Na konci minulého týdne se v Bruselu sešli lídři států Evropské unie, aby probrali řadu otázek vyvstávajících s ruskou válkou na Ukrajině. Na programu byla témata jako energetická bezpečnost, zvládání oslabující ekonomiky či zajištění potravinové bezpečnosti a užší spolupráce se sousedními státy EU. Celému summitu však dominovala otázka rozšiřování EU, tedy zda členské státy udělí Ukrajině, Moldavsku a Gruzii kandidátský status na členství v Unii a zda se podaří dosáhnout odblokování bulharského veta vůči postupu Severní Makedonie.
V poslední dekádě jsme neviděli často, že by proces přijímání nových členů do EU byl takto vysoko na agendě unijních lídrů. Válka na Ukrajině však donutila unijní státy přehodnotit přístup k sousedství EU a uvědomit si nutnost větší angažovanosti v těchto oblastech, které jsou atraktivní i pro Rusko, Čínu či další aktéry. Změna byla snad nejvíce patrná v přístupu Francie, která tradičně patří ke státům spíše skeptickým k dalšímu rozšiřování, klade důraz na potřebu vnitřní reformy EU před jejím rozrůstáním se a často byla zemí, která proces blokovala. Nakonec to však byla právě Francie, která se rozhodla zorganizovat setkání lídrů EU s jejich partnery ze západního Balkánu před samotným summitem, kde byl schválen kandidátský status pro Ukrajinu a Moldavsko.
Na druhé straně Gruzie tohoto průlomu nedosáhla. Kandidátský status byl zemi přislíben do budoucna, až dosáhne pokroku v oblastech definovaných Evropskou komisí. Zatímco Ukrajina a Moldavsko se tak formálně přiřadily ke kandidátským zemím západního Balkánu – Černé Hoře, Srbsku, Severní Makedonii a Albánii – Gruzie je de facto potenciálním kandidátem na členství stejně jako Bosna a Hercegovina a Kosovo.
Omezené naděje na kandidátský status přitom měla i Bosna a Hercegovina, která podala přihlášku o členství již v roce 2016 a stále čeká na udělení statusu. Političtí představitelé Slovinska, Rakouska a Chorvatska před summitem volali po stejném pozitivním signálu, který obdržely Ukrajina a Moldavsko, i pro Bosnu a Hercegovinu. Z jejich pohledu toto rozdělení není spravedlivé a může být vnímáno jako určitá dvojrychlostní integrace zemí do EU. Navzdory tomu je v závěrech summitu zemi přislíben status kandidáta až po obdržení kladného hodnocení od Evropské komise s ohledem na naplnění dříve stanovených podmínek ve 14 oblastech.
Největším zklamáním je výsledek summitu pro Severní Makedonii, které se nepodařilo dosáhnout kompromisu s Bulharskem, a Albánii, která má postoupit dále jen společně se Severní Makedonií. Země čeká na oficiální zahájení přístupových vyjednávání, která by po naplnění řady podmínek vedla k jejímu plnému členství v EU. Ačkoli Evropská unie dala k zahájení jednání posvěcení již v březnu 2020, dosud se to nestalo. Bulharsko totiž formální zahájení blokuje kvůli bilaterálním sporům ohledně výkladu makedonsko-bulharské historie a popírá existenci makedonského národa i makedonského jazyka na základě tvrzení, že jde o odnož Bulharů a bulharštiny. Svůj souhlas s postupem země v přístupovém procesu tak Bulharsko podmiňuje tím, že budou jejich nároky zohledněny, což jsou kritéria pro Severní Makedonii naprosto nepřijatelná.
