Předsednictví CDU získal „hodný strýček“ Laschet. Vstupenku do klání o kancléřství nemá jistou, nejdřív ho čeká střet ve vlastní straně

Na svém historicky prvním on-line sjezdu si německá CDU v sobotu zvolila nového předsedu – do supervolebního roku ji povede ministerský předseda vlády nejlidnatější spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko Armin Laschet. V druhém kole volby porazil s 521 hlasy svého hlavního konkurenta Friedricha Merze, pro kterého hlasovalo 466 delegátů. Ve svém kandidátském projevu Laschet vsadil na autenticitu: „Nejsem mužem perfektní sebeinscenace, ale jsem Armin Laschet,“ pronesl ke spolustraníkům. Kdo je – pro mnohé překvapivý – vítěz souboje o předsednictví CDU? Jaké pozice zastává a jaké jsou jeho šance nahradit v kancléřském křesle odcházející Angelu Merkelovou?

59letý Laschet vyrostl v západoněmeckých Cáchách v katolické rodině horníka, který se později s podporou státu přeškolil a stal se učitelem. Právě na něj Laschet vzpomenul ve svém projevu, když vytáhl z kapsy kovovou hornickou známku, kterou mu otec věnoval jako talisman. Hlavně mu však prý předal životní moudrost, kterou nabyl při práci pod zemí: „Je jedno odkud člověk pochází nebo jak vypadá, zásadní otázka je – můžeš se na něj spolehnout?“ 

Že Laschet vzpomenul právě na otce a jeho práci samozřejmě není náhoda, nepřímo tím totiž vyslal zprávu: Nejsem elitář, znám realitu obyčejných lidí, jejich starosti a hodnoty. Právě schopnost lidi přesvědčit, že je „jedním z nich“, může mít v dnešní době nedůvěry v politiku cenu zlata. Otázka je, zda se mu to podaří – jako pozdější absolvent práv, novinář, ředitel nakladatelství a po více než 20 letech v aktivní politice Laschet samozřejmě k politickému establishmentu patří, jeho podpora v průzkumech veřejného mínění navíc minimálně do sjezdu nebyla příliš oslnivá, přestože ho v kandidatuře podpořila oblíbená mladá tvář strany, ministr zdravotnictví Jens Spahn.

Ve svém kandidátském projevu Laschet dále mluvil o důvěře, umění spojovat a o křesťanských hodnotách. Že tyto hodnoty skutečně zastává, lze bývalému ministrantovi, který byl řadu let aktivní ve své farnosti, minimálně věřit víc než řadě jiných politiků z Křesťansko-demokratické unie. Umění spojovat zase prokázal jako ministerský předseda Severního Porýní-Vestfálska, když se mu podařilo překonat spory znesvářených táborů zdejší stranické organizace, když už jako mladý člen konzervativní strany byl v kontaktu s opozičními Zelenými, nebo když ve své spolkové zemi vedl historicky první ministerstvo pro „generace, rodinu, ženy a integraci“ a zasazoval se o politiku, která gastarbeitery pracující v Německu podpoří v úsilí o začlenění do společnosti. Dlouho před Angelou Merkelovou Laschet zastával názor, že Německo je imigrační země a sklízel za to kritiku některých svých konzervativnějších spolustraníků. V zahraniční politice je Laschet především přesvědčeným Evropanem, bývá ale také označován jako Russlandversteher, tedy politik s pochopením pro Rusko, kterému leží na srdci dobré vztahy Německa a Evropy s Kremlem. 

Laschet je kandidátem politického středu a ze všech uchazečů o post předsedy CDU se právě u něj dá nejvíc očekávat, že bude pokračovat v umírněném a pragmatickém kurzu kancléřky Merkelové. Jeho volba potvrdila, že její odkaz a vliv ve straně je stále velmi silný – po Annegret Kramp-Karrenbauerové je Laschet už druhým politikem blízkým kurzu kancléřky, který po jejím odchodu z čela strany přebírá otěže CDU. Nejtlustší čáru za politikou Merkelové by ze tří kandidátů představoval neoliberál Merz, kterého spolu s druhým protikandidátem, Norbertem Röttgenem, Laschet v sobotu porazil. Zatímco Röttgen okamžitě slíbil Laschetovi podporu a nechal se zvolit do předsednictva strany, Merz má za sebou řadu podporovatelů, kteří jeho prohru ponesou těžce. První zkouškou Laschetových schopností urovnávat spory tak bude, jestli se mu podaří za sebou sjednotit i zklamané křídlo straníků sešikovaných za poraženým Merzem. 

Jak se toho zhostí, spolurozhodne i o jeho šancích stát se kandidátem CDU na post kancléře. Strana sice většinou do voleb vysílá svého předsedu, úplným pravidlem to ale není. Nárok na kandidaturu může úspěšně uplatnit i její bavorská sesterská strana CSU, jak se tomu stalo v letech 1980 a 2002, kdy CDU/CSU do klání o kancléřské křeslo nasadila Bavory Franze Josefa Strausse a Edmunda Stoibera. V Mnichově na Lascheta číhá silný protivník – ministerský předseda Markus Söder, kterého by jako kandidáta rádi viděli i někteří politici CDU. Svým středovým kurzem, odmítáním polarizace a pokukováním po koalici se Zelenými se Söder od Lascheta příliš neliší, má ale v rukávu jasné eso – několikanásobně větší popularitu u voličů.

Söder zatím vyčkává, svou kandidaturu neoznámil, ale ani nepopřel. Čas má nejpozději do března, kdy se budou konat volby ve dvou spolkových státech, Bádensku-Württenbersku a Porýní-Falci. Jejich výsledek Laschetovu pozici buď upevní, anebo rozviklá – a zvýší tak Söderovy šance urvat kandidaturu pro sebe. 

Vést CDU do letošních voleb přitom nebude snadný úkol. Kandidát CDU se bude muset doleva vymezit proti Zeleným, zároveň si k nim však nezavřít dveře, aby s nimi mohl po volbách jednat o koalici. Musí mít také připravené vlastní odpovědi na otázky ekologie a záchrany klimatu, které jsou pro německé voliče důležité. Napravo se zase bude muset ubránit útokům národovců z AfD, která bude CDU napadat ve snaze přetáhnout jí voliče. Pokud chce Laschet dostát svým slovům, že jakákoliv spolupráce nebo přibližování se k AfD je pro něj tabu, bude muset odolat i pokušení sáhnout k její populistické rétorice. Právě Laschet bude pro Alternativu, která v končící Merkelové přijde o svého úhlavního nepřítele, ze všech kandidátů nejsnazším cílem, protože má ke kancléřce politicky nejblíž. A to i svou vyčkávací taktikou –  problémy a konflikty ustát, nechat odeznít a pak bez mrknutí oka pokračovat dál ve vytyčeném kurzu.

Armin Laschet nepatří k těm nejoslnivějším politickým figurám, svým vystupováním leckomu může připomínat hodného strýčka, který spíš než autoritu a sílu vyzařuje pohodu, stabilitu a možná tak může i vyvolat vzpomínky na pozdějšího Helmuta Kohla. To obvykle nebývá ta nejlepší výzbroj do voleb – uplynulé měsíce však byly všechno, jen ne obvyklé. Po únavném roce celosvětové pandemie a s výhledem do nejisté budoucnosti se klidně může stát, že přitažlivost politika zvýší právě jeho schopnost uklidňovat, spojovat a ztělesňovat stabilitu západoněmeckých „starých dobrých časů“, kdy horník bylo úctyhodné povolání a bylo možné s ním uživit rodinu a poslat děti studovat. Jestli by Laschet dokázal Německo skutečně stmelit, stabilizovat a navigovat v bouřlivých časech, je zatím otázkou. Mnozí už ho podceňovali, ale naposled při této volbě Laschet znovu prokázal, že umí takovéto výpady ustát a leckterá zdánlivá slabost se může nakonec ukázat jako přednost. Proto je klidně možné, že právě on bude příští Angelou Merkelovou.

Autorka je analytičkou Výzkumného centra AMO

SDÍLET
sinfin.digital