Školil ostatní nacisty, jak zabíjet odbojáře. Po válce ze sebe udělal nevinného uprchlíka

Aneta Černá

Začínal jako schopný kriminální policista. Záhy ovšem zjistil, že jeho kariéra poroste strmě nahoru, pokud se dá do služeb nacismu. Otto Koslowski, který téměř celou válku sloužil u gestapa v Brně, byl postrachem obyvatel jižní Moravy. V potírání odbojářů byl dokonce tak úspěšný, že ho zvali do dalších zemí, aby tamní nacisty naučil, jak odpůrcům „zakroutit krkem“. A to doslova. Neštítil se totiž sám vraždit a brutálně mučit vyslýchané, kteří se z jeho vyšetřovacích metod mnohdy už nikdy nevzpamatovali.

 „Vlastní průběh exekucí (Poznámka: v Kounicových kolejích v Brně) je podrobně popsán ve svědeckých výpovědích bývalých vězňů i některých příslušníků gestapa. (...) Vězni byli nuceni se svléknout do spodního prádla, dozorci jim svázali ruce za zády a poté byli hromadně odvedeni na dvůr k místu pod sgrafitem svatého Václava. Odtud byli po jednom odvedeni na dvorek mezi A blokem a sálem kolejí k místu exekuce. Tvořila jej předem připravená vrstva písku asi pět metrů dlouhá a metr široká. Vězni v kolejích toto místo pojmenovali ,Na písečku'. Odsouzený si zde musel lehnout tváří k zemi a poté byl střelen ranou do zátylku,“ popisuje popravy v brněnské věznici gestapa Vladimír Černý v knize Brněnské gestapo. Těchto masakrů se účastnil i vedoucí II. oddělení Otto Koslowski. A sám několikrát stiskl spoušť.

Od vojny ho zachránila smrt obou bratrů. U gestapa pak začal likvidovat levicový odboj

Otto Koslowski se narodil 17. dubna 1900 v městečku Riesenburg v západním Prusku. Město se dnes nazývá Prabuty a náleží Polsku. „Jeho otec pracoval v pivovaru a záhy zahynul kvůli pracovnímu úrazu, takže Otto vyrůstal bez otce i bez dvou starších bratrů, kteří padli v první světové válce. Díky tomu také sám nemusel narukovat,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Zumr. Po válce začal 18letý Koslowski pracovat u dráhy. „Tato práce ho ale pravděpodobně neuspokojovala, a proto se rozhodl zahájit kariéru u pobočky Deutsche Bank v Elberfeldu, kde pracoval až do roku 1926, kdy došlo k většímu propouštění, které se dotklo i jeho,“ dodává historik. Tehdy se z úředníka stal policista. Kdoví, zda by ublížil tolika lidem, kdy by zůstal u práce v bance...

„Nastoupil službu u kriminální policie ve Wuppertalu, ale do NSDAP vstoupil až po převzetí moci nacisty v lednu 1933. Nikdy ale nebyl přijat do SA (Poznámka: Sturmabteilung, útočné oddíly) či do SS (Poznámka: Schutzstaffel, ochranný oddíl). Pravděpodobně proto, že měl polské předky, takže se z rasových důvodů nemohl stát řádným členem SS. Byl pouze takzvaným uniformträgerem, tedy ,nositelem uniformy', který mohl nosit uniformu SS odpovídající jeho policejní hodnosti. Po povýšení na kriminálního radu se jednalo o hodnost SS-Hauptsturmführera,“ tvrdí Zumr. Ani polské jméno ale nezastavilo jeho kariérní postup.

Jeho nadřízení ho vyhodnotili jako velice schopného a perspektivního policistu a v roce 1935 ho poslali na kurs pro kriminální komisaře na tehdejší Policejní institut v Berlíně-Charlottenburgu. Po úspěšném složení závěrečných zkoušek v roce 1936 začal pracovat u gestapa v Düsseldorfu. Zde se stal vedoucím referátu II A, který měl na starost potírání komunistické a sociálně demokratické strany, tedy levicového odboje. V Düsseldorfu ale dlouho nevydržel.

„Byl přeložen do Kasselu, kde se potkal s Güntherem Herrmannem (Poznámka: budoucím velitelem brněnského gestapa), který v té době služebně v Kasselu velel. Herrmann Koslowského jmenoval do čela II., exekutivního, oddělení, které bylo zodpovědné za hlavní podíl teroru na místních obyvatelích. V Kasselu vydržel Koslowski až do roku 1939. Během té doby se vypracoval na experta v potírání komunistického odboje,“ dodává Zumr.

sinfin.digital