Heydrichův oblíbenec nechal vraždit české studenty. Na masakr v Lidicích dohlížel osobně

Aneta Černá

Hans-Ulrich Geschke byl ambiciózním a přesvědčeným nacistou. Do Hitlerovy NSDAP vstoupil už v roce 1932 a záhy se stal oblíbencem Reinharda Heydricha. Ten se postaral o to, aby se po okupaci Československa stal Geschke prvním vedoucím pražského gestapa, které bylo největší úřadovnou tajné státní policie v celé třetí říši. Geschkeho funkce ale rozhodně nebyla pouze symbolická. Aktivně potíral místní odboj a byl osobně také při vypálení Lidic. Informace o konci jeho života jsou ale nejasné… Seriál webu INFO.CZ Zrůdy gestapa čtenářům postupně představí deset činitelů tajné státní policie v protektorátu, kteří mají na svědomí tisíce životů.

Po druhé světové válce se řada nacistů chtěla zbavit zodpovědnosti za své zločiny, a proto prohlašovali, že pouze vykonávali rozkazy. Úředníci sedící v kancelářích protektorátního gestapa ale rozhodovali o osudu tisíců Čechů. Pokud podepsali jejich transport do koncentračního tábora, odsoudili je de facto k smrti. Vedle běžného „papírování“ se navíc příslušníci tajné státní policie (Poznámka: Geheime Staatspolizei, zkráceně gestapo) často podíleli na mučení zadržených členů odboje a mnohé z nich doživotně zmrzačili. Jejich zločiny by neměly zapadnout právě proto, aby s postupným odchodem pamětníků nedošlo i ke zlehčování jejich podílu na útrapách nevinných.

Jedním z viníků masakrování Čechů byl i první velitel řídící úřadovny gestapa v Praze Hans-Ulrich Geschke, který nese přímou odpovědnost za smrt zhruba půl milionu lidí v celé Evropě.

Slibnou nacistickou kariéru málem zhatil předek s židovským jménem

Geschke se narodil 16. května 1907 ve Frankfurtu nad Odrou. „Pocházel z dobře situované rodiny, byl synem vrchního daňového inspektora. Hmotnou nouzí rodina rozhodně nestrádala, a proto pro rodiče nebyl problém zajistit prostředky na synova studia,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Zumr.

Geschke tedy vystudoval práva na univerzitách v Tübingenu, v Berlíně a v Göttingenu. Dosáhl až na právnický doktorát a po studiích začal bezplatně pracovat u úředního soudu v Hannoveru. „Jelikož to byla neplacená práce a on byl ambiciózním kariéristou, začal se brzo porozhlížet jinde. Od 1. února 1932 byl členem NSDAP (Poznámka: Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, Národně socialistická německá dělnická strana), což mu v jeho pozdější kariéře značně pomohlo,“ popisuje Zumr.

Vstoupit do Hitlerovy strany ještě před uchopením moci nacisty v roce 1933 totiž přinášelo těm prozřetelným a většinou zapáleným nacistům značné výhody. „Geschke byl považován za takzvaného Starého bojovníka. Na ty bylo pohlíženo jako na spolehlivou elitu uvnitř NSDAP na rozdíl od oportunistů, kteří do strany vstoupili až po lednu 1933. Tito Staří bojovníci nosili na pravém rukávu označení V, aby bylo jejich postavení hned zřejmé. Členství v tomto prestižním klubu přinášelo řadu výhod. Projevovalo se to například při povyšování, kdy se k této skutečnosti značně přihlíželo,“ dodává Zumr.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital