Nord Stream 2 jako klíčová výzva pro evropskou politiku vůči Rusku

ANALÝZA | Ruský plynovod Nord Stream 2 má od pondělí nového významného oponenta – pro některé překvapivě se jím stala Francie. Z jedné z původně zainteresovaných zemí, jejíž Engie se na projektu vedeném ruským Gazpromem od začátku podílela, se již podruhé v minulých letech stal významný kritik tohoto energetického projektu. Francouzský ministr pro evropské záležitosti Clément Beaune to oficiálně zdůvodnil znepokojením nad posledním vývojem v Rusku a nespravedlivým obviněním nejvýraznějšího kritika Kremlu Alexeje Navalného z korupce, které v úterý ruský soud proměnil v 3,5 roku nepodmíněného trestu. A to přesto, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku již v minulosti prohlásil tato obvinění za smyšlená, a dokonce omezující Navalného práva.

Francie se tímto prohlášením znovu přidává do klubu zarytých odpůrců německo-ruské spolupráce rozdělující Evropskou unii, kde jsou již od počátku také pobaltské státy, V4, Rumunsko či Evropský parlament a další, kteří poukazují na (geo)politický rozměr tohoto projektu a jeho důsledky pro tranzitní země jako Ukrajinu. Roli beranidla ve sporu hrají Spojené státy, které v období Donalda Trumpa Nord Stream 2 velmi tvrdě kritizovaly, a dokonce firmám na něm pracujícím hrozily sankcemi, což vedlo mnohé z nich k odstoupení od spolupráce a zdržení projektu.

Pokud se nic nezmění, francouzské NE projektu Nord Stream 2 dále přispěje ke kritické mase hlasů, které jsou zapotřebí k zastavení či alespoň oddálení projektu a vytvoření nátlaku na režim Vladimira Putina, který v minulých týdnech zadržel přes více než 10 000 pokojných demonstrujících požadujících svobodu pro Alexeje Navalného, konec korupce a zneužívání moci a zvýšení životní úrovně v zemi.

Německý alibismus

Německá odpověď na sílící tlak by se dala okopírovat z předešlých let: „Jedná se o čistě ekonomický projekt, s politikou nemá nic společného, na naší pozici nic neměníme“. Nicméně v kontextu tlaku narůstajícího počtu států Evropy a světa, otázky německé politické kredibility, ale také stále více agresivního Ruska, které se v poslední době obrátilo také vůči německým politickým nadacím sídlícím v Rusku, se rétorika odcházející kancléřky Merkelové stává stále více neudržitelnou. Zejména pak za situace, kdy Rusko odsoudilo na 3,5 roku člověka, kterého sama Merkelová navštívila a podpořila na německé klinice Charité. Německo přitom bylo jednou ze zemí, které prosazovaly sankce vůči pachatelům chemického útoku nervově paralytickou látkou ze skupiny novičoků.

Oddělování vnitřních událostí v Rusku od celkového kontextu německých a evropských vztahů s Moskvou, jak o tom často mluví předáci vládnoucí koalice, může proto mnohé překvapit. Méně však, pokud nahlédneme do německého domácího kontextu tohoto rozhodnutí. V něm mají svoje místo a lobby nejen zastánci mírnějšího kurzu vůči Rusku a Číně, mezi které mnozí řadí také nově zvoleného šéfa CDU Armina Lascheta, ale také byznysové zájmy a regionální politiky významných spolkových zemí na severu Německa, které z celé situace nejvíce profitují.

Proti dostavbě zbývajících šesti procent a 150 kilometrů plynovodu pod Baltským mořem se v Německu staví nejhlasitěji stále populárnější Zelení, kteří se vůči Rusku v poslední době ostře vymezují. Zavedení moratoria a pozdržení tohoto projektu podporují také němečtí liberálové, kteří v tom vidí jednu z dalších příležitostí, jak zatlačit na Putinův režim, aby zastavil negativní trend represe v domácí politice a agresivní politiku v zahraničí. Právě Zelení se mohou stát klíčovým jazýčkem na vahách příští německé koalice, která vzejde z podzimních parlamentních voleb a může také rozhodnout o budoucí podobě německo- a evropsko-ruských vztahů.

Zajímavé je, že otravou Navalného bylo v srpnu minulého roku i v nejvyšších místech německé politiky prolomeno dřívější pomyslné tabu o Nord Stream 2, když i ministr zahraničních věcí Heiko Maas připustil, že projekt nemusí být v souvislosti s pokusem o Navalného otravu nakonec dokončen. 

Evropské a bilaterální zájmy

Kritici celého projektu přitom poukazují na celou řadu dalších důsledků a pikantností spojených s tímto dlouhodobě kontroverzním projektem, jehož myšlenky se táhnou do roku 2005 a vlády tehdejšího kancléře Gerharda Schrödera, který je již nějakou dobu na výplatnici Kremlu sedíc ve správní radě Nord Stream 2.

Dalším rozměrem je samozřejmě podkopávání společného evropského přístupu jak k energetické unii a soběstačnosti, tak ke společné politice EU vůči Rusku, když je opakovaně poukazováno na bilaterální rozměr projektu Nord Stream 2 a korupční potenciál a vliv této obří zakázky na německou politiku a byznys. Mezi právníky a experty se navíc celé roky vedly spory o aplikaci evropského práva a energetické směrnice EU, kterou kvůli tomu evropští lídři nakonec museli měnit.

Vůči partnerům z východní Evropy, obzvláště Ukrajině, je tento krok další bolestivou ranou pro její příjmy z tranzitních poplatků za přepravu ruského plynu, které každý rok šplhají do miliard dolarů. Pro zemi od roku 2014 sužovanou ruskou agresí a anexí ukrajinského Krymu to je další příklad, jak bilaterální zájmy jednotlivých evropských zemí můžou přerůst přes hlavu společné evropské zahraniční politice a zájmům na bezpečném a stabilním východním sousedství.

Co bude dál?

Pro Německo se poslední vývoj kolem projektu Nord Stream 2 nevyvíjí příliš příznivě a může se stát, že plynovod nebude skutečně nikdy dostavěn. Důvodů je k tomu hned několik.

Prvním z nich je pokračující americký nátlak na zastavení projektu a závislosti na ruském plynu, ve kterém – i když s jinou rétorikou – pokračuje i nová americká administrativa Joea Bidena. Jen v posledním měsíci se přitom z projektu stáhlo několik dalších evropských společností, které se tímto způsobem preferovaly vyhnout americkým sankcím a finančním postihům. Americká pozice stojí na pevném základě obou proudů v americké politice a spolupráci mezi Kongresem a novým Bidenovým týmem, který si taktéž nepřeje, aby Německo ve spolupráci s Ruskem dále pokračovalo.

Druhým z argumentů jsou stále větší náklady, které musí německá vláda za podporu plynovodu platit. Je tomu tak v domácí politice, kde se spolupráce s Ruskem stává stále méně populární, zejména v kontextu represí vůči ruské občanské společnosti a odsouzení Alexeje Navalného, na čemž profitují stále populárnější Zelení. Poslední skandál kolem uměle vytvořené „klimatické nadace“ placené Nord Stream 2 AG je toho dobrým příkladem. Je tomu tak ale i v mezinárodních vztazích, kde postupně narůstá kritická masa a opozice vůči Německu přicházející i od nejbližších spojenců a sousedů. 

Třetí je potom ryze politický. Německá kancléřka Angela Merkelová – největší obránkyně plynovodu Nord Stream 2 – se pomalu, ale jistě stahuje z politické scény a její nástupci nemusí nutně sdílet stejný postoj jako ona sama. Kromě vnitrostranické diskuze v rámci koalice CDU/CSU a vygenerování nového jména možného budoucího německého kancléře, nás však v následujících měsících čekají také klíčové parlamentní volby, ve kterých stále není jisté, že konzervativní unie zvítězí. Možné je i to, že bude muset vůči svým partnerům udělat některé významné politické ústupky, kterými se může stát i uvalení moratoria na dostavbu plynovodu Nord Stream 2. 

Dílem politických kompromisů i mezinárodního tlaku na německé vedení se toho v předvolebních měsících může stát ještě opravdu mnoho. Jedno je však jisté. Pro evropskou spolupráci, kredibilitu Německa jako lídra Evropy i společný postup vůči Rusku by konec Nord Stream 2 znamenal mnoho. I kdyby jen dočasně jako nátlakový prostředek pro dosažení změny v ruské domácí či vnější politice, protože ta se v poslední době vyznačuje stále narůstající agresí a brutalitou vůči svým občanům.

Autor je analytikem Výzkumného centra AMO.

SDÍLET
sinfin.digital