republika si z vyjednávání odvezla větší porci peněz, než se předem čekalo, zároveň se změnil vzoreček výpočtu alokací pro záchranný balík, a navíc získala ČR větší flexibilitu v tom, kam může získané peníze investovat.

Za český úspěch může několik faktorů. Zaprvé Evropská komise přistupovala k vyjednávání velmi chytře a do svého návrhu skryla dodatečné peníze, které bylo možné použít jako „speciální dárečky“ pro rebelující členské státy. Češi si takto například vyjednali 10 miliard euro navíc ve Fondu soudržnosti, které bude možné použít na velké infrastrukturní projekty. Zároveň platí, že české požadavky byly v celkovém kontextu vyjednávání spíše marginálie a čeští vyjednavači se nesnažili zapojit do hlavních bitev – v rámci kterých se řešila například ochrana právního státu. Nevystříleli si tak zbytečně náboje na něčem, co by ČR nepřineslo žádný užitek

Druhou zásadní výhodou pak byla téměř chybějící česká diskuze o tom, co by měly být priority České republiky při vyjednávání o rozpočtu. Především v médiích probíhala až na světlé výjimky poměrně povrchní debata scvrkávající se na to, zda budeme do evropského rozpočtu přispívat více než z něj dostávat, anebo nakolik premiérův zemědělský byznys ovlivňuje českou pozici. Velmi málo se objevovaly příspěvky o tom, co Česká republika skutečně potřebuje a jak by měla evropské peníze využít. Výsledkem bylo, že premiér Babiš měl více méně volnou ruku při vyjednávání. Chybějící domácí kritika nepochybně jeho pozici při jednáních v Bruselu posílila.

Zároveň ale platí, že absence debaty nám nadělá mnoho problémů ve využití peněz z evropských fondů. Aby vůbec mohla ČR začít využívat peníze z Evropské unie, budeme muset nejprve říct, kam chceme peníze nasměřovat a proč. Základní obrysy plánu představilo ministerstvo obchodu a průmyslu koncem minulého týdne. Finance by měly mířit do šesti oblastí, přičemž největší částka (118,1 miliardy korun) je vyhrazena na dopravní infrastruktury, odklon od využívání uhlí a přípravu na dopad klimatické změny. Konečnou verzi má Česko předložit do konce dubna 2021.

Velmi důležité v této souvislosti je především to, že strategie čerpání evropských fondů se stanovují na dlouho dopředu, což znamená, že s tím, co dnes dohodneme, budeme muset žít dalších 7 let. Dalo by se tedy očekávat, že vláda bude řádně komunikovat s opozicí a opozice bude jasně formulovat své názory. To samé samozřejmě platí i o zaměstnaneckých svazech nebo hospodářské komoře.

Nic z toho se však nyní neděje. Vláda připravuje svou strategii prozatím v tichosti. V médiích se zmínky o národním plánu obnovy téměř neobjevují a mediální pozornost je z pochopitelných důvodů soustředěna na zvládání extrémního nárůstu nakažených s COVID-19. Jsme tedy opět ve stejné situaci jako v období vyjednávání o evropském rozpočtu. Národní investiční plán necháváme vládu bez povšimnutí napsat a nejspíše i schválit, aniž by obsahoval dlouhodobější strategii nebo perspektivu dalších stran, kterých se bude přímo dotýkat.

Autor je analytik think-tanku Europeum.

SDÍLET