Začínal jako schopný kriminální policista. Záhy ovšem zjistil, že jeho kariéra poroste strmě nahoru, pokud se dá do služeb nacismu. Otto Koslowski, který téměř celou válku sloužil u gestapa v Brně, byl postrachem obyvatel jižní Moravy. V potírání odbojářů byl dokonce tak úspěšný, že ho zvali do dalších zemí, aby tamní nacisty naučil, jak odpůrcům „zakroutit krkem“. A to doslova. Neštítil se totiž sám vraždit a brutálně mučit vyslýchané, kteří se z jeho vyšetřovacích metod mnohdy už nikdy nevzpamatovali.
„Vlastní průběh exekucí (Poznámka: v Kounicových kolejích v Brně) je podrobně popsán ve svědeckých výpovědích bývalých vězňů i některých příslušníků gestapa. (...) Vězni byli nuceni se svléknout do spodního prádla, dozorci jim svázali ruce za zády a poté byli hromadně odvedeni na dvůr k místu pod sgrafitem svatého Václava. Odtud byli po jednom odvedeni na dvorek mezi A blokem a sálem kolejí k místu exekuce. Tvořila jej předem připravená vrstva písku asi pět metrů dlouhá a metr široká. Vězni v kolejích toto místo pojmenovali ,Na písečku'. Odsouzený si zde musel lehnout tváří k zemi a poté byl střelen ranou do zátylku,“ popisuje popravy v brněnské věznici gestapa Vladimír Černý v knize Brněnské gestapo. Těchto masakrů se účastnil i vedoucí II. oddělení Otto Koslowski. A sám několikrát stiskl spoušť.
Od vojny ho zachránila smrt obou bratrů. U gestapa pak začal likvidovat levicový odboj
Otto Koslowski se narodil 17. dubna 1900 v městečku Riesenburg v západním Prusku. Město se dnes nazývá Prabuty a náleží Polsku. „Jeho otec pracoval v pivovaru a záhy zahynul kvůli pracovnímu úrazu, takže Otto vyrůstal bez otce i bez dvou starších bratrů, kteří padli v první světové válce. Díky tomu také sám nemusel narukovat,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Zumr. Po válce začal 18letý Koslowski pracovat u dráhy. „Tato práce ho ale pravděpodobně neuspokojovala, a proto se rozhodl zahájit kariéru u pobočky Deutsche Bank v Elberfeldu, kde pracoval až do roku 1926, kdy došlo k většímu propouštění, které se dotklo i jeho,“ dodává historik. Tehdy se z úředníka stal policista. Kdoví, zda by ublížil tolika lidem, kdy by zůstal u práce v bance...
„Nastoupil službu u kriminální policie ve Wuppertalu, ale do NSDAP vstoupil až po převzetí moci nacisty v lednu 1933. Nikdy ale nebyl přijat do SA (Poznámka: Sturmabteilung, útočné oddíly) či do SS (Poznámka: Schutzstaffel, ochranný oddíl). Pravděpodobně proto, že měl polské předky, takže se z rasových důvodů nemohl stát řádným členem SS. Byl pouze takzvaným uniformträgerem, tedy ,nositelem uniformy', který mohl nosit uniformu SS odpovídající jeho policejní hodnosti. Po povýšení na kriminálního radu se jednalo o hodnost SS-Hauptsturmführera,“ tvrdí Zumr. Ani polské jméno ale nezastavilo jeho kariérní postup.
Jeho nadřízení ho vyhodnotili jako velice schopného a perspektivního policistu a v roce 1935 ho poslali na kurs pro kriminální komisaře na tehdejší Policejní institut v Berlíně-Charlottenburgu. Po úspěšném složení závěrečných zkoušek v roce 1936 začal pracovat u gestapa v Düsseldorfu. Zde se stal vedoucím referátu II A, který měl na starost potírání komunistické a sociálně demokratické strany, tedy levicového odboje. V Düsseldorfu ale dlouho nevydržel.
„Byl přeložen do Kasselu, kde se potkal s Güntherem Herrmannem (Poznámka: budoucím velitelem brněnského gestapa), který v té době služebně v Kasselu velel. Herrmann Koslowského jmenoval do čela II., exekutivního, oddělení, které bylo zodpovědné za hlavní podíl teroru na místních obyvatelích. V Kasselu vydržel Koslowski až do roku 1939. Během té doby se vypracoval na experta v potírání komunistického odboje,“ dodává Zumr.