Trnitá cesta do Evropy. Snahy Severní Makedonie o členství v EU maří další sousedský spor

 FOTO: Profimedia

Jana Juzová

13. 11. 2020 • 10:00
Evropská cesta Severní Makedonie skutečně není jednoduchá. Ačkoli země v roce 2005 získala status kandidáta na členství v EU jako první z regionu západního Balkánu, za již vyjednávající Černou Horou a Srbskem zaostávala především kvůli opakovanému vetu ze strany Řecka. Vleklý spor ohledně názvu země byl nakonec urovnán podepsáním Prespanské dohody, v důsledku které změnila Makedonie (tehdy FYROM) své jméno na Severní Makedonii. 

Po překonání neshod s Řeckem však čelí Severní Makedonie další obstrukci ze strany sousedního státu, který je již členem EU. Kvůli přetrvávajícím sporům ohledně výkladu společné historie Bulharsko pohrozilo, že bude vetovat zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií. Rozhodnutí evropských lídrů mělo padnout tento týden v úterý, ale zasedání Rady ministrů pro evropské záležitosti bylo odsunuto na 17. listopadu. Nyní probíhají intenzivní jednání mezi oběma zeměmi, navíc s aktivním zapojením Německa, které aktuálně EU předsedá. Z vyjádření evropských i severomakedonských politiků je zřejmé, že pořád zbývá naděje, že se podaří najít kompromis akceptovatelný pro obě strany a Severní Makedonie se na cestě do EU posune zase o kousek dál.

Spor mezi Bulharskem a Severní Makedonií se týká především samotného původu makedonského národa a jazyka a výkladu některých historických událostí. Bulharsko makedonský národ a jazyk prakticky neuznává. Podle tamní vlády byla makedonská národní identita a jazyk uměle prosazovány po druhé světové válce nově vzniklou Jugoslávií v zájmu oslabení Bulharska. Další kontroverzní otázkou je například tzv. fašistická okupace Makedonie bulharskými vojsky během druhé světové války, u které Sofie razantně odmítá označení „okupace“. Tyto a další spory ohledně výkladu historie se následně promítají také do způsobu, jakým se na školách vyučují dějiny. Dlouholetý konflikt mezi Bulharskem a Severní Makedonií měla vyřešit dohoda o vzájemném přátelství podepsaná v roce 2017, po nástupu vlády současného premiéra Zorana Zaeva k moci. Podle této dohody měla být ustanovena komise složená z expertů a historiků, která měla za úkol dojít k objektivnímu výkladu historie. Na druhé straně Bulharsko přislíbilo podporu svého souseda v integraci do NATO a EU.

Bulharsko nyní blokuje zahájení přístupových jednání s tím, že Severní Makedonie tuto dohodu porušila. Skopje v podstatě zmrazilo svou účast v dialogu a práci zmíněné komise. Oficiálním důvodem bylo odstoupení vlády v minulém roce, vyhlášení nových voleb a sestavování vlády nové, to vše navíc při vypuknutí koronavirové pandemie. Spekuluje se však i o tom, že rozdíly v pohledech historiků z obou zemí na diskutované otázky byly takové,  že komise dosud nedokázala dosáhnout shody v žádné z otázek. V tomto ohledu jsou důležité i stížnosti některých expertů, že historici nominovaní do komise Bulharskem zastávají nacionalistické postoje a komisi využívají spíše jako politický nástroj. Bulharsko svými postoji porušuje několik bodů zmíněné dohody, především svůj slib nebránit cestě Severní Makedonie do euroatlantických struktur. Sofie navíc v dohodě de facto již uznala makedonský jazyk – text stanoví, že je vyhotoven ve dvou jazycích, bulharském a makedonském, a následuje podpis představitelů obou zemí.

Bez ohledu na (ne)respektování toho, co bylo podepsáno, se legitimita současných bulharských požadavků vůči Severní Makedonii hledá jen těžko. Bulharsko například požaduje, aby se jazyku Severní Makedonie neříkalo během vyjednávání „makedonština“. Požaduje změnu výkladu historie a přepsání učebnic v souladu s jím prosazovaným narativem, nebo naléhá, aby Severní Makedonie popřela, že v Bulharsku existuje makedonská menšina. Sofie navíc nyní trvá na tom, aby se seznam jejích požadavků stal formální součástí oficiálních dokumentů při vyjednávání o vstupu země do EU.

Všechny tyto bulharské nároky jsou přinejmenším bizarní. V Evropě 21. století je nemyslitelné, aby některý stát zasahoval do otázek národní identity nebo jazyka obyvatelstva v jiné zemi. Nejen že národní identita je záležitost vysoce subjektivní a abstraktní, ale zároveň takovéto požadavky stojí proti základnímu právu národů na sebeurčení, zakotvenému v Chartě OSN. Je navíc zřejmé, že otázky historie a bilaterální spory o jejím výkladu nemají nic společného s hledisky pro přístup do EU, tzv. kodaňskými kritérii. Svým jednáním však Bulharsko komplikuje Severní Makedonii splnění podmínky „regionální spolupráce a dobrých sousedských vztahů“, která byla pro kandidáty z regionu západního Balkánu speciálně přidána.

Záhadou také je, co Bulharsko motivuje k blokování startu přístupových jednání. Bulharská vláda vedená Bojkem Borisovem čelí posledních několik měsíců intenzivním protestům kvůli rozsáhlé korupci v zemi a porušování standardů vlády práva a demokratického vládnutí. Navíc se blíží parlamentní a prezidentské volby, které zemi čekají příští rok. V případě Bulharska tak může otevírání historických sporů se Severní Makedonií být taktikou, jak odvést pozornost od domácích problémů a vylepšit image vlády a strany GERB (Občané za evropský rozvoj Bulharska) premiéra Bojka Borisova skrze populistické a nacionalistické vystupování. Země navíc v říjnu za velké nedostatky v oblasti demokracie a základních svobod sklidila tvrdou kritiku od Evropského parlamentu. 

Tento nepříznivý postoj evropských institucí vůči současné bulharské vládě spolu s faktem, že Bulharsko je stále nejchudší zemí EU, mu nedává zrovna silnou pozici k výše uvedeným nárokům a blokování společného postupu členských států EU. Evropská komise společně s členskými zeměmi navíc v uplynulém roce vynaložila velké úsilí ve snaze o nalezení kompromisu, který by vedl k odblokování rozšiřovacího procesu EU. Dlouhá jednání nakonec vedla dokonce k reformě celé metodologie rozšiřování, tedy pravidel řídících přístupový proces kandidátských zemí do EU. Kdyby tedy Bulharsko příští týden skutečně zablokovalo start přístupových jednání se Severní Makedonií a potažmo také s Albánií, jelikož EU preferuje společné rozhodnutí pro obě země, šlo by o vskutku fatální podkopání důvěryhodnosti nejen Bulharska jako člena EU, ale také Evropské unie v očích kandidátských zemí.

Bulharský premiér Bojko Borisov si je jistě vědom pozice, ve které se Bulharsko nachází, i důsledků, které by tento krok měl na postavení a image země v EU. Pravděpodobně se tak jedná jen o hru směřovanou především na bulharské voliče, přičemž lze doufat, že bulharská vláda své stanovisko alespoň částečně zmírní a přístupové jednání nezablokuje. Opačný vývoj by měl negativní důsledky jak pro Bulharsko, tak pro Severní Makedonii, kde by hrozila destabilizace politické situace ze strany nacionalistů.

Autorka je výzkumná pracovnice think-tanku Europeum.

SDÍLET