Plán EU na vyloďování migrantů v Africe je mrtvý. Bylo to od počátku jen divadlo? | info.cz

Články odjinud

Plán EU na vyloďování migrantů v Africe je mrtvý. Bylo to od počátku jen divadlo?

Takzvané „vyloďovací platformy“ zřízené na severu Afriky, kam by namísto evropských břehů mířily lodě se zachráněnými migranty a kde by se také rozhodovalo o jejich žádosti o azyl, se staly klíčovým „úspěchem“ loňského summitu v Bruselu, kde unijní lídři za vypjaté atmosféry hledali řešení migrace. Dnes je ale ticho po pěšině. Od červnového setkání se plán nikam neposunul a africké země trvají na tom, že žádné detenční tábory dělící Afričany na dobré a špatné na svém území nechtějí. Měl vůbec někdy plán šanci na úspěch? Podle experta na migraci Tomáše Jungwirtha od počátku šlo jen o divadlo sehrané evropskými politiky pro veřejnost.

Plán na zřízení vyloďovacích platforem se zrodil ve vypjaté době, kdy do čela Itálie nastoupila nová euroskeptická protiimigrační vláda a téma migrace rozdělovalo také německou vládní koalici kancléřky Angel Merkelové. O to víc bylo jeho schválení během loňského červnového summitu považováno za úspěch.

Po devítihodinovém jednání se tehdy unijní lídři shodli na tom, že – ideálně – v severní Africe budou zřízena střediska, do kterých budou namísto Evropy posílány lodě s migranty zachráněnými ve Středomoří. Centra, kde by se zároveň rozhodovalo o tom, kdo má nárok na udělení azylu v Evropě a kdo už ne, měla mít zároveň psychologický efekt, aby se migranti na cestu do Evropy vůbec nevydávali.

Tak se před osmi měsíci upekl nový recept na řešení migrace, který měl omezit příchod lidí z Afriky do Evropy na minimum. To se v posledních měsících skutečně daří, plánovaná střediska pro migranty ale nikde. Prvním náznakem toho, že velkolepý plán bude velmi těžké zrealizovat, se stal odmítavý postoj dotčených zemí na severu Afriky, na jejichž území měla centra vzniknout.

Navzdory odmítavému postoji afrických zemí se však věřilo tomu, že díky finančním pobídkám se pobřežní státy podaří přesvědčit. „Pokud se za to těmto zemím zaplatí a slíbí se jim nějaké další ústupky nebo výhodné dohody, je možné, že se jejich prvotně negativní postoj změní,“ řekl po červnovém summitu pro INFO.CZ ředitel Institutu pro Evropskou politiku EUROPEUM Vladimír Bartovic.

Téma vyloďovacích platforem nyní oživuje Africká unie (AU). Organizace, která vznikla po vzoru Evropské unie a sdružuje celkem 55 zemí černého kontinentu, má obavy, že právě evropské peníze by ještě mohly některé severoafrické země nalákat k tomu, aby na svém území kontroverzní střediska zřídila. V uniklém dokumentu, ke kterému získal přístup britský deník The Guardian, se proto unie afrických zemí snaží přesvědčit své členy, aby od spolupráce s Evropou daly ruce pryč.

„Když EU něco chce, obvykle to dostane,“ říká podle Guardianu jeden z představitelů Africké unie. „Africké metropole se obávají, že tento plán bude znamenat vytvoření něčeho, co připomíná moderní trh s otroky, kdy se do Evropy dostanou jen ti ‚nejlepší‘ Afričané a zbytek bude odhozen zpátky – a nejsou daleko od pravdy,“ dodává.

Útržky dokumentu byly britským deníkem zveřejněny těsně před konáním historicky prvního společného summitu EU s Ligou arabských států, který se uskutečnil v neděli a pondělí v egyptském Šarm-aš-Šajchu. A právě setkání politiků víc než 40 zemí z Evropy, Afriky a Blízkého východu, kde bylo jedním z hlavních téma migrace, u představitelů Africké unie vyvolává velké obavy.

Infografika: strach z migraceInfografika: strach z migraceautor: info.cz

„Zdá se, že tento summit je o snaze Evropské unie zapracovat na některých zemích, aby spolupracovaly. Pokud jde o bilaterální vztahy, vždy budou existovat státy, které budou hledět především na peníze,“ tlumočí obavy Africké unie deník The Guardian. Právě význam bilaterálních schůzek během summitu přitom vyzdvihl také český premiér Andrej Babiš (ANO), podle kterého se na jednání EU se zeměmi Ligy arabských států ukázalo, jak je Evropa ohledně migrace nejednotná.

Jen mediální hra pro veřejnost

Navzdory obavám Africké unie se zdá, že projekt vyloďovacích platforem je už dnes mrtvý. Podle odborníka na migraci z Asociace pro mezinárodní otázky Tomáše Jungwirtha však byl plán, načrtnutý během červnového summitu, odsouzen k neúspěchu už v době, kdy myšlenka začala vznikat – šlo spíš o zbožné přání unijních lídrů a snahu uklidnit evropskou veřejnost.

„Myslím si, že od začátku to ze strany Evropské unie byla trochu mediální hra, spíš než reálné opatření, které by mělo základ v něčem, co bylo předem vyjednáno. Evropská veřejnost chtěla slyšet, že se migrace bude omezovat, proto vznikla myšlenka vytváření center na africké půdě, kontroverze ze strany afrických států tam ale zřejmě byla od samého počátku,“ říká pro INFO.CZ. Hlavním kamenem úrazu tak podle něj byla právě chybějící vůle na straně afrických států, ale i nedostatečná iniciativa ze strany Evropy.

„Nemyslím si, že by kdy existovaly konkrétní evropské pobídky, které by měly šanci větší část severoafrických zemí přesvědčit – i proto, že je pro ně něco takového z hlediska domácí politické reality velmi nepopulární. Pokud vím, Evropská unie se skrze bilaterální jednání sice v posledním roce snažila najít nějaké vlády, které by na to přeci jen přistoupit mohly – zmiňovalo se například Maroko, Tunisko nebo Alžírsko. Žádné zprávy o konkrétní zemi, která by na to přistoupila, ale dosud nejsou,“ dodává Jungwirth.

Podle odborníka AMO se na nulovém vývoji kolem vyloďovacích platforem podepisuje také to, že téma migrace už dnes není v Evropě tak vyhrocené, jako bylo ještě loni v červnu, k čemuž tehdy přispěla právě situace v Německu nebo Itálii. Hlavním důvodem uklidnění situace je ale v první řadě výrazný pokles lidí přicházejících do Evropy – čísla se totiž dostávají na hodnoty před migrační krizí v roce 2015. Dokazují to i poslední čísla agentury Frontex, která v loňském roce zaznamenala nejnižší počet nelegálních přechodů přes vnější hranici unie za posledních pět let – z předloňských 205 tisíců klesl na 150 114.

Za poklesem migrace do Evropy stojí především snížení počtu migrantů na trase mezi severní Afrikou a Itálií – počet přechodů zde podle Frontexu poklesl na 25 tisíc, tedy o 80 procent. Problém se však stáčí do Španělska, kam během loňského roku dorazilo 57 tisíc lidí z Afriky, což je v porovnání s rokem 2017 dvojnásobek. Podle Jungwirtha je zjevné, že se prostřednictvím spolupráce Evropské unie s africkými zeměmi podařilo počet neregulérních migrantů připlouvajících k evropským břehům snížit, je třeba ale nepřehlížet ani to, co snížení počtu doprovází.  

„Nelze popřít, že se podařilo počty příchodů snížit, ale je otázka, za jakou cenu. Evropská unie prostřednictvím politiky cukru a biče tlačí na africké státy, aby lépe chránily své hranice a hlídaly, kdo skrze ně prochází a také to, aby přijímaly své občany, kteří v EU nedostali azyl, což je podle mě největší Achillova pata evropské migrační politiky,“ říká Jungwirth, podle kterého není takový tlak na africké země tak problematický, jako zřizování center, kde by musely zadržovat lidi z afrických jiných zemí a jiných národností.

Podle odborníka AMO přitom Evropská unie používá nejrůznější nástroje zahraniční politiky, prostřednictvím kterých se snaží při jednání se severoafrickými a subsaharskými vládami prosadit svou představu o tom, jakým způsobem má být migrace v Africe řízena. „Evropská unie má zároveň celou řadu nástrojů – ať už obchodního charakteru, jako jsou investiční pobídky, nebo nástroje typu uvolnění vízového styku či rozvojové spolupráce, které se stále víc dostávají do vleku migrační politiky,“ říká expert. Finanční prostředky určené na rozvojovou pomoc, které mají v první řadě pomáhat místním a podpořit jejich živobytí, se tak stále častěji přesouvají právě na ochranu hranic – například do programů na vyzbrojování pohraničních stráží.

„V tom je podle mě určitý prvek evropského pokrytectví, kdy říkáme, že pomáháme v zemích původu, ale reálně používáme tvrdé metody k sekuritizaci migrace. Faktem nicméně zůstává, že tyto kroky v posledních letech přinesly snížení počtu žadatelů o azyl připlouvajících do Evropy, což lze do určité míry samozřejmě vydávat za politický úspěch Evropské unie,“ uzavírá Jungwirth.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud